Č. 12627.

Honební právo: Honební lístek je podle § 28 č. 6 čes. hon. zákona odepříti, i když jde o odsouzení podmínečné.
(Nález z 12. listopadu 1936 č. 15873/36.)
Věc: Jan P. v Bělé n. S. proti rozh. zem. úřadu v Praze z 21. července 1934 o vydáni honebního lístku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad v Ledči n. S. nevyhověl výměrem z 11. června 1934 žádosti Jana P. o vydání honebního lístku na rok 1934/35 z důvodů uvedených v § 28 čes. hon. zákona, ježto byl odsouzen okr. soudem v Ledči n. S. rozsudkem z 9. dubna 1934 pro přestupek § 460 tr. zákona k trestu vězení na dobu 5 dnů podmínečně na dva roky.
Odvolání Jana P. žal. úřad nař. výměrem zamítl a vyslovil, že žádost o vydání honebního lístku může st-1 znovu podati teprve po uplynutí dvouleté doby od vydání rozsudku okr. soudem v Ledči n. S., jež mu byla podle §§ 1 a 3 zákona ze 17. října 1919 č. 562 Sb. povolena jako podmíněný odklad trestu, jestliže se v této době nedopustí nového trestného činu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Na sporu jest otázka právních důsledků podmíněného odsouzení pro přestupek krádeže pro vydání honebního lístku podle § 28 bodu 6 čes. hon. zákona.
Podle § 5 zákona o podmínečném odsouzení č. 562/1919 Sb. jsou odkladem trestu odloženy i právní následky, které trestní zákon nebo rozsudek spojuje s odsouzením. Z toho plyne, že právní následky, které jiné zákony než zákon trestní spojují s odsouzením, odkladem trestu odloženy nejsou. Takovým jiným zákonem jest i český honební zákon, který v § 28 bodu 6 stanoví, že není dovoleno vydávati honební lístek tomu, kdo byl nalezen vinen přestupkem krádeže.
St-1 má za to, že soud se zřetelem na ustanovení § 9 odst. 3 cit. zákona č. 562/1919 Sb. nesměl jeho podmínečné odsouzení oznámiti úřadům správním v cestě úřední, ježto neběží prý o případy tam uvedené, a z toho dovozuje, že neúřední vědomost úřadů správních o podmínečném odsouzení, resp. sdělení soudu tomuto zákonu se příčící nemůže býti podnětem k odepření honebního lístku. Neprávem. Cit. § 9 odst. 3 zákona č. 562/1919 Sb. ve znění zákona č. 234/1924 Sb. stanoví sice přesně případy, kdy lze jiným úřadům než soudům podati zprávu o podmínečném odsouzení, avšak v odstavci 2 výslovně uvádí, že smí-li býti z jiného důvodu ve veřejném zájmu podána zpráva o podmínečném odsouzení za doby zkušební veřejnému úřadu, posoudí podle okolností případu ministr spravedlnosti. Je tedy zásadně přípustno podávati zprávy i v jiných případech veřejného zájmu, než v případech v zákoně výslovně stanovených. Případem veřejného zájmu je pak i vydání lístků honebních. Dlužno proto míti za to, že úřady honební jsou podle § 28 bodu 6 čes. hon. zákona oprávněny odepříti vydáni honebního lístku osobě pro přestupek krádeže podmínečně odsouzené, která během zkušební doby o jeho vydání žádala. St-1 béře v odpor nař. rozhodnutí i co do výroku o době, kdy může znovu žádati o vydání honebního lístku, a tvrdí, že výrok ten je v rozporu s ustanovením § 28 bodu 6 čes. hon. zákona, který dobu tu činí závislou na projití, t. j. odpykání trestu, jež při podmínečném odsouzení, osvědčí-li se vinník, vůbec nemůže nastati. Otázku tu nemusil však soud věcně řešiti, neboť — i když se připustí, že nař. výměr v této části je rozhodnutím (opatřením) podle § 2 zákona o ss, — nemohlo jím býti zasaženo do subjektivních práv st-lových, když st-1, jak dovoženo, nemá během zkušební doby právního nároku na vydání honebního lístku, a sám stojí na stanovisku, že honební lístek nelze vydati vinníku, jenž se během této doby neosvědčil.

Citace:

č. 12627. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1044-1045.