Č. 12512.

Živnostenské právo: * Samostatným obchodním jednatelem ve smyslu § 59 c) živn. řádu není, kdo objednávky na zboží neb výkon určitých prací vlastním jménem přijímá a provedení jich vlastním jménem dále zadává.
(Nález z 22. září 1936 č. 18256/34.)
Věc: Firma Arnošt Dietz a spol. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze ze 4. prosince 1933 o opovědí živnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka oznámila magistrátu hlav. města Prahy, že svoji živnost obchodu automobily, motory a jich součástkami rozšířila o zprostředkování oprav automobilů a motorů všeho druhu.
Magistrát hlav. města Prahy výměrem z 15. března 1933 odepřel vžiti opověď tuto na vědomí, a to proto, že nebyl jmenován zodpovědný zástupce společnosti při provozování této živnosti a nebyl předložen jeho průkaz způsobilosti pro živnost mechanickou nebo zámečnickou, do jejíhož výhradného oprávnění opovězená živnost spadá.
St-lka podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž za účelem bližšího vysvětlení věci uvedla, že provozuje obchod automobily a že sjednala s oprávněnou správkárnou automobilů úmluvu, podle které správkárna ta pro ni opravy bude prováděti tak, že opovídatelka nebude sama opravy prováděti, nýbrž osoba jiná k tomu podle zákona způsobilá. Zprostředkování, o něž tu jde, spočívá pouze v tom, že kupující, který od st-liky si koupil vůz, tento vůz jí předá s tím, aby mu opatřila jeho opravu.
Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-lčino z těchto důvodů: Jak z odvolání vyplývá, jedná se st-lce o přijímání objednávek na opravy automobilů a motorů všeho druhu na vlastní její účet a zadávání jich provedení oprávněné firmě jiné, která podle úmluvy se st-lkou sjednané má pro ni opravy ty prováděti. Z toho je patrno, že nejedná se tu o jednatelství na cizí účet, nýbrž o přijímání objednávek na shora uvedené opravy na vlastní účet st-lky, kterážto činnost nemůže býti účeliem sama o sobě, poněvadž objednateli nejde o přijímání jeho příkazu, nýbrž o provedení určité práce. Přejímá-li tedy někdo na vlastní účet provedení úkolu, který je předmětem některé živnosti, je tento postup sám aktem provádění příslušné živnosti, v daném případě živnosti zámečnické nebo mechanické. Bylo proto při podání opovědí vyhověti ustanovení § 14 c) živn. řádu, resp. měl býti z toho důvodu, že jedná se o provádění živnosti veřejnou obchodní společností, tedy právnickou osobou, splněn předpis § 3 odst. 1 živn. řádu jmenováním způsobilého zástupce dle § 55 živn. řádu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss:
Na sporu jest otázka, zda st-lkou ohlášená živnost »zprostředkování oprav automobilů a motorů všeho druhu« jest obchodním jednatelstvím po rozumu § 59 c) živn. řádu, tedy živností svobodnou, či živností řemeslnou, pro niž st-lika jáko veřejná obchodní společnost byla v základě § 14 c) živn. řádu povinna podati průkaz řemeslné způsobilosti aspoň jednoho ze svých společníků, povolaných k zastupování společnosti. Žal. úřad stojí na stanovisku, že nejde o svobodnou živnost obchodního jednatelství po rozumu § 59 c) živn. řádu, poněvadž z odvolání st-lky plyne, že tato nehodlá přijímati objednávky na opravu automobilů a motorů všeho druhu na cizí účet, t. j. na účet firmy, jež opravy ony ve skutečnosti provádí, nýbrž že hodlá přijímati objednávky ty na vlastní účet a rovněž na vlastní účet zadávati jejich provedení firmě, která dotčené předměty opravuje. Stížnost, nepopírajíc, že jde o přijímání objednávek na vlastní účet, namítá, že i když hodlá st-lka přijímati objednávky na vlastní účet, jde přece o živnost jednatelkou, která je živností svobodnou a není vázána na žádný průkaz způsobilosti. Soud neshledal tuto výtku důvodnou.
Samostatné obchodní jednatelství, jež podle § 59 c) živn. řádu jest ohlásiti jako živnost svobodnou dle § 11 živn. řádu, předpokládá, že obchodní jednatel neuzavírá objednávky na vlastní svůj účet, nýbrž na účet svých zmocnitelů tím způsobem, že přijímá od objednatelů zboží nebo výkonu určitého díla příkaz pro své zmocnitele, což patrno z toho, že nesmí prodávati zboží na vlastní účet a že i vzorky, jichž při zprostředkování objednávek používá, musí jako takové od zmocnitele jednatelova býti označeny. Není tu tedy svobodná živnost jednatelská ve smyslu živn. řádu tehdy, když někdo ve vlastním jméně objednávky na zboží neb výkon určitých prací přijímá a provedení jich vlastním jménem dále zadává. Pokud tedy stížnost snaží se dovodili nesprávnost náhledu žal. úřadu tvrzením, že i činnost, kterou st-lka na vlastní účet hodlá prováděti, je živností jednatelskou a tudíž živností prohlášenou v § 59 c) živn. řádu výslovně za živnost svobodnou, nemohl nss tuto argumentaci uznati za správnou, ježto, jak právě bylo dovoděno, uvedená činnost jednatelstvím není.
Jiných námitek proti tomu, že jde o živnost řemeslnou, stížnost nemá, zejména nic neuvádí proti zásadě v nař. rozhodnutí vyslovené a převzaté z nálezu vid. správ, soudu Budw. A 12212/18, že přejímá-li někdo na vlastní účet provedení úkonu, který je předmětem některé živnosti, je již převzetí tohoto úkonu k provedení samo o sobě činností vyhrazenou těm, kdož k dotčené živnosti jsou oprávněni, takže nss nemá podnětu, aby v tom směru zákonnost nař. rozhodnutí přezkoumával. Rovněž není zde vzhledem k obsahu stížnosti a nař. rozhodnutí důvodu řešiti otázku, mohla-li by st-lka podle § 38 a) odst. 2 věty 3 živn. řádu již na základě dosavadního svého oprávnění k obchodu automobily, motory a jich součástkami jako pouhý adnex tohoto oprávnění bez opovědí přijímali ve vlastním jméně objednávky na opravy vozů, které od ní byly koupeny, — o kteroužto činnost podle tvrzení v rekursu obsaženého jí vlastně jde —, neboť žal. úřad v tom směru žádného výroku neučinil a stížnost to ani nevytýká ani cit. předpisu se nedovolává. —

Citace:

Č. 12512. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 783-785.