Č. 12262.

Samospráva obecní: I. Poplatník nemá nároku na to, aby dohlédací úřad použil svého oprávnění dozorčího (§ 7 odst. 2 zákona č. 329/1921 Sb.) a přezkoumal obecní rozpočet mimo rámec podaného odvolám. — II. Poplatník, chce-li si vymoci meritorní přezkoumání obecního rozpočtu odvolací stolicí, musí uvésti v odvolání, které jednotlivé rozpočtové položky a z jakých důvodů jsou podle jeho názoru nezákonné, neúčelné nebo nepřiměřené. — III. Není předpisu, podle něhož by obec. rozpočet musil býti plně uhrazen vlastními příjmy obce. — IV. S hlediska rozpočtového je rozhodné toliko, zda dluh v určité výši existuje a je-li pravděpodobno, že v rozpočtovém roce v této výši dojde k jeho zapravení.
(Nález z 16. ledna 1936 č. 10130/36.)
Věc: Firma Severní dráha Ferdinandova, akc. spol. v Moravské Ostravě (adv. Dr. Josef Pospíšil z Moravské Ostravy) proti rozh. zem. výboru v Brně ze 7. dubna 1933 o rozpočtu obce Kunčiček.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o položku mimořádného rozpočtu na přestavbu obecního kina ve výši 80.000 Kč, se zrušuje pro vadnost řízení, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obec. zastupitelstvo v Kunčičkách usneslo se 8. listopadu 1932 na obecním rozpočtu na r. 1933.
Odvolání stěžující si společnosti bylo okr. výborem ve Frýdku usnesením z 9. února 1933 zamítnuto.
Dalšímu odvolání vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, pokud šlo o zařazení položky 465.000 Kč na přestavbu obec. vodovodu do mimořádného rozpočtu, jinak odvolání zamítl z těchto důvodů: K všeobecným úvahám st-lčiným o neutěšeném finančním stavu obce Kunčiček nemůže zem. výbor ničeho zaříditi, ježto může prakticky vyřizovati pouze takové námitky, které napadají určité konkrétní položky rozpočtu. K další námitce a výtce, že okr. výbor nepoužil v daném případě dozorčí pravomoci jemu podle mínění st-lky příslušející a nesnížil žádoucím způsobem rozpočtové položky, podotkl zem. výbor mimo jiné toto: Při vyřizování námitek proti rozpočtům obcí dlužno rozlišovati pravomoc okr., resp. zem. výboru jakožto instancí odvolacích , a pravomoc okr., resp. zem. výboru schvalovati obecní rozpočet, který nabyl pravoplatnosti a prošel tudíž již pořadem odvolacích stolic. V daném případě příslušelo okr. výboru pouze právo přezkoumávati rozpočet k podaným námitkám jako stolici odvolací. V této vlastnosti mohl se zabývati pouze a jedině položkami napadenými. Jinak však neměl práva nějak rozpočet v jiných bodech upravovati. Tohoto svého práva okr. výbor v daném případě řádně použil a v rámci podaného odvolání napadenými položkami se zabýval. Nelze mu proto činiti žádné výtky, že by neučinil něčeho, k čemu byl oprávněn a povinen. K schvalování rozpočtu obce Kunčiček jest v daném případě kompetentním skutečné jedině zem. výbor, a jedině tento ve vlastnosti schvalujícího úřadu má právo podle volného uvážení i vzhledem k položkám rozpočtu — odvoláním třeba nenapadeným — schválení odepříti. Toto schvalovací, resp. přezkoumávám' právo přísluší zem. výboru vůči celému obec. rozpočtu a nemá s vyřizováním námitek odvolání nic společného, ježto schvalovací právo předpokládá již pravoplatný rozpočet, který prošel již pořadem odvolacích stolic, totiž rozpočet, o němž — pokud byly proti němu podány námitky — okr. a zem. výbor jako odvolací stolice již rozhodl. Ježto stížnost zřejmě zaměňuje pravomoc odvolací stolice se schvalovací mocí, kterážto poslední v daném případě přísluší jedině zem. výboru, dochází k mylnému závěru, který dlužno jako nesprávný odmítnouti. —
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss:
Stížnost uplatňuje, že již okr. výbor a pak žal. úřad sám byly ve smyslu § 7 odst. 2 zák. č. 329/21 Sb., ponechaného v platnosti §em 3 zák. č. 77/27 Sb., jako úřady dohlédací při vyřizování odvolání strany povinny — i když se tam strana neobracela proti určitým položkám rozpočtovým, nýbrž činila jen všeobecné námitky, že rozpočet jest pasivní a odporuje zákonu, — zkoumati jej po té stránce, zda vůbec odpovídá zákonu.
Soud neshledal stížnost důvodnou.
Straně přísluší ovšem nárok na řádné vyřízení jejího odvolání, tudíž na to, aby úřad instanční, rozhoduje o odvolání, přihlížel ke všem námitkám opravného prostředku. Podle stálé judikatury nss nepřísluší však straně nárok na to, aby úřad dozorčí svého dozorčího; práva použil a oproti obci zakročil; výkon dozoru je pouze objektivní povinností dozorčího úřadu, které neodpovídá žádné subjektivní právo strany (viz na př. nálezy Boh. A 544/20, 714/21, 834/21, 1691/22, 7081/28 a j.).
Stížnost opírá se o ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 329/21 Sb.
Podle tohoto zákonného ustanovení »rozhoduje o rozpočtu naříkaném bezprostřední úřad dohlédací jen v rámci podaného odvolání, má však právo a .povinnost současně zkoumati, vyhovuje-li rozpočet všem ustanovením zákonným«.
Vyslovuje-li tu zákon zásadu, že úřad dohlédací rozhoduje o naříkaném rozpočtu jen v rámci podaného odvolání, a ukládá-li zároveň dohlédacímu úřadu, aby rozpočet po určitých stránkách zkoumal, tuto povinnost ukládá mu pak nikoliv jako výjimku z řečené zásady, nýbrž vedle instančního rozhodnutí (arg. »současně«), nelze tato ustanovení, aby nebylo v nich rozporu, vyložiti jinak, nežli že funkce posléze dotčená, t. j. zkoumání rozpočtu mimo rámec podaného odvolání, má povahu funkce dozorčí (srov. Boh. A 5985/26).
Z toho, co bylo řečeno shora, plyne tedy, že strana nemá nároku na to, aby dohlédací úřad svého oprávnění dozorčího daného mu §em 7 odst. 2 ob. fin. nov., přezkoumávati rozpočet mimo rámec podaného odvolání, použil.
Nepříslušel tedy v daném případě stěžující si straně nárok na to, aby okr. výbor, resp. zem. výbor nad rámec odvolání jí podaného zakročil ve smyslu § 7 odst. 2 cit. zák. jako úřad dozorčí. Nebylo proto třeba zkoumati otázku stížností nadhozenou, zda k úřednímu zákroku byl oprávněn okr. výbor či zem. výbor.
Stížnost zdůrazňuje ovšem, že se st-lka nedomáhala zákroku dozorčího, nýbrž jenom rozhodnutí instančního o svém odvolání, a vytýká, že nebylo třeba, aby nějaké námitky konkretisovala, nýbrž stačilo prý, namítala-li, že rozpočet je pasivní; na základě této námitky byl prý žal. úřad jako odvolací stolice povinen přezkoumati celý rozpočet v tom směru, nelze-li schodek rozpočtu odstraniti škrtnutím položek zbytečných a neúčelných.
Stížnosti nelze dáti za pravdu. Okolnost, že rozpočet je pasivní, t. j. — jak to stížnost patrně má na mysli — že schodek není uhrazen vlastními příjmy obce incl. přípustných přirážek, sama o sobě nečiní rozpočet nezákonným, jak patrno z toho, že zákon sám předvídá rozpočty takto nekryté a pečuje o možnost uhraditi schodky příspěvky podle § 10 zák. č. 77/1927 Sb., resp. § 11 zák. č. 169/1930 Sb. Vyměřování těchto příspěvků je však svěřeno zem. výborům, jejichž dohlédací moci zůstává také vyhrazeno odepříti eventuálně schválení rozpočtu, jehož schodek příspěvkem nelze uhraditi. Poplatník, chce-li si vymoci meritorní přezkoumání rozpočtu obecního odvolací stolicí, nesmí se tedy omeziti na prostou námitku, že rozpočet je pasivní, nýbrž musí v odvolání uvésti, které jednotlivé rozpočtové položky a z jakých důvodů jsou po jeho názoru nezákonné, neúčelné nebo nepřiměřené. Stížnost arciť namítá také, že — nehledíc k námitkám proti položkám: pasivní nedoplatky, výnos kina a přestavba kina, o nichž bude dále řeč, — byly v odvolání konkretisovány námitky:
1. že amortisační břemeno je vyšší nežli řádné příjmy obecní,
2. že různé položky pojaty byly do rozpočtu pro 1933 částkami mnohem vyššími, nežli do rozpočtu pro: 1932,
3. že byly tam uvedeny určité návrhy, jak odstraniti přílišné zadlužení obce.
Než okolnost, že náklady na amortisaci Obecních dluhů jsou vyšší nežli řádné příjmy obecní, ani okolnost, že jednotlivé položky jsou preliminovány částkami vyššími nežli v rozpočtu předchozím, sama o sobě nezakládá nezákonnost rozpočtu, resp. těch kterých položek, — které to položky míní, strana ostatně ve stížnosti neuvádí. Že by jinak byla namítala nezákonnost nebo nevhodnost takových položek, st-lka ani netvrdí. Nemohly proto výše uvedené povšechné její námitky a náměty založiti povinnost odvolací stolice, aby rozpočet po těchto jiných směrech přezkoumávala.
Podotýká-li stížnost, že strana ani nemohla svých námitek konkretisovati, poněvadž vyhláška obsahovala jen konečné cifry rozpočtu, stačí k tomu odpověděti, že jednak rozpočet byl podle § 6 ob. fin. nov. veřejně vyložen před projednáváním v obec. zastupitelstvu, takže strana zajisté již tehdy měla možnost do něho nahlédnouti a při veřejné schůzi rozpočtové pak projednávání rozpočtu sledovati, jednak že po zákonu (§ 6 odst. 4) je předepsáno vyhlašovati veřejně toliko usnesení o rozpočtu, a není třeba, aby celý rozpočet byl znovu veřejně vykládán.
Stížnost obsahuje ovšem také námitky proti zařazení určitých rozpočtových položek.
1. Pokud jde o zařazení pasivních nedoplatků řádného rozpočtu obnosem 974.762 Kč z minulých let do řádné potřeby rozpočtu na rok 1933, uplatňuje stížnost, že tuto položku nelze beze zvláštního přezkoumání v plné výši ponechati v rozpočtu, když — jak již v odvolání bylo uvedeno — jde z velké části o výdaje, které nejsou uvedeny v uzávěrce a které ostatně dosud nebyly sděleny a schváleny, a které vznikly tím, že obec v dřívějších letech hospodařila nad rozpočet. Stížnost sama uznává, že pasivní nedoplatky z minulých let dlužno preliminovati jako potřebu v rozpočtu roku běžného, vytýká však, že úřad nemohl preliminovanou položku ponechati v rozpočtu v plné výši, byla-li napadána.
St-lka ve svém odvolání napadala položku tu jenom povšechnou námitkou, že jde o výdaje jdoucí nad schválené rozpočty, vytýkala tedy jedině — a to docela paušálně —, že dluhy oněmi nedoplatky vyjádřené neprávem vznikly. Tuto otázku a eventuální důsledky nesprávného sjednání dluhů nelze však řešiti v řízení rozpočtovém, nýbrž v řízení o obec. účtech (§ 16 ob. fin. nov.). Pro řízení rozpočtové je jedině směrodatno, zda ten který dluh v té které částce existuje, a je-li pravděpodobno, že během rozpočtového roku v této výši dojde k jeho zapravení. Ani v tom, ani v onom směru však strana ani v odvolání, ani ve stížnosti soudní námitek nevznesla.
2a). Úřad nezkoumal zda položky 86.100 Kč, zařazené jako úhrada z obec. podniku kinematografického, bude skutečně docíleno, resp. nepřihlížel při vyšetření tohoto výnosu k určitým směrodatným okolnostem.
Námitka, že žal. úřad zmíněné položky nezkoumal, je bezdůvodná. Zem. výbor se položkou tou zabýval, uznal ji však důvodnou a přiměřenou. Že nebral při tom zřetele na okolnosti v soudní stížnosti zdůrazňované, není vadou, poněvadž strana jich ve svém odvolání neuplatňovala, a úřad neměl tedy vůči straně povinnost k nim přihlížeti.
2b). Pokud jde o položku mimořádného rozpočtu ve výši 80.000 Kč na přestavbu obecního kina, uplatňuje stížnost, že žal. úřad neprávem vyslovil, že přestavba kina jest účelná, neboť nynější provisorium úplně vyhovuje a při řádném zkoumání by se zjistilo, že toto provisorium s ohledem na finanční situaci obce bude úřady trpěno i v příštích letech.
Soud shledal tuto námitku důvodnou.
St-lka vytýkala v odvolání, že obec má pro účely kina prozatím dostatečné místnosti.
Žal. úřad k vyvrácení této námitky uvedl, že jest všeobecně známo, že budova kina jest provisorium a že obec jest povinna starati se o to, aby záležitost byla vyřešena.
Leč žal. úřad neměl se prostě omeziti na konstatování toho, že tyto okolnosti jsou všeobecně známy, nýbrž měl udati, z čeho dovozuje, že v r. 1933 nastane nutnost, aby obec přes nynější její hospodářskou situaci provedla přestavbu kina.
Trpí proto nař. rozhodnutí v tomto ohledu podstatnou vadou, a bylo je, pokud jde o zařazení této položky do mimořádného rozpočtu, zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž se soud musil zabývati další námitkou, týkající se rovněž této položky, že totiž obec s preliminovanou částkou 80.000 Kč nevystačí.

Citace:

Č. 12262. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 193-197.