Č. 12527.

Samospráva obecní: I. * Dávka z návěští podle vzor. prav. vlád. nař. č. 15/1928 Sb. je dávkou jednorázovou. Jestliže v případech § 2 odst. 4 vyměřovací základ pří prvním předpisu přijatý se zvýší — na př. tím, že se majiteli domu za návěští na zdi domu zhotovené zaplatí nájemné za další nájemní období — podléhá toto dodatečné zvýšení — ale j e n toto zvýšení — dodatečnému předpisu. — II. * Do vyměřovacího základu dávky z návěští za oznámení zhotovené přímo na zdi domu počítati jest náklad na zhotovení oznámení (§ 2 odst. 4 vzor. prav. vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) i tehdy, když náklad ten byl učiněn v době před tím, než dávková pravidla nabyla v obci účinnosti.
(Nález z 1. října 1936 č. 13695/36.)
Věc: Firma »Marga« Speisefettund Margarine-Gesellschaft m. b. H. ve Střekově proti rozh. okr. úřadu v Ústí n. L. z 25. září 1934 o dávce z návěští.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 16. října 1933 vyměřil starosta města Ústí n. L. firmě »Marga«, společnost s r. o. ve Střekově, dávku z návěští namalovaného na domě čp. 94 v Ústí n. L. za dobu od 1. června 1932 do 31. prosince 1933 úhrnem 320 Kč. St-lka bránila se v odvolání námitkou, že základem dávky je jen nájemné 850 Kč, které bylo z plochy domu v době od 1. června 1932 do 31. prosince 1933 placeno, nikoliv i náklady na zřízení návěští, již od roku 1927 existujícího.
Městské zastupitelstvo v Ústí n. L. ve schůzi své dne 6. března 1934 odvolání zamítlo z těchto důvodů: » Podle § 2 odst. 4 výběrčích pravidel je zapraviti dávku z návěští podle celkové režie spojené s reklamou. Okolnost, že náklad na reklamu se stal ještě před úředním povolením vybírání dávky, je nerozhodná a nemá na vyměření dávky vlivu. Návrhu, aby byla dávka vyměřena teprve od 1. června 1932, nelze vyhověti.«
Okr. úřad v Ústí n. L. výměrem z 25. září 1934 zamítl další odvolání ze správných důvodů nař. usnesení městského zastupitelstva, k němuž dodal: »Je nesporné, že reklama byla skutečně provedena a že byla spojena s určitým nákladem. Doba zaplacení nákladu není při tom směrodatná. Ježto firma opominula prokázati hodnověrně městké obci tento náklad, byla obec podle § 2 výb. pravidel oprávněna odhadnouti tento náklad.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost nepopírá, že návěští namalované na domě čp. 94 v Ústí n. L. zásadně podléhá dávce z návěští podle pravidel schválených výnosem zem. výboru z 20. dubna 1932 s účinností od 27. května 1932. Na sporu je pouze otázka výše dávky, resp. otázka, lze-li do základu pro vyměření dávky počítati také náklad na pořízení sporného návěští, ač byl pořízen před obdobím, na které dávka vyměřena, ba ještě před účinností dávkových pravidel. Podle úpravy, jaké se dávce z návěští dostalo zmíněnými pravidly — která se shodují se vzorcovými pravidly vlád. nař. č. 15/1928 Sb. —, nevyměřuje a neplatí se dávka ta periodicky za určitá období ať roční ať jiná, nýbrž — jak patrno z § 5 — jako dávka jednorázová, splatná zásadně před vydáním oznámení na veřejnost. Co do stanovení výše dávky, pravidla rozeznávají:
1. při oznámeních vylepených, vyvěšených nebo veřejně jinak umístěných (§ 2 odst. 1—3) stanoví se výše dávky podle plošné výměry plakátu a doby, po kterou oznámení má býti vylepeno, vyvěšeno nebo jinak umístěno, sazbou 20 h za každý byť jen započatý m2 a každý byť jen započatý týden, event. sazbou o 50,% nižší;
2. při oznámeních, která byla zhotovena přímo na prázdných plochách (na př. na zdi domu, ohradě a pod.), jakož i při ostatních oznámeních uvedených v odst. 4 § 2, vyměřuje se dávka sazbou 10% celkové režie s oznámením spojené, k níž je počítati náklad na zhotovení oznámení, při oznámeních trvale umístěných náhradu placenou majiteli volné plochy, při ostatních oznámeních uvedených v odst. 4 pak položky dále tam vypočtené.
Jak bylo již uvedeno, má dávka z návěští ráz dávky jednorázové, která podle § 5 je zásadně splatna před vydáním oznámení na veřejnost. Proto se tu ukládá tomu, kdo oznámení přivádí do veřejnosti, po př. uveřejnění obstarává, aby učinil obec. úřadu o torní ohlášku a v ohlášce uvedl všechny údaje pro vyměření dávky rozhodné. Z této úpravy se podává, že tam, kde výše dávky je závislá na okolnostech, které v době splatnosti dávky, uvedené v § 5, nejsou ještě oznamujícímu známy, zejména kde výše dávky je závislá také na době, po kterou oznámení bude uveřejněno, a doba tato není předem omezena anebo dodatečně po projití doby původně určené se prodlouží, změnou okolností pro stanovení výše dávky směrodatných, jak při vyměření dávky podle § 5 byly předpokládány, zejména také prodloužením doby uveřejnění oznámení přes dobu, která při prvním placení nebo předepsání dávky byla předpokládána, nastane také zvýšení vyměřovacího základu a povinnosti dávkové. Poněvadž však pravidla nikde nenaznačují, že by případy takové bylo posuzovati jako nové oznámení, jde tu pouze o zvýšení původní povinnosti dávkové o tolik, na kolik odpovídá zvýšení vyměřovacího základu oproti původnímu předpokladu, a tgdy o dodatečný předpis následkem dodatečné změny vyměřovacího základu.
Z toho, co bylo řečeno o povaze dávky z návěští a úpravy jejího vyměřování, plyne, že v případech posléz uvedených, tedy při dodatečném předpisu dávky z téhož oznámení, nelze hleděti k oné kvótě vyměřovacího základu, která byla postižena již při původním předpisu, nýbrž jenom k oné kvótě, o kterou se vyměřovací základ při původním, resp. dřívějším předpisu nebo placení již postižený zvýšil.
Naproti tomu, podléhá-li návěští dávce vůbec, jest irelevantní, do které doby spadá náklad, který je zahrnouti do vyměřovacího základu. Zda spadá do období, za které dávka byla vyměřena, jest irelevantní již proto, že dávka z návěští, jak uvedeno, nepředpisuje a neplatí se vůbec za určité období, nýbrž jako dávka jednorázová, ovšem s výhradou dodatečného zvýšení při zvýšení původně předpokládaného vyměřovacího základu. Než ani okolnost, že náklad na pořízení návěští učiněn byl před tím, než dávková pravidla nabyla účinnosti, nepadá na váhu, neboť § 2 odst. 4 v tom směru nerozeznává, a není žádného vnitřního důvodu, proč by stanovení výše dávky nemohlo se státi na základě skutečností, které spadají do doby před účinností pravidel dávkových. Okolnost, že strana neměla v tu dobu ještě povinnosti náklady ty podle § 5 obec. úřadu oznámiti, nemá významu, kdyžtě výši jich možno zjistiti dodatečně.
Pro daný případ plynou z uvedených zásad tyto důsledky:
Jde o návěští zhotovené přímo na zdi domu, které spadá tedy pod ustanovení odst. 4 § 2 prav. Vyměřovacím základem je jednak náklad na jeho zhotovení, jednak — poněvadž podle spisů jde o návěští umístěné trvale — náhrada placená majiteli volné plochy, t. j. podle spisů nájemné placené periodicky vždy za určité období. Okolnost, že náklad na zhotovení návěští učiněn byl před 1. červnem, resp. 27. květnem 1932, —jak dolíčeno —, nebrání tomu, aby byl pojat do vyměřovacího základu. Poněvadž stížnost také netvrdí, že by nájemné, placené majiteli domu, bylo bývalo za dobu do 31. prosince 1933 nižší, nežli jak vzato za základ pro sporný předpis, jeví se po této stránce bezdůvodnou.
Okolnost, že dávka vyměřena za určité období, t. j. od 1. června 1932 do 31. prosince 1933, což ovšem není ve shodě s pravidly, nemůže vzhledem k vyložené povaze dávky míti jiný smysl, nežli že předpisem postiženo bylo — mimo náklad na zhotovení oznámení — pouze to nájemné, které bylo zaplaceno do 31. prosince 1933. Eventuální další předpis může nastati pouze při zvýšení vyměřovacího základu, které nastane po 31. prosinci 1933, a může postihnouti jenom toto zvýšení, nikoli také znovu ještě ony částky vyměř, základu, které byly postiženy již předpisem dnes sporným. Jsou tedy i námitky stížnosti v tomto směru vznesené bezdůvodný.

Citace:

Č. 12527. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 816-818.