Č. 12267.Živnostenské právo: * Zasilatel (čl. 379 obch. zák.), dopravující zboží vlastním motorovým vozidlem (čl. 385 obch. zák.), není osobou, která dopravuje náklady k vlastním účelům a není proto podle § 2 odst. 1 lit. d) aa) zák. č. 198/1932 Sb. osvobozen od povinnosti opatřiti si koncesi podle tohoto zákona.(Nález z 21. ledna 1936 č. 10218/36.)Věc: Karel F. v Moravských Budějovicích proti rozh. min. obchodu z 26. března 1934 o provozování nepravidelné dopravy nákladů motorovým vozidlem bez koncese.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Podáním de pres. 21. ledna 1933 žádal st-l u okres, úřadu v Mor. Budějovicích za koncesi k dopravě nákladů motorovým vozidlem v ro.zsahu živnosti zasilatelské.Výměrem z 10. června 1933 rozhodl okr. úřad, že žadatel při provozování své živnosti zasilatelské nepotřebuje koncese podle zák. č. 198/ 1932 Sb.Zem. úřad v Brně výměrem z 19. ledna 1934 zrušil řečený výměr okr. úřadu na základě ustanovení 4. odst. § 146 živn. řádu. K odůvodnění bylo uvedeno toto: »Ustanovením § 37 odst. 2 jest stanoveno, že majitelé živností, obstarávajících takovou dopravu, ke které jest třeba koncese, jsou povinni podati žádost o koncesi (chtějí-li ovšem dopravu autem dále provozovati). Podle tohoto ustanovení majitel živnostenského oprávnění jakéhokoliv znění, pokud z něho vyplývá právo po živnostensku dopravovati automobilem zboží cizí, potřebuje koncesi podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 198/1932 Sb. Ze živnostenského listu na živnost zasilatelskou oprávnění takové vyplývá a tak ovšem v konkrétním případě měl st-l podle živnostenského listu z 19. srpna 1904 č. 7998, znějícího na zasilatelství, právo nejen spedici nákladů obstarávati, ale také ji podle ustanovení čl. 385 obch. zák. sám prováděti. Je tudíž oprávnění k dopravě nákladů druhou hlavní součástí oprávnění živnosti zasilatelské a zasilatel, jestliže sám obstarává dopravu nákladů, stává se také povozníkem. Názor okr. úřadu, že by při spedici šlo v každém případě o dopravu vlastního zboží proto, že speditér za dopravované zboží ručí, nelze ze zákona vyvoditi, neboť podstatou uvedené živnosti není zboží, nýbrž přeprava tohoto zboží«.Odvolání Karla F. nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodu výměru v odpor vzatého s podotknutím, že zasilatele, přepravující náklady motorovým vozidlem, nelze považovati za osoby, které dopravují náklady k vlastním účelům podle § 2 odst. 1 bodu d), neboť nejde o dovoz nákladů, které jsou předmětem výrobního nebo obchodního podnikání dopravovatele, k odběratelům těchto nákladů, počítajíc v to vlastní podniky, ani o dopravu nákladů, určených ke spotřebě, zpracování nebo použití dopravovatelem.O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:Podle výtahu ze živn. rejstříku okr. úřadu v Mor. Budějovicích vydalo okr. hejtmanství v Mor. Budějovicích st-li živn. list z 19. srpna 1904 č. 7998, znějící na »zasilatelství« se stanovištěm v Mor. Budějovicích čp. 180 (Horní Víska). Mimo spor je, že st-l na základě tohoto živn. oprávnění živnost v době vydání nař. rozhodnutí provozoval. To konstatoval zem. úřad ve svém výměru a sám st-l v odvolání k žal. úřadu.Zasilatelem (speditérem) po rozumu čl. 379 obch. zák. je ten, kdo po živnostensku jménem svým na cizí účet obstarává zasílání zboží po povoznících anebo plavcích. Není-li nic jiného umluveno, je zasilatel oprávněn sám provésti dopravu zboží (čl. 385). Použije-li tohoto oprávnění, má práva a povinnosti povozníka, t. j. toho, kdo po živnostensku vozí zboží po suchu anebo po řekách neb jezerech (čl. 390), a může si započítati obyčejný náklad, provisi a jinaké při zasilatelských obchodech pravidelně se vyskytující útraty (čl. 385). Dopravuje-li zasilatel při provozování své živnosti a v rámci jejím zboží, jde o dopravu provozovanou po živnostensku, neboť tato doprava má veškeré znaky po živnostensku provozovaného zaměstnání po rozumu čl. IV. úvoz. patentu k živn. řádu. Provozuje-li se, ať pravidelná nebo nepravidelná, doprava nákladů po živnostensku motorovými vozidly, jest podle ustanovení § 1 zákona z 23. prosince 1932 č. 198 Sb. živností koncesovanou. Chce-li zasilatel, který sám provádí dopravu zboží, činiti tak motorovými vozidly, musí si vyžádati příslušnou koncesi.Stížnost namítá, že zasilatel této koncese nepotřebuje, poněvadž podle ustanovení § 2 odst. 1 lit. d) cit. zák. dlužno ho považovati za osobu dopravující náklady k vlastním účelům, a to zejména po rozumu bodu aa), ježto jde o dovoz nákladů v rámci podnikáni dopravovatele.S tímto názorem souhlasiti nelze.Zákonem č. 198/1932 Sb. byl zaveden všeobecně koncesní systém pro dopravu osob nebo nákladů provozovanou po živnostensku motorovými vozidly a v § 2 jsou taxativně vypočteny případy, kdy není potřeba koncese k dopravě osob nebo nákladů. Podle ustanovení § 2 odst. 1 lit. d) bodu aa) nepotřebují koncese k dopravě osob nebo nákladů osoby, které dopravují náklady k vlastním účelům, jde-li o dovoz nákladů, které jsou předmětem výrobního nebo obchodního podnikání takového dopravovatele, k odběratelům těchto nákladů, počítajíc v to vlastní podniky (prodejny), zprostředkující odbyt těchto nákladů.K odůvodnění svého stanoviska, že podle právě uvedeného ustanovení nepotřebuje koncese pro dopravu nákladů motorovými vozidly, uvádí st-l, že dopravuje-li zboží, činí to na základě svého oprávnění k provozování živnosti zasilatelské a neztrácí relaci ke zboží, jež dopravuje jako zasilatel. Relaci tu spatřuje v tom, že jako zasilatel provádí zasílání zboží vlastním jménem, jest jako zasilatel plnomocníkem vlastníka zboží k provedení dopravy převzatého, jejž zastupuje, pokud jde o toto zboží, v jeho právech a povinnostech, takže jeho relace ke zboží k dopravě převzatému se kryje s pojmem vlastnictví samého. Názor tento je zřejmě nesprávný. Tím, že zasilatel přejímá provedení dopravy zboží, nestává se vlastníkem tohoto zboží. Dokazuje to ustanovení čl. 380 obch. zák., podle něhož ručí zasilatel za veškerou škodu, která vznikne na dopravovaném zboží ze zanedbání povinné péče, a ustanovení čl. 382, podle něhož má zasilatel právo zástavní na zboží, pokud je v jeho úschově, aneb pokud jím může disponovati. Ručení zasilatele za škodu vzniklou na zboží k dopravě převzatém a zástavní právo jeho na tomto zboží pojmově vylučují vlastnictví zasilatele ke zboží převzatému k dopravě.St-l tvrdí, že jako komisionáře dopravujícího automobilem zboží, které mu bylo dáno do komise, dlužno ho považovati za osobu dopravující náklady k vlastním účelům ve smyslu § 8 odst. 1 lit. d) bodu aa) zák. č. 198/1932 Sb., ježto jde oi dovoz nákladů v rámci obchodního podnikání dopravovatele. Než, přejímá-li zasilatel k dopravě náklady a dopravuje-li je, nečiní tak za tím účelem, aby z dopravovaných nákladů vyráběl zboží, aneb aby dopravovanými náklady obchodoval. Doprava zboží zasilatelem není pomocnou činností k výrobním neb obchodním účelům zasilatelovým po rozumu cit. § 2 odst. 1 lit. d) bodu aa) zák. č. 198/32 Sb.Tvrdí-li stížnost, že analogicky jest pokládati speditéra za osobu, která jako plnomocník vlastníka zboží má se zbožím, které dopravuje, jako dobrý obchodník nakládati, ručí vlastníku zboží v rozsahu stanoveném v čl. 380 obch. zák. za škodu na zboží povstalou a provádí dopravu vlastním jménem, chce tím zřejmě říci, že ustanovení § 2 odst. 1 lit. d) bodu aa) zák. č. 198/32 Sb. dlužno analogicky vztáhnouti také na zasilatele (speditéry). Ježto však v § 2 jsou taxativně vypočteny výjimky ze zásady stanovené v § 1, nelze tyto výjimky analogicky rozšiřovati na případy další, neboť pouze pravidelného práva lze užiti analogicky, nikdy však práva nepravidelného.Bez významu pro řešení sporné otázky jest za daného právního stavu poukaz st-lův na to, že jak motivem pro osvobození státních podniků dráhy a pošty od koncesní povinnosti jest, že u státu není třeba uvažovati o spolehlivosti, takže ani u zasilatele toho není třeba, ježto živn. list, vydaný na porovozování živnosti zasilatelské, zaručuje spolehlivost zasilatele, a zasilatel ručí za škody na nákladech k dopravě převzatých.