Č. 12544.

Policejní věci:* Prohlášení strany, že s trestním nálezem se spokojuje, má účinky uvedené v § 173 odst. 2 uh. policejního trestního řádu i tehdy, když učiněno bylo před trestním soudcem dožádaným.
(Nález z 6. října 1936 č. 15118/36.)
Věc: Julius P. v Košicích (adv. Dr. Aleš Nagy z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 8. listopadu 1933 o trestně-policejním nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem policejního komisařství v Komárně jako policejního trestního soudu I. stolice z 14. března 1933 byl st-l uznán vinným přestupkem § 13 zák. čl. XIV:1914 (tiskového zákona), resp. § 1 nař. býv. uh. min. vnitra č. 35100/1897 B. M., kterého se dopustil tím, že v prvé polovici března 1933 konal v Komárně sbírání subskribentů a veřejnou sbírku bez úředního povolení, a byl proto odsouzen na základě § 29 bod 1 cit. zákona a § 8 cit. min. nař. k peněžité pokutě celkem 300 Kč, resp. v případě nedobytnosti k trestu IŠdenního uzamčeni na vlastní své útraty. Dále odsouzen byl ve smyslu § 8 cit. nař. č. 35100/1897, § 25 přest. zákona a § 61 trest. zákona ke ztrátě zabavených sesbíraných peněz ve prospěch státní pokladny. Usnesením téhož úřadu z 25. srpna 1933 byl pak zmíněný rozsudek doplněn v tom směru, že výkon trestu se ve smyslu § 7 zákona č. 562/1919 Sb. na dobu 1 roku odkládá s výhradou, že odklad tento se nevztahuje na oenize, které byly původním rozsudkem prohlášeny za zabavené a propadlé ve prospěch státní pokladny. Z tohoto rozsudku, doplněného cit. usnesením z 25. srpna 1933, se st-l odvolal.
Žal. úřad odmítl nař. rozhodnutím řečené odvolání — pokud směřovalo proti výroku úřadu I. instance ohledně viny a trestu — s poukazem na ustanovení §§ 172, 173 odst. 2 a 179 pol. trest. řádu jako nepřípustné proto, že odsouzený v protokolu sepsaném 1. září 1933 na policejním ředitelství v Košicích prdhlásil, že se s podmínečným odsouzením uspokojuje a že podá svým právním zástupcem odvolání jen, pokud se týká zabavených peněz, v důsledku čehož stal se rozsudek I. stolice ve výroku o vině a trestu pravoplatným a nenaříkatelným. Pokud pak odvolání směřovalo proti výroku o zabavené částce, zamítl je žal. úřad jako bezdůvodné, neboť zabavení to stalo se jen jako důsledek trestného činu nedovoleného sbírání příspěvků podle § 8 nař. min. vnitra č. 35100/1897 a má povahu vedlejšího trestu, jehož platnost jest odvislá od platnosti trestu hlavního. Poněvadž pak odsouzený hlavní trest zmíněným protokolárním prohlášením uznal a žal úřad neshledal podle § 204 pol. trest. řádu žádného důvodu ke změně rozsudku 1. stolice, zamítl v tomto směru odvolání jako bezdůvodné.
Stížnost především namítá, že st-l nebyl poučen o významu opravných prostředků. Poněvadž nař. rozhodnutí druhé stolice prohlašuje se za konečné, rozhodnutí prvé stolice pak poučením o odvoláni opatřeno jest, a poněvadž není předpisu, který by zavazoval úřad, aby zvlášť poučoval stranu o tom, jaký význam má podání, resp. vzdání se opravného prostředku (§ 163 pol. trest. řádu), nemohl soud uznati, že by st-l, pokud jde o poučení o opravných prostředcích, nějak ve svých procesních právech byl dotčen.
Stížnost vytýká dále, že na st-lovo prohlášení z 1. září 1933 nelze vztahovati předpis § 173 odst. 2 pol. trest. řádu, poněvadž nebylo učiněno před příslušným polic, trestním soudem v Komárně, nýbrž před polic, trestním soudem v Košicích, jenž byl pouhým doručujícím orgánem. I tato výtka je bezdůvodná. Polic, trestní soud v Košicích v daném případě nefungoval jako pouhý doručný orgán, nýbrž jako polic, trestní soud z dožádání polic, trestního soudce v Komárně na základě jeho připíšu z 26. srpna 1933, podle něhož mělo polic, ředitelství v Košicích přijmouti st-lovo prohlášení, zda doplněním trestního nálezu se uspokojuje. Učinil-li st-l prohlášení ono před soudcem dožádaným, je prohlášení ono hodnotiti tak, jakoby je učinil před policejním soudcem příslušným. Jestliže podle toho žal. úřad právem na prohlášení st-lovo použil předpisu § 173 odst. 2 polic. trest. řádu, pak je bezdůvodná výtka stížnosti, že tento úřad nevyřídil odvolání st-le, pokud jde o odsouzení jeho pro přestupky za vinu mu kladené, věcně. Ohledně zabavené částky namítá stížnost toliko, že zabavení fo je součástí trestu a nemá povahu trestu vedlejšího, čímž patrně chce říci, že i v příčině zabavení uvedené částky byl povinen úřad řešiti otázku viny st-lovy. Také tato výtka není důvodná, neboť uspokojil-li se st-l se svým podmínečným odsouzením, které týkalo se i jeho viny, pak vešlo rozhodnutí prvé stolice ohledně viny st-lovy v právní moc a žal. úřad mohl se při svém rozhodnutí o pravoplatnost tohoto výroku opříti, ať výrok o zabavených penězích je součástí trestu či trestem vedlejším. Že zabavení ono nebylo přípustným trestem ani při uznání viny st-lovy, stížnost nevytýká.

Citace:

Č. 12544. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 853-855.