Č. 12602.

Živnostenské právo: »Poplatek«, který dle stanov ukládá představenstvo živnostenského společenstva svému členu za neomluvenou neúčast při schůzi společenstevní, jest pořádkovým trestem podle § 125 živn. řádu.
(Nález z 30. října 1936 č. 15154/36.)
Věc: Grémium grafických živností vyjímajíc živnosti fotografické v Chebu proti rozh. zem. úřadu v Praze ze 17. dubna 1934 o pořádkové pokutě.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním předpisem stěžujícího si grémia byl Františku N., knihtiskaři v Klášterci n. Ohří, za neomluvenou neúčast na valném shromáždění 26. března 1933 uložen trest v částce 100 Kč a trest v téže částce za neomluvenou neúčast na volebním shromáždění 26. března 1933.
Odvolání Františka N. proti tomuto platebnímu předpisu bylo výměrem okr. úřadu v Chebu z 20. září 1933 zamítnuto v podstatě proto, že valné hromadě grémia přísluší právo usnášeti se o výši pokuty, jež se má vyměřiti členům neúčastnivším se valné hromady, jakož i právo stanoviti omluvné důvody pro neúčast.
Dalšímu odvolání Františka N. zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím částečně vyhověl a uvedený výměr okr. úřadu zrušil z těchto důvodů: Právo ukládati členům pokuty přísluší společenstvům jako moc disciplinární ve smyslu § 125 živn. řádu, nikoli podle ustanovení stanov. Odst. 1 § 125 živn. řádu dává představenstvu společenstva právo ukládati peněžité pokuty až do 20 Kč, čímž je jasně míněna nejvyšší míra pravomoci společenstva, pokud se týče výše peněžité pokuty. Má-li § 19 lit. u) gremiálních stanov ustanovení, že grémium může se usnésti na výši peněžité pokuty uložené členu pro nedostavení se na schůzi, dlužno mu toto právo přiznati jen do výše zákonem stanovených 20 Kč. Uložení peněžité pokuty 100 Kč bylo tudíž nezákonné a zem. úřad, vyhověv odvolání, upravuje současně pokuty z úřední moci na zákonem stanovenou výši po 20 Kč.
Na toto rozhodnutí je podána stížnost Gremiem grafických živností vyjímajíc živnost fotografickou v Chebu, ve které se hájí názor, že v konkrétním případě nejde o pokutu podle § 125 živn. řádu, nýbrž o poplatky ukládané členům za neomluvenou neúčast na shromáždění grémia, tudíž o provedení usnesení, které shromáždění grémia řádně učinilo podle § 19 lit. u) svých stanov. Tím hájí stěžující si grémium usnesení svého shromáždění vůči nezákonnému zásahu úřadu, musí proto jeho stížnost býti uznána za přípustnou. Stížnost nemohla však býti uznána za odůvodněnou.
Podle § 19 lit. u) stanov stěžujícího si grémia náleží do působnosti gremiálního shromáždění mimo jiné usnášeti se o výši poplatku při neomluvené neúčasti na gremiálním shromáždění a o platných důvodech omluvných. Z tohoto ustanovení statutárního plyne, že gremiální shromáždění může svým usnesením zavésti povinnou účast členů grémia na svých schůzích, může stanoviti důvody, jimiž neúčast na schůzích lze omluviti, a může konečně stanoviti »poplatek«, který se uloží členu při neúčasti neomluvené. Než potom nelze na takový poplatek, ať je ve společenstevních stanovách pojmenován tak nebo onak, pohlížeti jinak než jako na pokutu, která se ukládá členu grémia za to, že se prohřešil proti usnesení gremiálního shromáždění, kterým byla zavedena povinná účast na schůzích grémia, tedy za prohřešení proti předpisům společenstevním. Pokuty za prohřešení proti společenstevním předpisům může však podle § 125 živn. řádu ukládati představenstvo společenstva svým členům a příslušníkům jen do výše 20 Kč. Pokuta uložená nad tuto výši odporuje tomuto zákonnému ustanovení.
Lichá jest obrana stěžujícího si grémia, že — kdyby názor žal. úřadu byl správný — musil by zem. úřad, schvaluje společenstevní stanovy, omeziti ustanovení § 19 lit. u) těchto stanov co do výše poplatku za neomluvenou neúčast na gremiálním shromáždění v tom směru, že poplatek ten může činiti jen nanejvýše 20 Kč. Omezení výše pokut, které může představenstvo společenstva ukládati členům za porušení společenstevních předpisů, je vysloveno v § 125 živn. řádu, nebylo proto třeba, aby toto omezení bylo ve stanovách ještě zvláště vysloveno.
Lichou jest i námitka, že pokuty uložené i v nejvyšší částce 20 Kč nemají za dnešních poměrů hospodářských žádného účinku, neboť, pokud zákon nebyl změněn, je závaznou normou bez ohledu na to, že se hospodářské poměry změnily a způsobily, že uložení pokuty nemá žádoucích účinků.

Citace:

č. 12602. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 986-988.