Č. 12269.Horní právo: Horněpolícejní opatření, stanovená v normativním výnosu báň. rev. úřadu v Mostě z 21. listopadu 1911 pro určitá důlní pole, nemohou býti překážkou, aby úřad stanovil v konkrétním případě obmezení mírnější.(Nález z 22. ledna 1936 č. 10250/36.)Věc: Město Teplice-Šanov a Dr. Alíons C.-A. v Teplicích-Šanově (adv. Dr. Rudolf Beamt z Teplic-šanova) proti rozh. báň. hejtmanství v Praze z 23. prosince 1932 (vrch. báň. rada JUDr. Ing. Jaroslav Votruba) o povolení porubu.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Vzhledem k žádosti Mostecké společnosti pro dobývání uhlí v Mostě o povolení rubati uhelnou sloj ve II. vrstvě v revíru úpadním provedl báň. rev. úřad v Mostě komisionelní jednání za účasti žadatelky, báň. znalců, zástupce státního zřídelního inspektorátu v Karlových Varech a majitelů teplických léčivých pramenů. Písemný posudek báň. znalců a zástupce státního zřídelního inspektorátu, který po komisionelním jednání byl podán, předložil báň. rev. úřad majitelům léčivých pramenů k vyjádření a na základě tohoto vyjádření nařídil žadatelce provésti vedle již uskutečněných vrtů II. řádu ještě dalši vrt v nejhlubším místě úpadního revíru a výzkumné záseky na inundační skok. I po těchto pracích konáno bylo komisionelní jednání za účasti stran. Majitelé léčivých pramenů vznesli na to písemné námitky proti vyhovění žádosti Mostecké společnosti pro dobývání uhlí, jež podrobně odůvodnili, a zároveň — pro případ příznivého vyřízení žádosti přes jejich odpor — podali řadu návrhů na zabezpečení léčivých pramenů proti škodám, jež z porubu by mohly vzniknouti.Rozhodnutím báň. rev. úřadu v Mostě z 25. května 1932, vydaným v dohodě s okr. úřadem v Duchcově, bylo žádosti Mostecké společnosti pro dobývání uhlí o povolení porubu vyhověno za určitých podmínek. Odvolání dnešních st-lů bylo pak báň. hejtmanstvím v Praze v dohodě se zem. úřadem v Praze nař. rozhodnutím zamítnuto.Stížnost majitelů léčivých pramenů teplických, proti tomuto rozhodnutí podaná, vytýká žal. úřadu na prvém místě, že sice uznává území, ve kterém má býti rubáno, ze území povážlivé ve smyslu tak zvaného normativního výnosu z 21. listopadu 1911 č. 10618, že však ukládá podnikateli hor přes to bezpečnostní opatření pro území bezpečné ve smyslu citovaného výnosu, a dovozuje, že zmíněný normativní výnos obsahuje na ochranu léčivých pramenů teplických všeobecně závazné směrnice, od nichž báň. úřady nejsou oprávněny v konkrétním případě ustoupiti. Uplatňují tedy st-lé touto námitkou materiální právní moc normativního výnosu ve svůj prospěch.Soud nemohl však stížnosti dáti za pravdu. Normativním výnosem báň. rev. úřadu v Mostě z 21. listopadu 1911 č. 10618 stanovena byla bezpečnostní opatření pro určitá důlní pole. Rozeznává se v něm jednak území, pro něž platí absolutní zákaz rubati, dále území nebezpečné, a konečně území, které není nebezpečné. Jak pro území nebezpečné, tak pro území, jež není nebezpečné, stanoví výnos bezpečnostní opatření generálně, a to přísnější pro nebezpečné a méně přísná opatření pro území, jež není nebezpečné. Tato opatření jeví se svou právní povahou jako opatření horněpolicejní podle §§ 220, 221 c) d) a 222 horního zákona, jež úřad činí na ochranu zájmů jemu svěřených. Právě proto, že jsou to opatření policejní, nemohou býti nikdy absolutně definitivními, z nichž by zúčastněné strany, v daném případě stěžovatelé, mohly nabývati nedotknutelných práv. Policie není oprávněna zasahovati do svobody jednotlivcovy nad míru policejně nutnou, pročež také obmezení policejní, jednou uložená, když se objeví nadbytečnými, musí na nezbytnou míru zmírniti (srov. nález Boh. A 7837/29). Z toho plyne, že nemohou býti generální opatření, stanovená v normativním výnose pro území povážlivá, překážkou pro to, aby úřad stanovil v konkrétním případě omezení mírnější, i když jde o území povážlivé, jestliže se vystačí s hlediska zájmů, k jich ochraně tato opatření jsou určena, s těmito omezeními mírnějšími. Opačný názor st-lů nelze tedy uznati správným, právě tak jako' další názor, projevený ve stížnosti, že omezení, jež je povinna zúčastněná strana při zamýšleném rubání si dáti Hbití z veřejných ohledů ochrany léčivých pramenů, jsou právě omezení stanovená v normativním výnosu, kdyžtě záleží jedině na tom, jaká opatření jsou z veřejných ohledů nutná v konkrétním případě, pro který báňský úřad horněpolicejní opatření právě činí. Sluší dodati, že pro mínění st-lů o materiální právní moci horněpolicejního opatření, jak na ni lze usuzovati z positivních právních předpisů o některých úředních konsensech, není možno v horním zákoně nalézti žádnou oporu. Že by pak báň. rev. úřad i báň. hejtmanství, jež rozhodnutí prvé stolice potvrdilo, neodůvodnily řádně, proč v daném případě lze vystačiti s mírnějšími bezpečnostními opatřeními, nežli která jsou stanovena v normativním výnosu, stížnost v této souvislosti nenamítá.V další své námitce vytýká stížnost, zabývajíc se již obsahem nař. rozhodnutí, že žal. úřad v rozporu se spisy konstatoval, že závěry znalců o bezpečnosti a proveditelnosti projektu nepřipouštějí žádných pochybností, neboť znalci spokojili se pouze s možností určitých závěrů ze zjištěných okolností a použili velmi labilních slovních obratů, které nemohou býti základem pro zjištění, na nichž závisí ochrana zájmů léčivých pramenů.Než tato námitka jeví se bezdůvodnou již proto, že při komisionelním jednání dne 27. února 1932, jehož výsledky sloužily rovněž za podklad rozhodnutí žal. úřadu, prohlásili báňští znalci výsledky nálezu při této komisi za uspokojivé a výslovně dodali, že není »žádných obav, že bude lze rubati beze všech škodlivých následků . . .«.Toto prohlášení znalců, které doplňuje jejich původní posudek, je zajisté tak určité, jak to st-lé požadují, a odstraňuje jakékoli pochybnosti, jež by snad — podle názoru st-lů — z původního posudku znaleckého mohly vzniknouti. Pokud pak v této souvislosti stížnost vytýká, že znalci pokládali za nutná určitá bezpečnostní opatření, čímž dali najevo obavu z možného ohrožení léčivých zřídel, neuvádí stížnost, že by žal. úřad těchto návrhů znalců nedbal nebo se s nimi nevypořádal; jenom v tom by však bylo možno spatřovati vadu řízení.Ve svém třetím oddílu vytýká po té stížnost nař. rozhodnutí řadu závad, jež po názoru st-lů zakládají podstatné vady řízení. — — —Pokud stížnost brojí proti nař. rozhodnutí v tom směru, že bánští znalci nemohou nahraditi znalce z oboru hydrologie, nemohl soud její vývody sledovati, setrvav na právním názoru, vysloveném v nálezu Boh. A 3336/24, že nss není oprávněn přezkoumávati hranice odborných vědomostí znalců v řízení slyšených a že naopak náleží hornímu úřadu, aby v rámci volného hodnocení důkazů na základě svých odborných vědomostí posoudil, zda znalci mají dostatečnou odbornou kvalifikaci k zodpovědění otázek jim položených. Lze arci připustiti, že v tom případě, kdyby strana v řízení správním popřela odbornou způsobilost znalců k zodpovědění určitých otázek, pro rozhodnutí významných, a kdyby pro toto své stanovisko uvedla věcné důvody, bylo by povinností báň. úřadu, aby se takovouto výtkou zabýval a — nehodlá-li ji uznati správnou — se stanoviskem strany věcně se vypořádal. Avšak st-lé neoznačili blíže v průběhu administrativního řízení žádnou otázku, která by byla znalci neodborně zodpověděna, a činí to teprve v soudní stížnosti, což však je již s hlediska § 5 zák. o ss nepřípustné.Pokud v druhé řadě upírá stížnost zástupci státního zřídelního inspektorátu způsobilost k podání znaleckého posudku, sluší konstatovati, že státní inspektorát pro léčivá zřídla je podle vyhlášky místodržitele č. 42/1909 z. z. čes. státním orgánem ustanoveným za znaleckého poradce úřadů (srovnej i nález Boh. A 1848/23, týkající se dnešních st-lů). Postavení znaleckého poradce úřadu nevylučuje však nikterak funkci znalce.I když by bylo konečně správné, že v daném případě nešlo o poměr mezi vlivem srážkových vod a porubem, nýbrž o zjištění vlivu porubu na podzemní vody, resp. o působení těchto vod na nadloží, jak stížnost proti nař. rozhodnutí tvrdí, přece jde i tu o odbornou otázku pro báň. znalce, o nichž žalovaný úřad vyslovil, že mají k posouzení věci potřebné vědomosti.Vady řízení spatřují konečně st-lé v tom, že nebylo vyhověno jejich návrhu, a) aby o nebezpečných událostech při výzkumných pracích a při rubání v úpadním revíru bylo podnikateli hor uloženo učiniti oznámení st-lům a státnímu zřídelnímu inspektorátu, b) aby nařízeno bylo přezkoušeti čtvrtletně vrty třetího řádu báň. rev. úřadem za účasti státního zřídelního inspeklorátu a st-lů. Obě tyto námitky jsou bezdůvodné.Žal. úřad zamítl návrhy označené shora sub a) poukazem na to, že v horním zákoně není opory pro to, aby byla podnikateli hor uložena oznamovací povinnost třetím osobám, dodav ještě — pokud šlo o oznamování událostí při rubání —, že by takovéto oznamování nemělo ani účelu, ježto příslušné opatření může učiniti jedině úřední orgán. Stížnost hájí ovšem stanovisko, že z § 222 hor. zákona lze vyvoditi, že tam, kde jde o bezpečnost osob nebo zařízení, jsou horní úřady u výkonu svého dozorčího práva povinny uložiti podnikateli hor závazek příslušným subjektům oznamovati nebezpečné události, avšak nepřihlíží při tom k tomu, že o oznamovací povinnosti obsahuje zákon horni výslovné ustanovení v § 223, který ukládá ji jedině vůči úřadům.Lze ponechati stranou otázku, zda by nebylo za určitých předpokladů možné, aby báň. úřad podobnou oznamovací povinnost vůči interesentům hornímu podniku uložil, zejména za tím účelem, aby interesenti mohli sami ve své právní sféře včas učiniti potřebná opatření k odvrácení nebezpečenství. Avšak oznamovací povinnost, jejíž uložení zúčastněné straně se domáhají st-lé, měla by jen ten účel, aby st-lé mohli dožadovati se u horního úřadu příslušného policejního zákroku, jejž tento úřad již z úřední povinnosti musí předsevzíti. Takovouto oznamovací povinnost nelze však po názoru soudu uznati za potřebné zabezpečovací opatření (erforderliche Sicherheitsmassnahme) ve smyslu § 222 ob. hor. zák. Při tomto názoru není již třeba zabývati se otázkou, zda by vůbec st-lé mohli požadovati, aby povinnost oznamovací byla podnikateli hor uložena ve prospěch státního zřídelního inspektorátu, jehož úkolem je býti znaleckým poradcem úřadu, ani otázkou, zda žal. úřad právem označil petit st-lů v řízení správním vznesený o oznamování nebezpečných událostí při výzkumných pracích za bezpředmětný z toho důvodu, že výzkumné práce byly již skončeny, aniž se nebezpečné události dostavily.O návrhu označeném shora sub b) vyslovil žal. úřad, že je mu prakticky vyhověno ustanovením normativního výnosu z r. 1911, podle něhož se kontroluje provádění všech bezpečnostních opatření daných v zájmu léčivých pramenů každého čtvrt roku za účasti dotčených stran, při čemž nebude ani překážky pro kontrolu vrtů do spodku úpadního revíru. St-lé tu namítají, že při tomto stavu věcí jsou nuceni činiti vždy zvláštní návrhy na kontrolu vrtů, které mohou býti po případě úřadem zamítnuty. Než tím ve skutečnosti nemohou vyvrátiti úsudek žal. úřadu, že jejich návrhu, aby byly každého čtvrt roku zkoumány vrty třetího řádu, je prakticky vyhověno, kdyžtě normativní výnos na čtvrtletní kontrolu všech bezpečnostních opatření pamatuje. Nebylo tedy do jejich práv výrokem žal. úřadu zasaženo, a to tím méně, uváží-li se, že případ, kdy úřad odepře kontrolu žádanou provésti, může se stejně přihodili i tehdy, kdyby zvláštní pravidelná kontrola st-li požadovaná byla výslovně nařízena. Pokud konečně odůvodňují st-lé svůj požadavek poukazem na to, že jen delší nepravidelná pozorování o stavu vrtů mohou ukázati, zda stav léčivých pramenů je zajištěn, nutno konstatoval, že svůj příslušný návrh ve správním řízení takto neodůvodňovali a úřadu tedy k rozhodování o něm nedali příležitost.