Č. 12364.Zaměstnanci veřejní: * Jednotný příplatek k plným dietám ve smyslu odst. I. 2. usnesení ministerské rady ze dne 4. června 1920 o prozatímní úpravě cestovních požitků státních zaměstnanců při služebních cestách mimo úřední místo přísluší také k plným dietám nastupujícím na místo omezených diet ve smyslu odst. I. 1. tohoto usnesení. (Nález z 8. dubna 1936 č. 12140/36.) Věc: Ing. Vladimír P. v Praze proti rozh. min. veř. prací ze 4. července 1933 o dietách.Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o dietu za služební cestu ze dne 10. prosince 1932, se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: St-l vykonal 10. prosince 1932 od báň. rev. úřadu v Mostě služební cestu jako vrchní technický komisař na důl »Evžen« v Mostě a likvidoval vedle cestovného i stravné částkou 30 Kč. Doba odjezdu uvedena v účtě: 7,45 hod. Stravné toto nebylo st-li výměrem báň. hejtmanství v Praze z 31. prosince 1932 přiznáno, ježto st-l v cestovním účtě neoznačil, jak dlouho komise trvala, takže nemohlo býti přiznáno ani plné ani poloviční stravné. V odvolání st-l namítal, že trvání komise nebylo udáno nedopatřením, ale že úřad si okolnost tuto mohl zjistiti ze zápisů o komisionálním řízení a že šetření ten den skončilo o 16 hod. 20 min.Nař. rozhodnutím bylo odvolání vyhověno potud, že úprava cestovního účtu byla zrušena a bylo vysloveno, že st-li za služební cestu 10. prosince 1932 vykonanou přísluší omezená dieta, avšak ve výši plné diety stanovené § 1 min. nař. č. 47/1874 ř. z. po jejím převedení na měnu československou, ježto důl »Evžen«, který byl cílem služební cesty, jest od úředního sídla st-lova vzdálen po silnici 1,9 km, tedy méně než 2 míle (15 km), při čemž pochůzkou překročen byl obvod 2 km od úředního sídla st-lova, a st-l také nebyl nucen při této cestě služební přenocovati. Ježto ustanovení § 1 min. nař. č. 47/1874 ř. z. nečiní nárok na omezenou dietu příslušející při vzdálenosti místa komise od úředního sídla nepřesahující 2 míle (15 km) závislým na určité době trvání úředního jednání, není třeba zjišťovati, jak dlouho služební cesta st-lova trvala. Při tom vychází žal. úřad z právního názoru, že prozatímní úpravou cestovních požitků (usnesení min. rady ze 4. června 1920) bylo ustanovení § 1 min. nař. č. 47/1874 ř. z. změněno jen potud, že při vzdálenostech cíle služební cesty přes 2 míle nebo při kratší vzdálenosti, je-li nutno přenocovati, přísluší zaměstnanci horního úřadu plná dieta s přídavkem stanoveným prozatímní úpravou, je-li však vzdálenost cíle služební cesty od úředního sídla jen 2 míle (15 km) nebo menší a není-li nutno přenocovati, přísluší zaměstnanci horního úřadu jen omezená dieta ve výši plné diety stanovené § 1 min. nař. č. 47/1874 ř. z.Stížnost namítá, že § 1 min. nař. č. 47/1874 ř. z. sice rozlišuje mezi dietami plnými a omezenými podle toho, je-li vzdálenost místa komise větší než 15 km nebo sice menší než 15 km, ale bylo-li nutno na komisi přenocovati, poukazuje však na to, že nařízeními veškerého ministerstva č. 234/1916 č. 415/1916 a č. 522/1917 ř. z. byly povoleny mimořádné přídavky jak k plným tak k omezeným dietám, kteréžto předpisy byly usnesením min. rady z 11. února 1919 změněny tak, že od 1. listopadu 1918 byla omezená dieta vůbec odstraněna a zavedena dieta jednotná ve výši plné diety a na místě mimořádných přídavků dle min. nař. č. 234/1916 ř. z. zaveden nový mimořádný přídavek k dietám plným, a že nyní podle usnesení min. rady ze 4. června 1920 diety s přídavkem 20 Kč zavedeným na místo všech dosavadních příplatků příslušejí státním úředníkům nikoli podle vzdálenosti cíle služební cesty, nýbrž podle délky trvání služební cesty. Je tedy na sporu otázka, v jaké výši přísluší st-li dieta za cestu konanou 10. prosince 1932. St-l dovolává se v té příčině usnesení min. rady ze 4. června 1920 a dovozuje, že tímto usnesením min. rady byl rozdíl mezi plnou a omezenou dietou setřen a k plné dietě přiznán přídavek 20 Kč, a to i tehdy, když jde o plnou dietu nastupující na místo omezených diet. Námitce této musil nss přisvědčiti. Usnesením min. rady ze 4. června 1920 bylo stanoveno v odd. I.:1. že plné diety zůstávají nadále v platnosti na místo omezených diet,2. že všechny dosavadní přídavky k dietám se zrušují a na místo nich povoluje se k plným dietám jednotný přídavek 20 Kč pro všechny hodnostní třídy.Diety tyto příslušejí za celé kalendářní dny, za jejich části jenom, činí-li nejméně 8 hodin. Za části kalendářního dne kratší 8 hodin, ale trvající aspoň 4 hodiny povoluje se poloviční dieta.3. Za každou noc, kterou byl úředník nucen ztráviti na služební cestě mimo úřední místo, dostane se k dietě příplatku 10 Kč.Usnesení toto odstraňuje rozdíl mezi dietami plnými a dietami omezenými, a ježto odstavec I. 2. cit. usnesení nerozeznává mezi plnými dietami, které podle příslušných ustanovení již původně jako plné diety byly normovány, a plnými dietami, které podle odst. I. 1. nastupují na místo diet omezených, nutno usnesení tomuto rozuměti tak, že příplatek podle odst. I. 2. přísluší k plným dietám vůbec, ať již jde o plné diety původně normované, ať o plné diety nastupující na místo diet omezených. Pro úsudek tento svědčí dále jednak úvaha, že podle odst. I. 3. přiznává se k dietám příplatek za noc (10 Kč) a že by tedy vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 1 min. nař. č. 47/1874 ř. z. plná dieta v případě nutnosti přenocování přísluší i při vzdálenostech menších než 15 km, z důvodu přenocování byla poskytována výhoda dvojí, jednak i další úvaha, že podle nařízení min. financí ve shodě se zúčastněnými ministerstvy č. 234/1916 ř. z., resp. nařízení č. 415/1916 ř. z. a č. 522/1917 ř. z. byly i omezené diety zvýšeny o percentuální příplatek 30%—50%, na jehož místo nastoupil podle usnesení min. rady z 11. února 1919 příplatek 50—100%, a že se nelze domnívati, že by usnesení min. rady ze 4. června 1920 bylo mělo v úmyslu diety tyto snížiti na míru bývalých plných diet bez příplatku.Z usnesení min. rady ze 4. června 1920 nelze nikterak dovoditi, že by bylo chtělo dosavadní zákonné předpisy o dietách rušiti, také z něho nelze dovoditi, že by chtělo rozlišovati mezi různými úpravami platnými pro jednotlivé kategorie státních zaměstnanců, a stanovilo-li pro státní zaměstnance určité jednotné výhody, nutno je chápati tak, že vláda chtěla státním zaměstnancům za předpokladů v usnesení tom stanovených a bez ohledu na to, co jest ustanoveno v předpisech dřívějších, na výhody ty přiznati právní nárok.Uplatňoval-li tedy st-l nárok na dietu podle cit. usnesení min. rady, a přiznává-li usnesení to nárok na dietu s přídavkem 20 Kč bez ohledu na to, zda jde o plnou dietu od původu normovanou či o plnou dietu nastupující na místo diet omezených, pak ovšem měl žal. úřad, když st-l nárok svůj uplatňoval právě za předpokladů v usnesení tom normovaných, nárok st-lův posouditi podle tohoto usnesení min. rady a posouditi nárok ten nikoli podle vzdálenosti místa komise, nýbrž podle délky jejího trvání ve smyslu odst. I. 2. cit. usnesení.Ježto nař. rozhodnutí, pokud jde o dietu za služební cestu z 10. prosince 1932, není s usnesením tím ve shodě, bylo nař. rozhodnutí, jak se stalo v enunciátě, podle § 7 zákona o ss zrušiti pro nezákonnost.