Č. 12357.Vodní právo: * Koncentrační zásada vyslovená v §§ 82 a 83 čes. vod. zákona neplatí pro trestní řízení podle oddílu V. tohoto zákona.(Nález z 1. dubna 1936 č. 12082/36.)Věc: Josef a Kateřina Š. ve Kbele (adv. Dr. Evžen Löwy z Klatov) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 27. dubna 1933 o zřízení trativodu a o přestupku vodního zákona.Výrok: Stížnost proti výroku, jímž byla zamítnuta žádost st-lů, aby bylo Anně K. a soudruhům uloženo odstranění drenáží zřízených na pozemcích č. kat. 1058, 1059/2 a dílu pozemku č. kat. 1062 ve Kbele, se zamítá pro bezdůvodnost. Ostatní výroky nař. rozhodnutí se zrušují pro vadnost řízení.Důvody: Předmětem stížnosti je pět výroků obsažených v nař. rozhodntí, a to:1. výrok, kterým st-l Josef Š. byl uznán vinným přestupkem § 71 vodního zákona, jehož skutkovou podstatu shledal žal. úřad v tom, že jmenovaný zřídil bez povolení trubkový trativod na své louce č. kat. 1055 ve Kbele, jímž odváděl vodu do deskového propustku, kterým voda odtéká na přilehlé pozemky sousedů Josefa H. a společníků a je podmáčí;2. výrok, jímž oběma st-lům bylo nařízeno, aby tento trativod odstranili na vzdálenost 14 m od dolního kraje své louky;3. výrok, jímž byla odmítnuta jako bezpředmětná žádost st-lů za dodatečné schválení uvedeného trativodu;4. výrok, jímž byla zamítnuta žádost st-lů, aby bylo Anně K. a společníkům uloženo odstraniti drenáže zřízené na jejich pozemcích, podle míněni st-lů k jejich škodě; 5. výrok o útratách řízení, jež byly uloženy úplně st-lům. Stížnost popírá především kompetenci vodoprávních úřadů. Třebaže tato námitka podle své formulace týká se toliko výroku uvedeného sub 2., musí se jí soud vzhledem k ustanovení § 4 zák. o ss zabývati povšechně a otázku kompetence rozřešiti v příčině všech výroků v nař. rozhodnutí obsažených. Námitka spočívá na konstrukci, která je zcela neudržitelná. Podle mínění stížnosti nejde o vodu soukromou ve smyslu vodního zákona, poněvadž voda, protékající trativodem, nemůže býti předmětem soukromého vlastnictví, ježto není uchopitelná a uchopitelná není z té příčiny, že nemá stálého toku. Stížnost konfunduje takto dva různé pojmy, totiž soukromé vlastnictví a soukromou povahu vody. Podle předpisů vodního zákona (srov. na příklad § 4 lit. d), § 5, § 3 a j.) je soukromou vodou i voda tekoucí — aqua profluens —, jež nemůže býti předmětem soukromého vlastnictví ve smyslu občanského zákona, neboť právě voda mající stálý tok vylučuje možnost fysického ovládnutí, jež náleží k pojmu soukromého vlastnictví. Positivní předpisy §§ 10 a 11 vod. zákona dokazují pak jasně, že případ, o nějž jde, je typický případ vodoprávní. Přistoupiv k jednotlivým výrokům žal. úřadu, shledal nss toto:Ad 1. Výrok, kterým st-l Josef Š. byl uznán vinným přestupkem vodního zákona, trpí podstatnou vadou řízení (§ 6 zák. o ss), protože žal. úřad nevypořádal se v nař. rozhodnutí s námitkou uplatněnou v odvolání, že st-l trativodem nesváděl vodu na pozemky svých odpůrců, nýbrž kamenným propustkem do staré strouhy a touto strouhou do potoka. Námitka tato nebyla sice vznesena při místním šetření, přesto nelze ji však pokládati za nepřípustnou v odvolání, neboť koncentrační zásada vyslovená v §§ 82 a 83 čes. vod. zákona neplatí pro trestní řízení podle oddílu V. tohoto zákona. Zásadu tu lze podle obsahu a účelu těchto předpisů vztahovati toliko na řízení konsensní, nelze ji však bez positivního předpisu rozšiřovati i na trestní řízení ve věcech vodních. Lze ovšem připustiti i v tomto řízení preklusi námitek obviněného z důvodu, že je nevznesl při komisionálním jednání. Prekluse ta neměla by však základ v koncentrační zásadě, stanovené v cit. předpisech vodního zákona, nýbrž ve všeobecné zásadě procesní, ovládající i trestní řízení správní, t. j. že koná-li se za určitým účelem místní jednání, je strana povinna přednésti při tomto jednání všechny námitky, k jichž projednání toto místní jednání jest určeno, zejména tedy námitky proti skutkovým zjištěním, pokud bylo jí fakticky možno námitky tyto při tomto jednání vznésti. Základním předpokladem této prekluse ve věcech trestních arci bude, že komisionální jednání bylo nařízeno a konalo se za účelem vyšetření a zjištění skutkové podstaty trestného činu. Tohoto předpokladu však in concreto není, neboť komisionální jednání, nařízené vyhláškou okr. úřadu v Přešticích z 23. února 1931, k tomuto účelu konáno nebylo, a st-l Josef Š. jako obviněný k němu předvolán nebyl.Ad 2. a 3. Výroky ad 2. a 3. bylo uloženo oběma st-lům jednak, aby odstranili trativod na vzdálenost 14 m od dolního kraje své louky, jednak byla odmítnuta jako bezpředmětná jejich žádost za dodatečné vodoprávní schválení tohoto trativodu. Oba tyto výroky založil žal. úřad — na rozdíl od I. stolice — výhradně na předpokladu, že mezi st-li a jejich odpůrci došlo při komisionálním jednání, konaném dne 24. března 1931, k obapolné závazné dohodě. Jde tedy o to, zda žal. úřad v obsahu protokolu, o jednání tom sepsaného, měl pro tento svůj předpoklad dostatečnou oporu. Na dohodu mezi stranami o předmětu sporu lze souditi toliko tehdy, je-li zde zcela jasný a souhlasný projev vůle stran (srov. též § 66 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.). Existenci takové dohody obsahem řečeného protokolu nelze však pokládati za prokázanou, jak vyplývá z této úvahy: Odpůrci st-lů vznesli požadavek, aby dotčený trativod byl odstraněn v délce 18 m. St-l Josef Š. projevil ochotu odstraniti jej v délce 14 m. Nějaké výslovné přijetí této jeho nabídky odpůrci v citovaném protokole konstatováno není, ani v něm nelze nalézti nic, co by s dostatečnou jistotou nasvědčovalo tomu, že odpůrci souhlas ten projevili alespoň konkludentně. Za tohoto stavu věci nelze uznati, že by existence dohody, o kterou výroky žal. úřadu ad 2. a 3. jediné jsou opřeny, byla postačitelně prokázána, a to i jen ohledně st-le Josefa Š., tím méně pak ohledně st-lky Kateřiny Š., která se jednání ani nezúčastnila, ani svého manžela k jednání za sebe a k uzavření dohody nezmocnila.Oba tyto výroky, jež postrádají nutného skutkového základu, trpí proto podstatnou vadou řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.Ad 4. Stížnost, pokud čelí proti tomuto výroku, je bezdůvodná. Výrok ten spočívá na znaleckém posudku, podaném při komisionálním jednání, jemuž st-lé při něm neodporovali. Tím pozbyli práva odporovati mu v řízení odvolacím, resp. ve stížnosti k nss. Věcné námitky uplatňované v této stížnosti jsou proto nepřípustné a z toho důvodu nutno je odmítnouti. Výtky vadnosti řízení uplatňující, že odvolací námitky nebyly žal. úřadem buď vůbec nebo správně vyřízeny, jsou pak vzhledem k shora uvedené preklusi námitek proti znaleckému posudku bezdůvodný.Ad 5. Výrok o útratách řízení závisí na rozhodnutí ve věci samé. Ježto pak v důsledku zrušení výroků ad 1., 2. a 3. pro vadnost řízení není tu dosud rozhodnuto ve věci samé, chybí zde nutný podklad pro výrok o útratách řízení, který musil býti proto zrušen rovněž pro vadnost řízení podle § 6 zák. o ss.