Č. 12 636.

Živnostenské právo: živnostenský list, který zní na provoz divadelního buffetu, neopravňuje k provozování hostinské živnosti.
(Nález z 13. listopadu 1936 č. 15 777/36.)
Věc: Elsa L. v Užhorodě (adv. Dr. Josef Gati z Užhorodu) proti rozh. zem. úřadu v Užhorodě ze 14. dubna 1934 o uzavírací hodině.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Výměrem městského notář. úřadu v Užhorodě ze 7. října 1933 bylo vysloveno, že st-lka může svoje obchodní místností v budově městského divadla v Užhorodě otvírati o 6. hodině ranní a zavírati o 8. hodině večerní a o polední přestávce musí míti obchod uzavřený od 12. do 14. hodiny. V důvodech se uvádí, že živnostenský úřad I. stolice v Užhorodě vydal st-lce 25. května 1921 živn. list na provozování obchodu delikatesního a divadelního buffetu, který byl zapsán v rejstříku svobodných živností, a tudíž na provoz této živnosti nemůže se vztahovati vyhláška zem. úřadu ze 14. listopadu 1932 č. 87 370/III-5/32, týkající se uzavírací hodiny v živnostech hostinských a výčepních. Oprávnění na provozování divadelního buffetu nelze považovati nyní, ani za platnosti býv. živn. zák. čl. XVII:1884 za živnost koncesovanou.
Nař. rozhodnutím žal. úřad potvrdil v odpor vzatý výměr z důvodů v něm uvedených, k nimž v podstatě dodal, že st-lčinu živnost je nutno považovati za obchodní živnost.
O stížnosti uvážil nss toto:
Vlád. nař. z 29. července 1933 č. 154 Sb., na jehož podkladě byla upravena uzavírací hodina v živnosti st-lčině, jedná jak podle svého nadpisu, tak i podle svého celého obsahu výlučně o »otváracej a zatváracej hodině obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej«. V důsledku toho bylo by lze ustanovení cit. nař. jedině v tom případě použiti na tuto živnost, kdyby st-lčino živnostenské oprávnění bylo živností obchodní. To stížnost však popírá, dovozujíc, že jde v podstatě o živnost hostinskou a výčepnickou, pokud se jedná o provoz divadelního buffetu, pročež ono vlád. nařízení nemá zde místa a je použiti ustanovení vyhlášky zem. úřadu ze 14. listopadu 1932 č. 87 370/32 o policejní uzavírací hodině v živnostech hostinských a výčepnických. Na sporu je tudíž jedině otázka, lze-li živnostenské oprávnění st-lčino k provozu divadelního buffetu kvalifikovati jako živnost hostinskou a výčepnickou nebo jako živnost obchodní. Nss nemohl stanovisko, jež hájí stížnost, uznati správným.
Podle § 51 odst. 1 živn. zákona sluší rozsah živnostenského práva posuzovati podle obsahu živnostenského listu nebo koncese.
Živnostenský zákon, a to jak zákonný čl. XVII:1884, tak i zákon č. 259/1924 Sb., přesně rozlišuje na jedné straně mezi živnostmi vázanými na koncesi, pro které se vydává koncesní dekret, a živnostmi svobodnými a řemeslnými na straně druhé, kde živnostník obdrží živnostenský list. Které živnosti je pokládati za živnosti koncesované, uvádí zákon výslovně. Mezi živnostmi koncesovanými je v obou zákonech uvedena živnost hostinská a výčepnická s různými oprávněními, kterou uděluje živnostenský úřad druhé stolice. Je nesporno, že provoz t. zv. divadelního buffetu v zákonech těch výslovně uveden není, avšak — měl-li by zahrnovati v sobě oprávnění, jež jinak náleží živnosti hostinské a výčepnické, — bylo by k jeho provozu zapotřebí koncese.
Žal. úřad, maje řešiti otázku rozsahu živn. oprávnění st-lčina, musil podle předpisu § 51 živn. zákona přihlížeti především k tomu, k čemu ji opravňuje živn. list z roku 1922, znějící prostě bez bližšího vymezení na provoz divadelního buffetu. Ježto však tento živn. list zní na živnost svobodnou, nemohl st-lku opravňovati k něčemu, k čemuž by bylo zapotřebí koncese, tedy ani k provozování živnosti hostinské a výčepní. Dospěl-li za tohoto stavu věci žal. úřad k závěru, že jde o živnost obchodní, nelze jeho výrok uznati nezákonným a není tu ani vady řízení,, když žal. úřad nekonal šetření, zda snad st-lka de facto neprovozuje oprávnění, spadající do oboru živnosti hostinské a výčepní, neboť pro řešení sporné otázky je bez právního významu, v jakém rozsahu st-lka živnost svoji ve skutečnosti provozuje. Vyslovil-li proto žal. úřad, že živnost st-lčina podléhá předpisům vlád. nař. č. 154/1933 Sb., nelze shledati, že výrok ten odporuje zákonu nebo neměl dostatečný podklad ve spisech.

Citace:

č. 12636. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1065-1067.