Č. 12532.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní. — Řízení před nss: Rozhodnutí gen. fin. ředitelství v Bratislavě o snížení státních odpočivných platů podle § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. není konečné.
(Nález z 3. října 1936 č. 15573/34.)
Věc: Dr. Gejza R. v Košicích proti rozh. gen. fin. ředitelství v Bratislavě z 8. března 1934 o sníženi výslužného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím snížilo gen. fin. ředitelství v Bratislavě st-li, tabulárnímu soudci v. v., vzhledem k tomu, že má stálý výdělečný příjem dani důchodové podrobený ý částce 15427 Kč z provozování advokátní prakse, podle ustanovení § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. s účinností od 1. ledna 1934 jeho odpočivné platy ročních 21196 Kč 80 h o polovici shora uvedeného výdělečného příjmu. Rozhodnutí toto uznačeno je jako konečné.
Maje rozhodovati o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, musil se nss zabývati předem otázkou, zda nař. rozhodnuti, provádějící snížení st-lových odpočivných platů podle § 20 zákona č. 204/1932 Sb., je konečným.
Vládní nařízení č. 252/1933 Sb. vydané na základě zmocňovacího zákona č. 95/1933 Sb., resp. jeho prodloužení zákonem č. 206/1933 Sb., změnilo v § 7 ustanovení § 15 zákona č. 204/1932 Sb. o snížení státních odpočivných (zaopatřovacích) platů z důvodu, že poživatel takovéhoto odpočivného (zaopatřovacího) platu má vedle něho ještě jiný stálý výdělečný příjem, podrobený dani důchodové, a ustanovilo v § 16 odst. 1 posl. větě, že prot opatření provedené podle § 7 tohoto vlád. nař. platí ustanovení § 20 zákona č. 204/1932 Sb., kterým byla upravena kompetence k provádění některých opatření, zejména též k opatření onoho snížení odpočivných platů podle § 15 téhož zákona.
Jak nss vyslovil a odůvodnil již v nálezu ze 14. března 1936 č. j. 20178/35 (Boh. A 12330/36), není rozhodnutí gen. fin. ředitelství v Bratislavě o snížení odpočivných platů vydané na základě § 20 zákona č. 204/1932 Sb. rozhodnutím konečným. Na právním názoru vysloveném v tomto nálezu setrvává nss i v případě st-lově, nemaje důvodu, proč by se od něho měl uchýliti, a odkazuje proto podle § 44 jedn. řádu na bližší odůvodnění cit. nálezu. V důsledku § 16 odst. 1 posl. věty vlád. nař. č. 252/1933 Sb. není pak ovšem rozhodnutí gen. fin. ředitelství v Bratislavě konečným, ani pokud rozhoduje podle § 20 zákona č. 204/1932 Sb. o opatření podle § 7 onoho vlád. nař.
Není-li však rozhodnutí gen. fin. ředitelství v Bratislavě v daném případě výrokem poslední přípustné stolice správní, je stížnost proti takovému rozhodnutí podaná přímo k nss podle ustanovení § 5 zákona č. 36/1876 ř. z. o ss vlastně nepřípustnou a měla by býti proto odmítnuta. Ježto však st-l byl na tuto nesprávnou cestu sveden poučením o opravném prostředku, obsaženým v nař. rozhodnutí, v němž rozhodnutí gen. fin. ředitelství bylo označeno za konečné, bylo pro tuto podstatnou vadu řízení podle § 6 zákona o ss nař. rozhodnutí zrušiti, aniž se mohl nss zabývati věcnými námitkami stížnosti. Bude proto na žal. úřadu, aby st-li vydal a doručil nové rozhodnutí, opatřené správným poučením o opravném prostředku.

Citace:

Č. 12532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 827-828.