Č. 12343.

Pojišťovací právo. — Řízení správní: I. Zemský úřad, rozhoduje jako úřad odvolací podle § 239 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb., může přezkoumávati výrok první stolice, o něm rozhodovati, resp. jej doplniti toliko z podnětu opravného prostředku a v jeho mezích. — II. * Zaměstnavatel, jenž opominul v opravném prostředku proti platebnímu výměru nemocenské pojišťovny vznésti námitku promlčení pojistného, není proto z uplatnění této námitky vyloučen v odvolání k vyšší stolici.
(Nález z 21. března 1936 č. 11806/36.)
Věc: Obec Žikava a okresní nem. pojišťovna v Levicích proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě ze 14. srpna 1933 o sociálním pojištění.
Výrok: Stížnost obce Žikavy odmítá se pro nepřípustnost. Ke stížnosti okr. nem. pojišťovny v Levicích zrušuje se naříkané rozhodnutí pro nezákonnost, pokud ruší předpis pojistného za Klementa H. z důvodu promlčení. Jinak se stížnost okr. nem. pojišťovny zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Platebním výměrem z 9. června 1932 předepsala okr. nem. pojišťovna v Levicích obci Žikavě pojistné nemocenské, invalidní a starobní za Štěpána K. za období od 15. února 1922 do 31. října 1925 a za Klementa H. za období od 2. prosince 1926 do 30. listopadu 1931. Okr. úřad v Levicích výměrem z 15. února 1933 zamítl odvolání obce Žikavy a potvrdil platební výměr pojišťovny.
Žal. úřad rozhoduje o odvolání obce nař. rozhodnutím potvrdil výměr okr. úřadu pro období od 1. října 1928, v ostatní části jej zrušil poukazem na § 46 zák. čl. XIX:1907 a § 176 zák. č. 221/1924 Sb. z důvodu promlčení. — — —
Stížnost okr. nem. pojišťovny v Levicích napadá výrok nař. rozhodnutí vyslovující zrušení předpisu pojistného za Štěpána K. zcela a za Klementa H. pro období před 1. říjnem 1928 z důvodu promlčení, a navrhuje zrušení nař. rozhodnutí v tomto bodě. Stěžující si pojišťovna uplatňuje, že napadený výrok je nezákonný, ježto obce Žikava v rekursní lhůtě proti platebnímu výměru pojišťovny, jehož část nař. rozhodnutí ruší z důvodu promlčení, ani slovem nenamítala promlčení práva pojišťovny na předpis nemocenských příspěvků a pojistného nemocenského, invalidního a starobního; teprve v odvolání z výměru okr. úřadu, a to jedině k předpisu příspěvků za Štěpána K. poznamenala, že pojistné za něho nemůže býti vyměřeno, ježto toto pojistné podle § 176 soc. zák. se promlčuje. Rozhodl tedy, jak stížnost dále dovozuje, zem. úřad o promlčení, ač obcí Žikavou o této okolnosti ohledně Klementa H. nebyla vznesena námitka vůbec, ohledně Štěpána K. byla vznesena po uplynuti rekursní lhůty, čímž žal. úřad se dotkl nabytého práva protistrany, t. j. stěžující si pojišťovny.
O této námitce uvažoval nss takto:
Obec Žikava v odvolání z platebního výměru stěžující si pojišťovny z 9. června 1932 dovozovala jedině, že Klement H. nepodléhá pojištění podle zákona č. 221/1924 Sb., poněvadž jeho zaměstnání u obce bylo zaměstnáním vedlejším nebo příležitostným. Odvolání námitku promlčení vůbec nevznáší a o Štěpánu K. mluví teprve v konečném návrhu odvolacím slovy: »aby napadnutý výměr bol odvolaný a nemocenské poistenie tak od Klementa H., ako aj od Štefana K. bolo úplné zmazané«. Teprve v odvolání z výměru okr. úřadu obec Žikava uvedla: »Štefan K., ktorý bol u obce Žikava ako obecný bubeník a doručovateľ zaměstnaný ešte menšími požitkami ako Klement H., nemóže byť spiatočne poistné vymerané, keďže toto poistné podľa § 176 soc. zák. premlčuje.« Nebyla tedy, pokud jde o Klementa H., na spor vznesena vůbec otázka promlčení práva pojišťovny na vyměření sporného pojistného.
V daném případě šlo o opravné řízení ve sporu mezi obcí Žikavou a okr. nem. pojišťovnou v Levicích o zaplacení pojistných příspěvků, resp. pojistného podle zák. čl. XIX:1907 a zákona č. 221/1924 Sb. a byl tento spor zahájen za účinnosti zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. Takovéto spory neřeší správní úřady ze své vlastní iniciativy, na základě své povinnosti úřední nebo mocí práva dohledu, nýbrž jedině podle kompetence, dané jim předpisem § 239 cit. zákona, založené tím, že strana z výměru pojišťovny se v zákonné lhůtě odvolala. Žal. úřad jako stolice odvolací mohl výrok první stolice přezkoumávati, o něm rozhodovati, resp. jej doplňovati toliko z podnětu opravného prostředku a v jeho mezích, nesměl bez speciální normy, chránící zvláště určitý veřejný zájem tak intensivně, že mu zájem soukromý nebo nabyté právo musí ustoupiti, jíti ultra petitům neb in peius (srov. Boh. A 10340/33). Zásada tato došla výslovného výrazu také ve vládním nařízení z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. (správní řízení) v §§ 45 odst. 6 a 81. Že by v daném případě byly dány předpoklady pro zakročení z moci úřední podle § 81 odst. 2 cit. vl. nařízení, nss neshledal a právo zakročiti mocí dohledu zákon č. 221/1924 Sb. žal. úřadu neposkytuje.
Poněvadž však promlčení ohledně Klementa H. stranou v řízení správním uplatněno nebylo, překročil žal. úřad, zrušiv předpis pojistného Klementa H. z důvodu promlčení, meze své pravomoci (srov. Boh. A 11682/35) a musilo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě býti zrušeno pro nezákonnost podle § 7 zákona o ss.
Pokud jde o Štěpána K., obec Žikava, jak shora uvedeno, vznesla námitku promlčení sporných pojistných příspěvků až v odvolání z výměru okr. úřadu. V tom, že žal. úřad přes to k této námitce přihlédl a s ní meritorně se vypořádal, nemohl však nss spatřovati stížností vytýkanou nezákonnost.
Podle konstantní judikatury tohoto soudu tvoří řízení správní zpravidla až do konečné stolice jednotný celek a platí v něm úplná devoluce rozhodování na úřad odvolací, pokud speciální norma nestanoví jinak (srov. nález Boh. A 7647/28 a nálezy v něm citované). Zásada tato vytčena je nyní také positivně v citovaném vládním nařízení č. 8/1928 Sb., jež stanoví v § 81 odst. 1, že odvolací úřad jest oprávněn nahraditi jak výrok, tak i odůvodnění nižšího úřadu svým výrokem nebo odůvodněním a podle toho v odpor vzaté rozhodnutí v každém směru změniti nebo doplniti. Nesmí ovšem — jak shora řečeno — jíti ultra petitium, jsa vázán na návrhy stran. Důsledně proto stranám § 79 dovoluje, aby v odvolání uvedly nové skutečnosti a navrhly nové důkazy, při čemž nesejde na tom, ježto cit. ustanovení nerozeznává, zda strana tato nova mohla přednésti již v řízení před I. stolicí.
Nemohl proto nss přisvědčiti stížnosti, že obec Žikava byla prekludována s námitkou promlčení nemocenských příspěvků za Štěpána K, poněvadž námitku tu nevznesla již v odvolání z platebního výměru pojišťovny.
Stěžující si pojišťovna ještě namítá, že byly splněny předpoklady l0leté promlčecí doby podle § 176 zák. č. 221/1924 Sb. a že proto zem. úřad, řešil-li snad právem otázku promlčení, založil svůj výrok na vadném řízení.
Námitkou touto, pokud má snad na mysli předpis pojistného za Klementa H., nemusil se nss zabývati, ježto byl výrok nař. rozhodnutí o promlčení tohoto pojistného zrušen pro nezákonnost.
Pokud pak jde o promlčení nemocenských příspěvků za Štěpána K., míjí se zmíněná námitka cíle, ježto žal. úřad vyslovil, že toto promlčení nastalo podle § 46 zák. čl. XIX:1907 uplynutím pětileté promlčecí lhůty, posoudil tedy tento případ podle předpisu lišícího se podstatně od § 176 zák. č. 221/1924 Sb., na němž stížnost buduje svou námitku. Že tak učinil žal. úřad neprávem nebo nesprávně, stížnost nevytýká, neuplatňujíc s hlediska cit. § 46 žádné námitky.

Citace:

č. 12343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 377-380.