Č. 12 644.Domovské právo: Podle § 2 zákona č. 222/1896 ř. z. může dosavadní obec domovská uplatniti nárok na přijetí svého příslušníka do domovského svazku obce pobytu i proti jeho vůli.(Nález ze 17. listopadu 1936 č. 16 032/36.)Věc: Hynek F. v Klášterci proti rozh. zem. úřadu v Praze z 2. ledna 1934 o domovském právu.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Žádostí ze 4. května 1929 žádalo město Vimperk obec Klášterec na základě § 2 zákona z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. za přijetí st-le s jeho příslušníky do domovského svazku obce Klášterce. Výměrem okr. úřadu v Prachaticích z 24. října 1933 bylo podle § 6 cit. zákona vysloveno, že st-l na základě § 2 cit. zákona nabyl nároku na výslovné přijetí do domovského svazku obce Klášterce a že do této obce nyní domovským právem přísluší. Odvolání st-lovo z tohoto výměru bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu I. instance, »poněvadž úředním šetřením a vyjádřením obce Klášterce bylo zjištěno, že splněny byly podmínky §§ 2, 3 a 4 zákona z 5. prosince 1896 č. 222 a námitky strany v odvolání nemají vůbec opory v zákoně«. O stížnosti uvážil nss toto:Stížnost namítá, že obec Klášterec st-le nevyrozuměla o tom, že byl přijat do domovského svazku této obce, že se o tom teprve později dozvěděl a že nebyl také tázán, zda si přeje bytí do tohoto svazku přijat, a uvádí, že st-l si přijetí do domovského svazku obce klášterecké z osobních důvodů nepřeje. Námitky stížnosti nejsou důvodný.Podle § 2 zákona z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nemůže výslovné přijetí do svazku domovského býti odepřeno obcí pobytu tomu občanu státnímu, který vyhovuje podmínkám v tomto paragrafu uvedeným. Podle § 3 téhož zákona nárok na výslovné přijetí do svazku domovského obce pobytu nabytý podle § 2 cit. zákona může k platnosti přivésti netoliko osoba k tomu oprávněná, resp. její následovníci v právu domovském, nýbrž také dosavadní obec domovská. Zákon tedy připouští, aby nárok na přijetí do domovského svazku obce pobytu uplatnila nejen osoba vyhovující podmínkám § 2 cit. zákona, resp. její následovníci v právu domovském, nýbrž i také dosavadní domovská obec. Je to tedy právo dosavadní domovské obce zákonem jí zaručené a poněvadž zákon nikde neustanovuje, že by toto právo mohla dosavadní obec domovská uplatniti toliko s vědomím a vůlí osoby, o kterou se jedná, nutno míti za to, že může nárok ten uplatniti i proti vůli této osoby. Vyřkl-li tedy žal. úřad, že námitky st-lovy nemají vůbec opory v zákoně, je rozhodnutí jeho plně v souhlasu se zákonem.