Č. 12378.

Železniční právo. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss: * Do výnosu ministerstva železnic o úpravě služebního poměru železničních zaměstnanců, který neobsahuje rozhodnutí o právu ústředního výboru důvěrníků při ministerstvu železnic spolupůsobiti při této úpravě, je stížnost zmíněného výboru k nejvyššímu správnímu soudu nepřípustná.
(Nález z 22. dubna 1936 č. 12543/36.)
Věc: Ústřední výbor důvěrníků při min. železnic v Praze (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti výnosu min. železnic v Praze z 24. března 1933 (za žal. úřad odb. rada Dr. Břetislav Mikan) o spolupůsobení při úpravě pensí železničních zaměstnanců zestátněných drah.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Min. železnic, přihlížejíc k rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. prosince 1932, vydalo výnosem z 24. března 1933 všem ředitelstvím stát. drah interní směrnice pro vyměřování pense zaměstnanců bývalých zestátněných drah, kteří buď na základě opce podle výnosu býv. generál, ředitelství stát. drah z 22. prosince 1918 nebo podle čl. VI. zákona č. 2/1920 Sb. přestoupili do pensijního fondu státních drah.
Proti tomuto výnosu směřuje stížnost Ústředního výboru důvěrníků při min. železnic v Praze, vytýkajíc, že min. železnic tím, že výnos onen vydalo, aniž by dříve ústřednímu výboru poskytlo možnost, aby k zamýšlené úpravě zaujal své stanovisko, porušilo právo ústředního výboru na spolupůsobení ve věcech, týkajících se osobních a sociálních poměrů železničních zaměstnanců. Maje rozhodovati o této stížnosti, musil nss nejen se zřetelem na obsah odvodního spisu žal. úřadu, ale i z povinnosti úřední v prvé řadě zkoumati, zda nař. výnos je způsobilý, aby byl předmětem kognice tohoto soudu.
Podle § 2 zák. o ss je nss povolán, aby rozhodoval ve všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu byl ve svých právech poškozen. V daném případě tvrdí stěžující si Ústřední výbor důvěrníků při min. železnic, že nař. výnosem min. železnic byl zkrácen ve svém právu na předchozí spolupůsobení při řešení otázky, jak postupovati při vyměřování pensí zaměstnanců zestátněných drah. Toto právo své odvozuje ústřední výbor z ustanovení § 5 předpisu o výborech důvěrníků v oboru čsl. stát. správy železniční, podle něhož zmíněný ústřední výbor má spolupůsobiti v otázkách vypočítaných v § 3 tohoto předpisu — mezi něž patří i osobní a sociální otázky zaměstnanců čsl. stát. drah —, jde-li o zásadní jejich řešení neb rozhodování, jež přísluší min. železnic pro celou oblast čsl. stát. drah. Porušení tohoto práva potencielně mohlo by býti předmětem stížnosti na tento soud, neboť ustanovením § 2 zákona o závodních výborech č. 330/21 Sb., podle něhož v železničních podnicích zůstávají i nadále v činnosti dosavadní důvěrnické sbory, a kde dosud zřízeny nebyly, mají se zříditi dle zásad, platných u stát. drah, nabyly dotčené důvěrnické sbory charakter instituce veřejnoprávní (srov. Boh. A 9247/31), takže práva a povinností jejich mají rovněž ráz veřejnoprávní. Po té stránce nebylo by tedy překážky, aby nss stížností se zabýval, jiná je však otázka, zda nař. rozhodnutí je skutečně rozhodnutím neb opatřením úřadu správního, jak je má na zřeteli § 2 zákona o ss, neboť ne již pouhý faktický zásah administrativního úřadu do právní sféry určitého subjektu podléhá kognici nss, nýbrž jen takový zásah, který byl proveden rozhodnutím neb opatřením správního úřadu, t. j. vrchnostenským aktem správního úřadu, jímž se individuální právní situace autoritativně určují nebo nově zakládají, mění nebo ruší.
Dlužno tudíž zkoumati, presentuje-li se nař. výnos jako rozhodnutí min. železnic o tom, že stěžujícímu si ústřednímu výboru nepřísluší právo na spolupůsobení ve věci, o níž ve výnosu se jedná. Otázku tu musil nss zodpověděti negativně. V tom směru sice neprávem tvrdí žal. úřad v odvodním spise, že není vůbec administrativního úřadu, který by byl povolán rozhodovati o tvrzeném porušení nároku Ústředního výboru důvěrníků, a že v důsledku toho není možno vyvolati administrativní rozhodnutí a tudíž ani podati stížnost k nss, neboť touž cestou, jakou Ústřední výbor může vyvolati rozhodnutí min. železnic ve věcech, ve kterých přísluší mu právo a povinnost spolupůsobení (§ 18 cit. předpisu), může tento výbor také vyvolati rozhodnutí uvedeného ministra o tom, zda určité opatření tohoto ministerstva má nebo mělo se státi za spolupůsobení Ústředního výboru důvěrníků. Je zde tedy správní úřad, povolaný k rozhodování o tom, zda k výnosu, o který jde, bylo zapotřebí předchozího spolupůsobení Ústředního výboru, a sice je to ministr železnic. Teprve jeho rozhodnutí může býti přezkoumáno nss. Toto rozhodnutí ale není obsaženo v nař. výnosu, neboť výnos ten ani slovem nezmiňuje se o nároku Ústředního výboru důvěrníků na spolupůsobení ve věci, o níž jedná, a nelze také výrok ten do výnosu onoho vkládati, kdyžtě před tím uvedený nárok vůbec na spor uveden nebyl. Bez tohoto rozhodnutí jeví se však nař. výnos pouhým projevem vůle úřadu učiněným jménem státu jako strany, který snad vydal žal. úřad s porušením práv st-le, který ale, nemaje charakteru autoritativního rozhodnutí neb opatření správního úřadu, není způsobilý býti předmětem věcného rozhodování nss.
Z důvodů těch bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 12378. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 456-458.