Č. 12257.

Pojišťovací právo: Mzdou podle § 10 zák. č. 221/1924 Sb. sluší rozuměti to, čeho se zaměstnanci ze služebního nebo pracovního poměru za smluvenou práci skutečně dostane.
(Nález z 11. ledna 1936 č. 10053/36.)
Věc: Okr. nemoc, pojišťovna v Humenném proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 3. března 1933 (za zúč. firmu Baťa, a. s. ve Zlíně, adv. Dr. František Hejda z Prahy) o sociálním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nemoc, pojišťovna v Humenném dvěma výměry z 18. října 1932 zařadila Jana S., dosud zařáděného do mzdové třídy 3 Ab, za dobu od 29. května do 31. prosince 1931 s platem 3.000 Kč do mzdové třídy 5 B a za dobu od 1. ledna do 30. září 1932 s platem 622.65 Kč měsíčně do mzdové třídy 6 C. Dodatečným platebním výměrem z 19. října 1932 vyměřila okr. nem. pojišťovna v Humenném firmě Baťa za Jana S. doplatky na pojistném nem., inv. a starob, s úroky z prodlení, v úhrnné výši 505 Kč 80 h.
V odvolání namítala firma Baťa, že částka 6.736 Kč, zjištěná jako 9% výdělek z tržby, není čistým výdělkem, ježto podle smlouvy, kterou S. při revisi revisoru předložil a k odvolání připojil, musí tento podle odst. 3 smlouvy z 9% provise platiti různé výlohy režijní. Tyto výlohy ocenilo odvolání, podrobně je specifikovavši, za spornou dobu na 3.576 Kč, takže zbývá čistý výdělek 3.160 Kč.
Okr. úřad v Humenném výměrem z 10. prosince 1932 toto odvolání zamítl.
K dalšímu odvolání firmy Baťa zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím výměr okr. úřadu v Humenném, zbavil platnosti napadený přeřaďovači a platební výměr okr. nem. pojišťovny v Humenném a vyslovil, že tato je podle § 174 odst. 2 zák. č. 221/24 Sb. povinna takto neprávem případně zaplacené příspěvky v částce 505 Kč 80 h odvolavatelce vrátiti.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí okres. nem. pojišťovnou v Humenném bylo takto uvažováno:
Žal úřad vyšel, jak patrno z nař. rozhodnutí, ze zjištění, že Jan S. měl jako zaměstnanec firmy Baťa jako příjem 9% provisi z prodeje obuvi a drobného zboží a že tato provise činila, jak bylo mezi stranami nesporno, za dobu od 29. května 1931 do 31. prosince 1931 3.000 Kč a za dobu od 1. ledna 1932 do 30. září 1932 3.736 Kč, vyslovil však, že od této hrubé částky dlužno odčítati ony výdaje, které Jan S. musí podle předložené smlouvy s firmou Baťa platiti na pojistném za sebe, za osvětlení, otop, udržování prodejny, za dovozné, obaly, úpravu výkladních skříní, reklamu a pod. a jež ve svém odvolání k okres, úřadu udal celkovou částkou 3.576 Kč, poněvadž těchto položek bylo použito k jiným účelům než k odměně jeho za smluvenou práci a nebyly vyplaceny jako mzda. Na základě této úvahy pak dospěl k závěru, že původní zařádění Jana S. do třídy 3 Ab bylo odůvodněné, jeho přeřadění do vyšších tříd, provedené pojišťovnou, pak neoprávněné a dodatečný předpis pojistného za uvedenou dobu nezákonný. Nepopírajíc výši provise zjištěné žal. úřadem, namítá pojišťovna, že správně postupovala, berouc za základ v roce 1931 pravděpodobnou střední mzdu 500 Kč měsíčně, ježto za tento rok záznamy nebyly předloženy, za rok 1932 pak podle předložených záznamů zjištěnou střední mzdu 622 Kč měsíčně, a dovozuje, že podle § 10 odst. 1 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 Sb. dlužno za mzdu (pracovní výdělek) pokládati veškerý příjem zaměstnance, který není nahodilý. Tím se tedy obrací proti názoru žal. úřadu, že od zjištěného hrubého příjmu Jana S. (9,% provise) dlužno v daném případě odčítati položky výdajové, jichž musil podle smlouvy použiti na provoz prodejny.
Stížnost nemá pravdu. Mzdou (pracovním výdělkem, služným) jest podle § 10 zák. č. 221/24 Sb. veškeren příjem za smluvenou práci, pokud není nahodilý. Příjmem za smluvenou práci je však jen to, čeho se zaměstnanci ze služebního nebo pracovního poměru za smluvenou práci skutečně dostane. V daném případě plyne ze spisů správních, že mezi firmou Baťa a Janem S. byla uzavřena smlouva, podle jejíhož bodu 2 měl tento obdržeti 9% provise z prodeje obuvi a drobného zboží, v bodě 3 smlouvy bylo však ustanoveno, že v této provisi jsou započítány určité položky na režii, které by jinak musila hraditi firma Baťa, které ale v tomto případě má nésti Jan S. Nemělo mu tedy podle smlouvy zůstati plných 9% z tržby a lze za mzdu pokládati jen to, co S. po srážce režijních položek ve smlouvě blíže naznačených zbylo. Vyslovil-li tedy žal. úřad, že od zjištěné 9% provise Jana S. dlužno odčítati výdaje, které podle smlouvy z této provise sám nese, není tento jeho názor v rozporu se zákonem.
Nepopírá-li pak st-lka výši jednotlivých položek výdajových Janem S. v odvolání u okres, úřadu uvedených a netvrdí-li, že ani po odečtení těchto položek od celkové provise žal. úřadem zjištěné by bylo přeřadění Jana S. do vyšší mzdové třídy, provedené přeřaďovacími výměry z 18. října 1932, odůvodněno a dodatečný předpis pojistného platebním výměrem z 19. října 1932 opodstatněn, pak jeví se stížnost neodůvodněnou a bylo ji zamítnouti.

Citace:

Č. 12257. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 178-180.