Č. 12510.

Živnostenské právo. * Povinnost přidržeti učně k návštěvě živnostenské školy pokračovací ve smyslu § 100 živn. řádu stíhá učebního pána i tehdy, je-li učeň za trvání dosavadního učňovského poměru přechodně zaměstnán jinde.
(Nález z 22. září 1936 č. 8213/34.)
Prejudikatura: Boh. A 2014/23.
Věc: Karel R. v Táboře proti rozh. zem. úřadu v Praze z 30. prosince 1933 o přestupku § 100 živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Táboře z 5. března 1930 byl st-l uznán vinným přestupkem § 100 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že Stanislava H., svého učně, v roce 1929 nepřidržoval řádně k návštěvě živnostenské školy pokračovací, a byla mu podle § 131 živn. řádu uložena pokuta 100 Kč, po případě trest vězení v trvání 5 dnů.
Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání st-tovu z tohoto trestního nálezu, poněvadž skutková podstata přestupku st-li kladeného za vinu je prokázána seznáním pokračovací školy. Nedostatek přidržení k návštěvě školy nutno spatřovati v tom, že st-l zakročil proti učni teprve po upozornění správy školy, ačkoli se mohl o nesprávné docházce školní přesvědčiti z kontrolní knížky učňovy.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss: —
Stížnost vytýká, že žal. úřad nevzal zřetel ani k tvrzení st-le, že učeň Stanislav H. v době, o niž šlo, pracoval s vědomím svých rodičů jako pomocný dělník jinde a bydlil u svého otce, jenž měl dozírati nad tím, aby učeň pokračovací školu řádně navštěvoval. Tato námitka není důvodná. Je sice pravda, že žal. úřad k podobným námitkám st-le již v rekursu vzneseným výslovně stanoviska nezaujal, než z toho, že odvolání v celém jeho rozsahu zamítl, je patrno, že i tuto obranu st-lovu neuznal za důvodnou. Učinil tak zcela právem, neboť ze znění odst. 3 § 100 živn. řádu, který mezi jiným ukládá učebnímu pánu povinnost, aby učni poskytl potřebný čas k návštěvě živnostenské pokračovací školy a jej k návštěvě této školy přidržel, plyne, že zákon povinnost učebního pána ohledně návštěvy pokračovací školy živnostenské se strany učňů neobmezil jen na poskytnutí potřebného času učňům k návštěvě této školy, nýbrž že zavazuje jej ještě k positivnímu působení na učně, jež má za účel řečenou docházku školní zabezpečiti (srov. Boh. A 2014/23). Tato povinnost přidržeti učně k návštěvě živnostenské pokračovací školy stíhá učebního pána po dobu trvání učebního poměru, tedy i tehdy, když učeň za trvání dosavadního učebního poměru přechodně pracuje jinde a bydlí u svého otce, a je proto učební pán i v takovém případě povinen, aby učně přidržel k návštěvě pokračovací školy. Aby tuto povinnost mohl plniti, musí ovšem i dozírati nad tím, jak učeň sám plní povinnost uloženou mu § 99 b) živn. řádu v příčině návštěvy živnostenské pokračovací školy. K usnadnění této kontroly slouží ovšem kontrolní knížka, o níž se zmiňuje žal. úřad. Než pouhá okolnost, že st-l neměl tuto knížku k disposici a nevěděl o nedbalé docházce svého učně, ježto tento pracoval a bydlil jinde, nemůže st-le liberovati, když tento neuvádí nic, z čeho by bylo patrno, že učinil vůbec nějaké positivní kroky, aby nabyl vědomosti o tom, zda jeho učeň živnostenskou školu pokračovací řádně navštěvuje, a když ze samé stížnosti je patrno, že zakročil proti učni teprve, když již učeň zameškal 48 neomluvených hodin a st-l školou samou byl na jeho nedbalou docházku školní upozorněn.

Citace:

Č. 12510. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 779-780.