Č. 12369.

Samospráva obecní. — Řízení správní: * Ustanovení § 5 vzorc. prav. o obecní dávce z nájemného vlád. nař. č. 143/1922 Sb., resp. 15/1928 Sb. nevylučuje, aby — změnil-li se základ pro vyměření dávky ještě během řízení rekursního o předpis dávky — strana okolnost tu neuplatňovala přímo v tomto řízení rekursním.
(Nález ze 16. dubna 1936 č. 12033/36.)
Věc: Agrární banka československá, filiálka v Příbrami proti rozh. okr. úřadu v Příbrami z 24. listopadu 1933 o obecních dávkách a poplatcích.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: I. Třemi platebními výměry z 20. listopadu 1928 a platebními výměry z 1. listopadu 1929 a 27. září 1930 předepsal starosta města Příbramě Agrární bance československé v Příbrami dávku z nájemného, poplatek za používání stok a všeobecné vodné za léta 1928, 1929 a 1930. V odvoláních banka souhlasně namítala, že bylo vzato neprávem za základ vyměření dávek a poplatků nájemné podle platebního rozkazu na daň činžovní, jež bylo vzato v odpor rekursem, a žádala, aby jí obecní dávky a poplatky byly vyměřeny ze základu, jaký bude stanoven po vyřízení finančního rekursu.
Městské zastupitelstvo v Příbrami ve schůzi 11. prosince 1931 odvolání ta zamítlo z důvodu, že potřebné údaje k vyměření obecních dávek byly zjištěny řádně podle § 6 pravidel o vybírání dávky z nájemného ze spisů berní správy podle základů nájemného upraveného berní správou pro vyměření daně činžovní.
II. Podáním z 20. října 1931, dovolávajíc se shora uvedených odvolání, oznámila banka městské radě v Příbrami, že jí byl upraven základ vyměření daně činžovní pro léta 1928, 1929 a 1930, provedla podle něho vyúčtování dávek a poplatků na léta 1928 až 1930, a zúčtovala přeplatek na dávky a poplatky předepsané na rok 1931.
Městské zastupitelstvo v Příbrami ve schůzi 11. prosince 1931 usneslo se, pokládajíc podání to za žádost o úpravu základu pro vyměření obecních dávek za léta 1928 až 1930 tak, jak byl upraven berní správou základ pro vyměření daně činžovní, takto: »Podle ustanovení § 5 pravidel o vybírání dávky z nájemného bude dávka k žádosti majitele domu poměrnou částkou odepsána, jestliže se změnil základ pro vyměření dávky následkem odvolání proti vyměřené dani činžovní. Příslušnou žádost je podati u obecního úřadu do 14 dnů ode dne, kdy nastala okolnost odůvodňující odpis dávky. Snížení základů daně činžovní za léta 1928, 1929 a 1930 bylo bance oznámeno výměry berní správy z 10. dubna 1931, a jak zjištěno u téhož úřadu, výměry tyto byly bance doručeny 11. dubna 1931. Žádost za úpravu základů obecních dávek byla však podána teprve 20. října 1931, tedy opožděně. Lhůta stanovená § 5 pravidel je lhůtou preklusivní a jejím nedodržením ztrácí se nárok na přiznání výhody podle odst. 1 cit. paragrafu.« Odvolání, jež do těchto čtyř usnesení městského zastupitelstva banka podala, okr. úřad v Příbrami nař. rozhodnutím zamítl ze správných důvodů usneseni vzatých v odpor.
O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss toto:
St-lka podáním z 20. října 1931, odvolávajíc se na pendentní své rekursy, upozornila obecní zastupitelstvo, že jí po předpisu dávek během rekursního řízení snížila berní správa základ pro vyměření daně činžovní, a žádala, aby obecní zastupitelstvo, přezkoumávajíc k jejím rekursům předpisy dávek, k této okolnosti, rozhodné pro stanovení vyměřovacího základu sporných dávek, vzalo zřetel. Tento petit opakovala v podstatě i v odvolání k žal. úřadu, úřad ten jej však v pořadí instančním zamítl, vycházeje z právního názoru, že takovouto změnu základu pro vyměření dávky lze uplatňovati jen žádostí podle § 5 prav. o vybírání dávky z nájemného, a nikoli v řízení rekursním. Posuzuje pak ono st-lčino podání s hlediska cit. § 5 jako žádost za odpis dávky, odmítl vzíti na ně zřetel pro jeho opožděnost. Uvedený právní názor, na němž je nař. rozhodnutí založeno, je nesprávný.
Jednou ze všeobecných zásad platných v řízení správním je zásada přípustnosti novot v řízení odvolacím, pokud ovšem positivním předpisem pro ten který obor řízení správního nejsou novoty v odvolacím řízení vůbec vyloučeny. Zásada tato došla nyní pro obor řízení před úřady politickými vyjádření i v předpisu § 79 správ. řádu (vlád. nař. č. 8/1928 Sb.). Závisí tedy odpověď na spornou otázku na tom, neobsahují-li dávková pravidla, upravující vybírání dávek, o něž in concreto jde, předpisu, jímž by platnost zásady oné pro obor řízení ve věci vyměřování těchto obecních dávek byla vyloučena. Po názoru soudu dávková pravidla platná v Příbrami v době pro posouzení věci rozhodné, shodná se vzornými pravidly vlád. nař. č. 143/1922 Sb., resp. č. 15/1928 Sb., takového předpisu neobsahují. Zejména nelze výluku takovou vyčisti ani z § 5 prav. o vybírání dávky z nájemného, s nímž shodné znění má § 7 prav. o vybírání vodného a jenž platí podle § 15 prav. o vybírání poplatku za použití obecních stok i o odpisu tohoto poplatku.
V cit. § 5 se stanoví, že »změnit-li se základ pro vyměření dávky následkem rekursu (odvolání) proti vyměření daně činžovní (v případech, ve kterých obec nestanovila tohoto základu samostatně) . . . bude dávka k žádosti majitele (trvalého uživatele) domu poměrnou částkou odepsána Žádost tuto je podle 2. odst. cit. paragrafu podati u obecního úřadu do 14 dnů ode dne, kdy nastala okolnost odůvodňující odpis dávky.
I kdyby se připustilo, že ustanovení to je míněno i na případy, kdy k snížení základu pro vyměření daně činžovní finančními úřady došlo ještě v průběhu řízení rekursního o předpisu dávky, a nikoliv toliko pro ten případ, došlo-li k snížení základu daně činžovní až po pravoplatnosti dávkového předpisu — kteroužto otázku neměl soud důvodu v daném případě řešiti —, nebylo by lze ani při tomto výkladů cit. § 5 vyčísti z něho, že by vylučoval uplatnění uvedené okolnosti v řízení rekursním proti předpisu dávky. Plynulo by z něho jen tolik, že se majiteli domu ponechává alternativně použíti té či oné cesty podle jeho vůle, nikoli však, že by předpis ten vylučoval uplatniti snížení základu daně činžovní přímo v řízení odvolacím, což, hledíc k zásadní přípustnosti novot, musilo by býti vyjádřeno zcela jasně a určitě. Z toho, že poplatníku byla otevřena cesta jiná, to ještě neplyne, naopak z obsahu cit. § 5 lze souditi, že se jím poskytuje ochrana zvýšená, tedy plus ve prospěch poplatníka, jež na úkor jeho postavení jako odvolatele v řízení instančním vykládati nelze. Dospěl proto soud k závěru, že, uplatnila-li strana v rekursním řízení o výměření dávky, že berní správa snížila základ daně činžovní, jenž byl základem vyměření dávky, nemůže odvolací stolice odepříti, vzíti k okolnosti té při svém rozhodování zřetel z důvodu, že jest ji uplatniti toliko žádostí podle cit. § 5.

Citace:

č. 12369. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 435-437.