Č. 12535.Řízení správní. — Řízení před nss. — Zaměstnanci veřejní: I. Nahradí-li úřad rozhodnutí vzaté v odpor stížností k nss jiným, není toto druhé rozhodnutí aktem zmatečným. Takový procesní postup úřadu mohl by býti podle okolností konkr. případu vadou řízení, která by však před nss mohla býti s účinkem uplatňována jen tehdy, když by jím bylo zasaženo nějaké subjektivní právo st-lovo povahy procesní nebo materiální. — II. Usnesení samosprávné korporace o systemisaci služebního místa je podrobiti schvalovacímu řízení podle § 212 odst. 6 plat. zákona, i když bylo učiněno v době od 1. ledna 1926 do vyhlášení plat. zákona. — III. Otázku, zda úřad právem odepřel podle § 212 odst. 6 plat. zákona schváliti usnesení samosprávné korporace o systemisaci služebního místa, zkoumá nss v mezích § 6 zákona o ss.(Nález z 3. října 1936 č. 13720/36.)Věc: Okr. zastupitelstvo v Lokti (adv. Dr. Ota Lurje z Prahy) proti rozh. min. vnitra v Praze z 20. září 1933 a 14. března 1934 o ustanovení Alfreda W. poručníkem z povolání.Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.Důvody: Zem. správ, výbor v Praze se 27. listopadu 1928 usnesl na tom, aby usnesení okr. správ, komise v Lokti z 19. listopadu 1925, 28. ledna 1926 a 10. května 1927 o ustanovení Alfreda W. smluvním opatrovníkem z povolání bylo s určitými změnami schváleno Nálezem ze 17. února 1932 č. 8214/1929 nss k podané stížnosti zrušil rozhodnutí zem. správ, výboru pro nezákonnost v podstatě z toho důvodu, že zem. správ, výbor překročil svou schvalovací pravomoc tím, že schválil usnesení okr. správ, komise nikoli tak, jak bylo učiněno, nýbrž s určitými modifikacemi.Zem. úřad v Praze pak náhradou za výnos, zrušený nálezem nss, výnosem z 5. ledna 1933 neschválil podle § 212 odst. 6 zákona č. 103/ 1926 Sb. usnesení býv. okres, správ, komise v Lokti ze dne 19. listopadu 1925, 28. ledna 1926 a 10. května 1927, pokud jimi byl Alfred W. ustanoven poručníkem z povolání v poměru smluvním a upraveny jeho služební požitky. Neschválení odůvodněno tím, že okres podle platných předpisů není povinen ustanoviti vlastního zaměstnance pro funkce poručníka a že by mu tím vzešel závazek podle podmínek smlouvy, cit. usnesením schválené, skoro trvalý nebo jen nesnadno a za poměrně těžkých podmínek rozvazatelný (kvalifikovaná většina, odbytné ve výši dvojnásobného ročního služného); nutno proto dřívější stav považovati za vhodnější a systemisaci místa obsaženou ve zmíněných usneseních za neúčelnou a pro okres nevýhodnou.Z tohoto výnosu podali odvolání jak okr. spr. komise, tak Alfred W.Min. vnitra výměrem z 20. září 1933 obě odvolání zamítlo.Na toto rozhodnutí byly podány stížnosti k nss jak okr. zastupitelstvem v Lokti, tak Alfredem W.Po zavedení přípravného řízení o těchto stížnostech vydalo min. vnitra ve věci nový výměr z 14. března 1934, jímž nahradilo své rozhodnutí z 20. září 1933.Také na toto rozhodnutí byla podána stížnost okr. zastupitelstvem v Lokti.O obou stížnostech okr. zastupitelstva v Lokti nss uvážil toto:Před nss jsou naříkána dvě rozhodnutí min. vnitra, a to rozhodnutí z 20. září 1933 a rozhodnutí z 14. března 1934.Stížnost směřující proti druhému rozhodnutí namítá, že změna rozhodnutí z 20. září 1933 rozhodnutím druhým byla nepřípustná, neboť toto druhé rozhodnutí ve svém výroku je souhlasné s rozhodnutím prvým, že dále rozhodovací důvody nejsou s to nabýti právní moci a že není přípustno v téže věci rozhodnouti dvakráte stejným způsobem; zejména není po názoru stížnosti přípustno nahraditi rozhodovací důvody jinými důvody.Nss nemohl uznati tuto námitku důvodnou. Druhým rozhodnutím nebyla totiž právní posice stěžujícího si loketského okresu nijak zhoršena, uváží-li se, že prvním rozhodnutím nebyla mu přiznána žádná práva; naopak bylo nss přihlédnouti k tomu, že stěžující si okres uplatňoval ve své první stížnosti, že předpoklad žal. úřadu, že Alfred W. o usnesení okr. spr. komise v Lokti z 19. listopadu 1925 nebyl vyrozuměn, odporuje skutečnosti a že žal. úřad, seznav správnost této námitky, své první rozhodnutí změnil, čímž odstranil skutkový základ oné námitky stěžujícího si okresu. V uvedeném postupu žal. úřadu nemohl nss shledati zmatečnost v tom smyslu, že by na druhé rozhodnutí žal. úřadu bylo pohlížeti jako na právně neexistující, neboť nahrazování rozhodnutí jednoho rozhodnutím jiným v téže věci není správnímu procesu zcela cizí, jak patrno i z ustanovení § 78 odst. 2 správního řádu č. 8/1928 Sb. a § 44 zákona o ss. Takový procesní postup správního úřadu by mohl býti podle okolností konkrétního případu snad vadou řízení, která by však před nss mohla býti s účinkem uplatňována jen tehdy, bylo-li jím zasaženo v nějaké subjektivní právo st-lovo povahy procesní nebo materiální. Že v daném případě nemohlo býti postupem žalovaného úřadu porušeno žádné materiální právo stěžujícího si okresu, bylo nahoře již vyloženo; procesní újmu stížnost nevytýká a nss neshledal, že stěžující si okres byl postupem žal. úřadu nějak zkrácen v obraně svých práv před nss, přihlédne-li se k tomu, že i stížnost proti druhému rozhodnutí žal. úřadu byla soudem přijata k meritornímu projednání. Za této procesní situace dlužno uznati za bezpředmětnou námitku stížnosti namířené proti prvému rozhodnutí žal. úřadu, v níž se uplaňuje rozpor se spisy z toho důvodu, že předpoklad, na němž je toto rozhodnutí založeno, totiž, že usnesení okr. správní komise v Lokti z 19. listopadu 1925 nebylo Alfredu W. sděleno, odporuje skutečnosti. Dlužno-li totiž druhé rozhodnutí žal. úřadu, ktérým bylo podle znění tohoto rozhodnutí nahrazeno rozhodnutí prvé, podle právní situace nahoře vyložené uznati za existující po právu, pak vytýkaný rozpor prvého rozhodnutí se spisy nemá již podkladu, neboť rozhodnutí první ustoupilo rozhodnutí druhému, jímž řečený rozpor byl odstraněn.Ve věci je pak na prvém místě předmětem sporu otázka, zdali k platnosti usnesení okr. správní komise z 19. listopadu 1925, 28. ledna 1926 a 10. května 1927 bylo třeba schválení dohlédacího úřadu či nikoliv. Žal. úřad zastává právní názor, že pro posouzení otázky, zda tato tři usnesení okr. správní komise je podrobiti předpisům zákona o okr. úřednících č. 63/1907 z. z. čes. nebo předpisu § 212 odst. 6 plat. zákona č. 103/ 1926 Sb., není rozhodnou skutečnost, kdy tato tři usnesení se stala, nýbrž okolnost, kdy tato rozhodnutí vešla ve známost zem. správ, výboru. Ustanovení Alfreda W. poručníkem z povolání bylo zem. správ, výboru oznámeno přípisem okr. úřadu v Lokti z 24. června 1927 teprve 23. listopadu 1927 a mohlo proto býti na ně použito ustanovení § 212 odst. 6 plat. zákona, žal. úřad poukazuje dále na to, že zem. správní výbor rozhodnutím z 29. listopadu 1928 všechna tři usnesení skutečně s hlediska předpisu § 212 odst. 6 plat. zákona přezkoumal a že zem. úřad po zrušení tohoto rozhodnutí z 29. listopadu 1928 nálezem nss ze 17. února 1932 č. 8214/29 měl povinnost, řídě se právním názorem vysloveným v tomto nálezu, nahraditi schvalovací akt býv. zem. správ, výboru opatřením novým. Proti tomu stížnost podaná na druhé rozhodnutí namítá, že uvedeným nálezem nss zůstala dvě první usnesení okr. správ, komise, totiž usnesení z 19. listopadu 1925 a z 28. ledna 1926 nedotčena, neboť nález nss se týkal pouze usnesení okr. správ, komise z 10. května 1927. Nss nemohl této námitce přisvědčiti.Nálezem ze 17. února 1932 č. 8214/29 zrušil nss rozhodnuti zem. správ, výboru z 29. listopadu 1928 v celém rozsahu. Nss spatřoval v ustanovení Alfreda W. poručníkem z povolání současné systemisování tohoto služebního místa a všechna tři usnesení okr. správ, komise považoval za jeden celek. Toto pojetí je po názoru senátu v úplném souhlasu s obsahem správních spisů. Systemisace místa poručníka z povolání se nestala samostatným usnesením okr. správ, komise, nýbrž tuto systemisaci je nutno spatřovati současně obsaženu v aktu o propůjčení služebního místa. Poněvadž však k propůjčení tohoto místa došlo teprve sjednáním služební smlouvy projevem vůle okr. správ, komise v usnesení z 28. ledna 1926 a prohlášením souhlasu Alfreda W. z 22. února 1926, je možno spatřovati systemisaci místa teprve v usnesení okr. správ, komise z 28. ledna 1926. Ježto však toto usnesení bylo učiněno v době, na niž se již vztahovala účinnost plat. zákona z r. 1926, vyslovil nss v cit. nálezu, že tento systemisační akt potřeboval schválení podle ustanovení § 212 odst. 6 plat. zákona. Domněnka stížnosti, že tímto nálezem nss zůstala nedotčena první dvě usnesení okr. správ, komise, není tedy v souhlase s obsahem tohoto nálezu. Stížnost proti správnosti právního názoru žal. úřadu, že usnesení o systemisaci služebního místa poručníka z povolání jako okr. smluvního úředníka podléhalo schválení dohlédacího úřadu podle ustanovení § 212 odst. 6 plat. zákona, poukazuje na to, že plat. zákon v době sjednání služební smlouvy s Alfredem W. nebyl dosud publikován a že je proto postupovati podle předpisu odst. 2 § 215 plat. zákona o tom, že personální opatření učiněná v době od 1. ledna 1926 do vyhlášení plat. zákona zůstávají v platnosti a že sluší je uvésti ode dne jich účinnosti v soulad s ustanoveními tohoto zákona, při čemž nutno postupovati podle obdoby ustanovení části sedmé. Stížnost se však dovolává tohoto předpisu neprávem, neboř systemisace služebního místa není svojí povahou opatřením personálním, jaké má na mysli ustanovení § 215 odst. 2 a 3 plat. zákona, t. j. opatřením upravujícím osobní poměry určitého jednotlivce ve služebním poměru, nýbrž aktem organisačním, který zásadně upravuje poměry určitého služebního místa abstraktně beze vztahu k určitému jednotlivci. Ale i kdyby bylo možno v daném případě mluviti o opatření personálním, bylo právě podle cit. předpisu uvésti toto opatření v soulad s ustanoveními plat. zákona, tedy také s ustanovením odst. 6 § 212 tohoto zákona, že usnesení o systemisaci služebních míst je předložití ke schválení dohlédacímu úřadu. Takové systemisační usnesení není tedy sice od původu neplatné, ale jest je dodatečně podrobiti schvalovacímu řízení podle předpisu odst. 6 § 212 plat. zákona. Tomu okr. správní komise svým postupem také vyhověla.Stížnost namítá dále, že ke schválení systemisačního usnesení podle § 212 odst. 6 plat. zákona byl příslušný zem. výbor, nikoli zem. úřad. Stížnost však přezírá, že podle § 5 odst. 1 zákona o organisaci politické správy přešla kompetence býv. zem. správ, výborů na zem. úřady.Zbývá tedy řešiti ještě otázku, zdali zem. úřad, resp. žal. úřad právem odepřel schváliti usnesení okr. správ, komise o systemisaci služeb, místa okr. poručníka z povolání. Plat. zákon neobsahuje žádné direktivy, ve kterých případech je systemisační usnesení schváliti a kdy je schválení odepříti. Hranice úvahy dohlédacího úřadu nutno tedy zjistiti z účelu zákonné úpravy agendy autonomních korporací (srov. Boh. A 10678/33); za směrodatné momenty pro systemisaci služebních míst dlužno uznati zejména také potřebu toho kterého služebního místa a účelnost takového opatření. Otázka, zda je tu potřeba systemisovati služební místo, a další otázka, je-li takovéto opatření účelné, nejsou však otázkami právními, nýbrž skutkovými. Nss může proto řešení těchto otázek přezkoumati nikoli v meritu, nýbrž toliko s hlediska formální správnosti v mezích § 6 zákona o ss, tudíž jen po té stránce, zda úřad měl pro svůj závěr dostatečný podklad ve spisech a zda je závěr ten logický.Zem. úřad neschválil usnesení o systemisaci služeb, místa poručníka z povolání jako úředníka zastupitelského okresu a žal. úřad toto stánovisko zem. úřadu potvrdil v podstatě z toho důvodu, že agenda poručnictví z povolání nespadá do okruhu působnosti zastupitelských okresů. Proti tomu namítá stížnost, podaná do prvního nař. rozhodnutí, že poručnictví z povolání obsahuje rozličné funkce, které se týkají populačních poměrů státu. Leč tato námitka není s to vyvrátiti důvod žal. úřadu, že tyto agendy nespadají do působnosti zastupitelských okresů.Z těchto úvah dospěl nss k zamítnutí obou stížností pro bezdůvodnost.