Č. 12632.

Stavební právo. — Řízení správní: V řízení o přehledném regulačním a zastavovacím plánu nejsou strany legitimovány domáhati se toho, aby regulační úřad provedl nějakou novou, konkrétní regulaci, tedy ani toho, aby v plánu tom navrhl novou komunikaci, která dosud neexistovala.
(Nález z 12. listopadu 1936 č. 16090/36.)
Věc: Zdeněk D. a Václav S. v Praze (adv. Dr. Karel Weil z Prahy) proti rozh. min. veř. prací v Praze z 12. února 1934 o přehledném regulačním a zastavovacím plánu pro Šárecké údolí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil ministr veř. prací podle § 10 zákona č. 88/1920 Sb. částečný přehledný regulační a zastavovací plán, upravující Šárecké údolí v katastrálním území Prahy XVIII a XIX v podstatě tak, jak se na něm usnesla stát. regulační komise a jak jej veřejně vyložila vyhláškou ze 17. prosince 1931, při čemž námitky, vznesené dnešními st-li proti vyloženému plánu, zamítl.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel soud z těchto úvah:
Námitky, jimiž st-lé brojí proti tomu, že nebylo vyhověno jejich žádosti, aby přes jejich pozemky byla vedena do Šáreckého údolí nová veřejná komunikace, jsou bezdůvodné. V řízení podle zákona č. 88/1920 Sb. mohou se majitelé pozemků pojatých do regulovaného území jen brániti proti tomu, aby navrženými regulacemi — tedy navrženými změnami v poměrech dosavadních — nebylo do jejich práv protizákonně zasahováno, nemají však nároku, aby úřad regulační nějakou novou regulaci provedl, tedy aby na dosavadních poměrech něco změnil. Proto se zejména nemohou domáhati ani toho, aby úřad do svého plánu pojal nějakou novou komunikaci, jež dosud ani fakticky neexistovala, ani nebyla zakreslena v dosud platném plánu polohy. Námitky, jež st-lé vznesli v řízení proti prohlášení svých pozemků za nezastavitelné, zamítl žal. úřad v prvé řadě poukazem na to, že celé Šárecké údolí má pro své krajinné a panoramatické krásy, zejména také pro svoje zajímavé zalesněné stráně býti napříště zachováno, resp. upraveno jako rekreační území, Národní park, jehož je pro obyvatelstvo Velké Prahy z důvodů zdravotníchl nutně zapotřebí, kterémužto účelu území to po stránce umělecké a archeologické také plně vyhovuje. Pokud stížnost namítá, že nezastavitelmost strání Šáreckého údolí byla v důvodové zprávě regulační komise odůvodňována příkrostí jejich, a z toho se snaží dovoditi, že se důvod ten na pozemky st-lů ležící na stráni mírně nakloněné nevztahuje, dlužno poukázati na to, že v důvodové zprávě byl poukaz na některé příkré stráně tohoto území uveden jen subsidiárně vedle hlavního důvodu, naznačeného shora, a měl sloužiti spíše k vysvětlení, že zákaz zastavitelnosti tohoto údolí, resp. připuštění jen obmezené jeho zastavitelnosti nebude s hlediska potřeb stavebního rozvoje znamenati přílišnou újmu, ježto beztak velká část pozemků z důvodů terénních zastavěti se nedá. Je tedy námitka, že odůvodnění regulační komise je v rozporu se zákazem staveb na pozemcích st-lů, jak byl vysloven v potvrzeném rozhodnutí, naprosto lichá.
Stejně bezpodstatnými jsou i námitky, jimiž se st-lé obracejí proti oné části důvodů nař. rozhodnutí, v nichž žal. úřad dovozuje, že i důvody hospodářské mluví proti zastavění pozemků, o něž st-lům jde. Také toto odůvodnění připojil žal. úřad jen podpůrně k svému hlavnímu důvodu, jak byl shora již uveden, a vlastně tím jen vyvracel námitky st-lů, že nezastavitelnost jejich pozemků bude pro ně znamenati značnou hospodářskou újmu. I kdyby důvody, jež tu žal. úřad uvedl, se ukázaly neudržitelnými, jak za to má stížnost, nemohlo by to ještě vésti ke zrušení nař. rozhodnutí, kdyžtě ohrožení hospodářských zájmů jednotlivých vlastníků nemůže samo o sobě býti překážkou regulačních úprav, leda by ovšem strana byla dovodila, že uspokojení veřejných zájmů projektovanou úpravou sledovaných je možno při menším zatížení jejího majetku provésti alternativní úpravou jinou, což však st-lé v daném případě netvrdili, tím méně ovšem prokázali. Proto sé soud těmito námitkami vůbec zabývati nemusil.
Zbývá tedy jen námitka, že estetický zájem, k vůli němuž se st-lům obmezení jejich vlastnického práva ukládá, zůstal by uhájen jen tehdy, kdyby se připustilo zastavění jejich pozemků, a to jednak proto, že by se stavby na těchto pozemcích harmonicky přičleňovaly na sousední, již zastavěnou kolonii na Hanspaulce, jednak tím, že by se vzrůst zeleně uspíšil zřizováním zahrad při vilách. Ani tato námitka není způsobilá nař. rozhodnutí zvrátiti. Nehledě k tomu, že žal. úřad odůvodnil nezastavitelnost, resp. obmezenou zastavitelnost Šáreckého údolí i jeho strání nejen důvody estetickými, nýbrž i zdravotními, jež si žádají, aby celé toto území bylo zachováno pro rekreaci obyvatelstva Velké Prahy jako Národní park, tedy jako území obecenstvu přístupné, a nikoli snad zastavěním a zřízením soukromých zahrad o tuto přístupnost připravené, dlužno poukázati na to, že otázka, zda vytčeným požadavkům estetickým bude vyhověno jen tenkráte, zůstanou-li také pozemky st-lů nezastavěny, či připouštějí-li zájmy estetické jejich zastavění, jest otázkou skutkovou, kterou nss může přezkoumávati jen s hlediska § 6 zákona o ss, což zejména znamená, že není oprávněn úsudek, k němuž úřad při řešení této otázky dospěl, přezkoumávati co do jeho věcné správnosti. Ježto však námitka právě vytčená neobsahuje nic jiného než popření věcné správnosti úsudku žal. úřadu, — resp. v oné části, kde se snaží dovoditi, že aspoň v sousedství s územím již zastavěným měly býti povoleny nižší stavby, připínající se harmonicky na vysoké budovy zde již postavené, je tato námitka formulována naprosto jinak, než jak byla uplatněna v námitkách proti vyloženému plánu, kde se st-lé naopak domáhati toho, aby byl přivoděn náhlý přechod ze zastavěného území do zelené přírody — je i tato námitka bezdůvodná.

Citace:

č. 12632. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1057-1059.