Č. 12473.

Vojenské věci. — Řízení správní. — Řízení před nss: * Ustanovení bodu 168 odst. 2 vojen. služeb. předpisu H-IV-6 o »Léčebné péči vojenské správy«, podle něhož o námitkách vojenských gážistů podaných proti výměře přiznané náhrady nebo podpory rozhodne příslušné vojen. velitelství s konečnou platností, není platnou právní normou.
(Nález z 3. července 1936 č. 13943/36.)
Věc: Rudolf P. v Pardubicích proti rozh. zem. vojen. velitelství-intendance v Praze z 15. listopadu 1933 o náhradě léčebného.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: St-1 byl jako kapitán proviantní dočasně přidělen k technické odbočce div. prov. skladu 4. v Chrudimi, ve kteréžto posádce není ani vojenského ani smluvního lékaře. 14. srpna 1933 byla mu vydána technickou odbočkou div. prov. skladu 4. v Chrudimi poukázka k lékaři v Chrudimi za účelem vyléčení bubínku. Podle potvrzení tohoto lékaře provedl týž jako mimořádný výkon vzduchovou sprchu, a to po prvé 22. srpna, za niž s ordinací účtoval 15 Kč, další pak bez ordinace 26. srpna, 29. srpna, 2. září, 6. září a 26. září, za které účtoval po 10 Kč, úhrnem tedy 65 Kč.
Hospodářská správa divisního proviantního skladu č. 4 v Josefově povolila st-li s poukazem na sl. předpis H-IV-6 čl. 142-B/59 a C/63 pouze částku 15 Kč.
Podáním z 8. listopadu 1933 na zemské vojenské velitelství-intendanci v Praze žádal st-1 o rozhodnutí, že podle zmíněného služebního předpisu náleží mu úhrada celého vykázaného léčebného.
Nař. výměrem zemské vojen. velitelství-intendance v Praze st-lovým námitkám z 8. listopadu 1933 nevyhovělo, dospěvši k závěru, že vyplacená náhrada jest správná.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízeni.
Rozhoduje o stížnosti musil se nss vzhledem k ustanoveni §§ 4 a 5 zákona o ss v prvé řadě zabývati otázkou, zda nař. rozhodnutí je rozhodnutím poslední přípustné stolice správní.
Nárok st-lem uplatňovaný opírá se o služební předpis H-IV-6, upravující »Léčebnou péči vojenské správy«. Předpis tento stanoví sice v bodě 168 odst. 2, že o námitkách podaných proti výměře přiznané náhrady nebo podpory rozhodne příslušné zem. vojen. velitelství s konečnou platností. Jde však o to, zda ustanovení toto je platnou právní normou.
Jedná se o otázku pořadu instancí správních a tedy o otázku práva procesního. Pořad instancí správních jde podle všeobecných zásad správního řízení až k poslední přípustné stolici správní, tedy až k příslušnému ministerstvu, není-li tu zvláštního zákonného předpisu, jímž se pořad instancí správních omezuje. Takovým zákonným předpisem může býti buď zákon sám, nebo jiná na podkladě zákona vydaná norma, opírající se o zmocnění dané zákonem (na př. vlád. nařízení); není jím však předpis bodu 168 odst. 2 citovaného služebního předpisu vojenského H-IV-6, ježto předpis ten není ani zákonem, ani vlád. nařízením, ani jinou normou opřenou o zmocnění zákona a k jeho provedení, resp. v jeho mezích vydanou, nýbrž je předpisem služebním. Při tom ani z publikačního článku č. 879 ve Věcném Věstníku ministerstva národní obrany z roku 1928, vydaného ředitelstvím pomocných orgánů úředních publikací, nelze zjistiti, zda byl schválen ministrem nár. obrany či zmíněným ředitelstvím. Není tedy předpis bodu 168 odst. 2 služebního předpisu H-IV-6 účinnou právní normou.
Pak ovšem nař. rozhodnutí, vydané nikoli nejvyšší instancí správní, t. j. min. nár. obrany, nýbrž zem. vojen. velitelstvím, není konečným a slušelo proto podle § 5 zákona o ss stížnost odmítnouti.

Citace:

č. 12473. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 692-693.