Č. 12372.

Řízení správní. — Samospráva obecní: Odpůrcům žadatele o svolení k prodeji veřejného statku lze podle § 127 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. uložiti náhradu jen těch výloh řízení, jež byly způsobeny jejich námitkami svévolnými.
(Nález ze 17. dubna 1936 č. 6490/34.)
Věc: Františka a František M. v Brněnci proti rozh. zem. úřadu v Praze z 15. listopadu 1933 o náhradě komisionelních výloh.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Obec. zastupitelstvo v Brněnci usneslo se ve schůzi 29. října 1932 výhově ti žádosti Jaroslava B. a odprodati mu část veřejného pozemku a zbaviti zároveň pozemek ten charakteru veřejnosti. Na odvolání dnešních st-lů a Emilie B. vykonal okr. úřad v Poličce 29. prosince 1932 za účasti stran, mezi jinými i dnešních st-lů, místní šetření, načež výměrem z 24. ledna 1933 odvolání zamítl. Z podnětu dalšího odvolání dnešních st-lů zem. úřad v Praze výměrem z 11. dubna 1933 zrušil výměr okr. úřadu i usnesení obec. zastupitelstva obce Brněnce pro zmatečnost, a to v podstatě proto, že obec nepostupovala při změně faktického stavu veřejného statku podle ustanovení stavebního řádu platných pro změnu plánu polohy.
Mezitím výměrem z 5. ledna 1933 uložil okr. úřad v Poličce st-lům a Emilii B., aby rukou společnou a nerozdílnou zaplatili částku 459 Kč 60 h na komisionelní výlohy, jež vznikly šetřením konaným 29. prosince 1932 za účelem rozhodnutí o jejich odvolání, podaném do usnesení obec. zastupitelstva v Brněnci z 29. října 1932. Odvolání, jež z tohoto výměru podali st-lé společně s Emilií B. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad odůvodnil příkaz, jímž bylo uloženo st-lům (společně s Emilií B.) zaplatiti komisionelní výlohy, ustanovením § 127 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., shledav, že st-lé dali k řízení podnět, a odepřel použíti ku prospěchu st-lů předpisu § 128 odst. 2 téhož nařízení, a to proto, že jednak druhou procesní stranou jest obec, tudíž korporace veřejnoprávní, jednak pak, že nešlo o rozhodování o sporném nároku, nýbrž pouze o stížnost povahy publicistické. Stížnost pokládá za nezákonné stanovisko žal. úřadu, že st-lé jsou povinni komisionelní výlohy zaplatiti, ježto dali k řízení podnět, a to v podstatě proto, že st-lé nenavrhli, aby se konalo komisionelní jednání, pročež nelze tvrditi, že by od nich vyšel podnět k této úřední činnosti, jak to § 127 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. předpokládá pro povinnost hraditi zvláštní náklady úřadu. Soud musil uznati tuto námitku stížnosti důvodnou.
Podle § 127 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. má útraty řízení zásadně nésti ten, kdo za úřední povolení (schválení) žádá, tedy v daném případě ten, kdo žádal o prodej části veřejného pozemku. Jiné osoby, tedy v dnešním případě poplatníci, hradí tyto výlohy, dali-li svým návrhem, jednáním, svévolným udáním nebo svévolnou námitkou podnět k úřední činnosti. Shledal-li v dnešním případě okr. úřad, který rozhodoval o rekursu st-lů, že řízení dosud (obcí) provedené neposkytuje mu dostatečného podkladu pro rozhodnutí, a že proto je třeba řízení doplniti šetřením na místě samém, pak nelze tvrditi, že potřeba tohoto šetření byla vyvolána návrhem st-lů. Naopak i toto řízení bylo vyvoláno žádostí o povolení odprodeje veřejného statku, ježto tato žádost dala podnět k tomu, aby veškeré pro rozhodnutí směrodatné okolnosti byly zjištěny, jedině tenkráte, kdyby se ukázalo, že odpůrci žadatele o svolení k odprodeji veřejného statku uplatnili námitky svévolné, mohli by býti přidrženi k náhradě nákladů řízení, jež se o těchto námitkách konalo. To však v daném případě o odvolání st-lů z usnesení obec. zastupitelstva, jímž byl odprodej veřejného statku povolen, není možno říci.
Je proto mylný názor žal. úřadu, že st-lé jsou povinni k náhradě výloh, spojených s místním šetřením, již proto, že svým odvoláním šetření to vyvolali. Rozhodnutí o výlohách správního řízení na tomto názoru založené je tudíž v rozporu s ustanovením § 127 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušili podle § 7 zákona o ss pro nezákonnost.

Citace:

č. 12372. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 442-443.