Č. 12493.

Školství: * Bylo-li vyučování na pomocné škole zřízené v době od 1. ledna 1929 až do dne vyhlášení zákona č. 86/1929 Sb. (t. j. do dne 27. června 1929) opatřováno tím způsobem, že byla k tomuto účelu učiteli veřejné obecné školy poskytnuta placená dovolená, nejde o vydržování pomocné školy ve smyslu § 2 odst. 1 cit. zákona.
(Nález z 12. září 1936 č. 14582/36.)
Věc: Matěj G. v Domašově proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 10. listopadu 1933 o služebním přídavku podle § 11 zákona č. 86/1929 Sb. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem zem. škol. rady v Brně z 8. září 1926 byla zřízena pro německé školy obecné v Jihlavě na náklad města Jihlavy pomocná třída pro méně nadané děti a spojena s dívčí školou obecnou III., v jejíž budově byla umístěna. Usnesením místní školní rady v Jihlavě bylo navrženo zřízení 2. třídy pomocné, kteráž rovněž byla povolena, a to výnosem zem. škol. rady v Brně z 23. ledna 1929. K dalšímu návrhu řečené místní škol. rady a když se usnesl moravskoslezský zem. výbor souhlasiti, aby svrchu uvedené dvě třídy pomocné byly přeměněny ve veřejné třídy pomocné, zem. škol. rada výnosem z 15. dubna 1930 přeměnila ony 2 pomocné třídy při III. německé obecné škole dívčí v Jihlavě v pomocné třídy veřejné a zároveň systemisovala při těchto třídách dvě definitivní místa učitelská. Matěj G., definitivní učitel III. obecné školy dívčí v Jihlavě, byl přidělen již původně na 2. třídu pomocnou od 4. února 1929 výnosem okr. škol. výboru pro německé školy v Jihlavě z 24. ledna 1929 a byla mu jakožto definitivnímu učiteli na německé obecné škole dívčí č. III. udělena k tomu placená dovolená.
Výnosem z 6. května 1930 zem. škol rada v Brně, vyhovujíc částečně žádosti Matěje G., povolila mu podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona z 24. května 1929 č. 86 Sb. služební přídavek 1500 Kč od 1. května 1930; zamítla však jeho žádost, aby mu byl vyplacen služební přídavek za dobu minulou, poněvadž podle zmíněného ustanovení přísluší služební přídavek toliko učitelům, kteří působí na veřejných pomocných školách zatímně nebo definitivně; 2. pomocná třída při III. obecné škole dívčí v Jihlavě přeměněna byla ve veřejnou třídu pomocnou výnosem zem. škol. rady v Brně z 15. dubna 1930.
Z výnosu zem. škol. rady v Brně z 6. května 1930 se Matěj G. odvolal, pokud mu byl služební přídavek přiznán teprv od 1. května 1930 a nikoliv již od 4. února 1929.
Nař. rozhodnutím žal. úřad zamítl odvolání z důvodů napadeného rozhodnutí zem. škol. rady a k vývodům odvolání podotkl, že služební přídavek zmíněný v § 11 odst. 3 zákona č. 86/1929 Sb. přísluší pouze učitelským osobám ustanoveným na školách (třídách), které byly zřízeny jako veřejné ve smyslu citovaného zákona (§ 12), pokud se týče přeměněny ve veřejné ve smyslu tohoto zákona (§ 20). Až do přeměny v takové nemohou býti uznány existující pomocné třídy za veřejné ve smyslu svrchu naznačeném, t. j. ve smyslu zákona č. 86/1929 Sb. (odůvodnění: § 20 prvá věta ve spojení s § 2 odst. 1 slovo »vydržované« podle tohoto zákona), třebaže před tím byly vydržovány činiteli, kteří zakládají podle § 2 říšského zákona školského veřejný charakter školy jimi vydržované; že nejde před vyslovenou přeměnou o třídy podle zákona č. 86/1929 Sb., plyne z toho, že hrazení nákladů na třídy ty nedálo se způsobem vytčeným v zákoně tom, naopak, náklad na ně nesla výlučně místní škol. rada v Jihlavě. Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost, o které uvažoval nss takto:
Předmětem sporu jest otázka, zdali st-li přísluší nárok na služební přídavek stanovený § 11 odst. 3 zákona č. 86/1929 Sb.
Žal. úřad nař. rozhodnutím nárok ten odepřel a to
1. z důvodu, že tento služební přídavek přísluší jen takovým učitelským silám, které působí na nějaké pomocné třídě, zřízené jako veřejné ve smyslu § 12 zákona č. 86/1929 Sb., anebo přeměněné ve veřejnou pomocnou třídu podle tohoto zákona (§ 20),
2. že až do přeměny ve veřejnou třídu nemohou zřízené již pomocné třídy býti uznány veřejnými ve smyslu zákona č. 86/1929 Sb., i když byly dříve vydržovány činiteli, kteří podle § 2 říšského školského zákona odůvodňují veřejnou povahu tříd jimi vydržovaných, a
3. že pomocná třída, o kterou jde, před vyslovením přeměny nemůže býti uznána veřejnou pomocnou třídou proto, že náklad na ni nebyl hrazen způsobem v tomto zákoně normovaným, poněvadž náklad ten nesl výlučně místní školní výbor.
Stížnost potírá především právní náhled zastávaný žal. úřadem, že pro posouzení nároku na sporný služební přídavek je zcela nerozhodnou okolnost, jde-li o veřejnou školu ve smyslu § 2 říš. školského zákona. V tomto směru namítá stížnost, že § 11 zákona č. 86/1929 Sb. nečiní nárok na onen služební přídavek závislým od té okolnosti, že jde o veřejnou pomocnou třídu ve smyslu tohoto zákona, a že proto je rozhodným jen, zdali dlužno pomocnou třídu pokládati za veřejnou ve smyslu dřívějšího zákona a zejména ve smyslu § 2 říšského školského zákona. Nss nemohl uznati, že tento právní názor je zákonem odůvodněn.
Zákon č. 86/1929 Sb. rozeznává jednak pomocné školy (třídy) veřejné, jednak soukromé pomocné školy (pomocné třídy). Veřejnými prohlašuje v § 2 pomocné třídy, zřízené nebo vydržované podle tohoto zákona zcela nebo z části nákladem státu, země, okresu nebo některé obce. Ustanovení o zřízení veřejných pomocných tříd obsahují §§ 12 až 14 a 17. Vedle toho normuje § 20 zákona, že pomocné třídy, dosud jednotlivými obcemi vydržované, mohou býti postupně přeměněny na veřejné pomocné třídy podle tohoto zákona. V § 2 odst. 2 se ustanovuje dále, že pomocné třídy jiným způsobem zřízené a vydržované jsou soukromé. Z těchto ustanovení vyplývá, že zákon č. 86/1929 Sb. prohlašuje za veřejné jen takové pomocné třídy, které podle tohoto zákona úplně nebo částečně jsou nákladem státu, země, okresu neb obce zřízeny nebo vydržovány, anebo ty, které podle § 20 byly přeměněny ve veřejné pomocné třídy ve smyslu tohoto zákona. Jestliže tedy zákon mluví o veřejných pomocných třídách, míní tím pomocné třídy ve smyslu tohoto zákona. Že právní názor stížnosti jest mylný, plyne též z toho, že pomocné třídy, vydržované dosud jednotlivými obcemi, musí býti teprve přeměněny ve veřejné pomocné třídy, a to postupně, a že teprve tím má jim býti povaha veřejných pomocných tříd přiznána. Z toho plyne, že tato přeměna musí se státi zvláštním správním aktem, jenž má povahu konstitutivní a nikoliv, jak míní stížnost, jen deklaratorní. Je proto pro posouzení sporné otázky zcela nerozhodným, zdali pomocná třída, o kterou jde, může býti uznána za veřejnou třídu ve smyslu § 2 říšského školského zákona, čili nic. Opačný názor stížnosti nelze proto uznati správným.
Stížnost míní však dále, že i v tom případě, že by veřejnost pomocné třídy, o kterou jde, bylo posuzovati nikoli podle říšského školského zákona, nýbrž výlučně jen podle zákona č. 86/1929 Sb., zmíněnou pomocnou třídu nutno uznati veřejnou pomocnou třídou ve smyslu zákona č. 86/1929 Sb., poněvadž tento zákon nabyl dnem 1. ledna 1929 účinnosti a tato třída právě se zřetelem k osnově tohoto zákona byla zřízena, a poněvadž dále osobní náklad se hradí týmž způsobem jako při učitelských silách na veřejných obecných školách, ježto zem. škol. rada poskytla st-li placenou dovolenou, takže služební požitky se poukazovaly st-li jako dříve tak i potom z okr. školní pokladny, kdežto věcný náklad nesla obec.
I kdyby se připustilo, že pomocnou třídu, která byla zřízena teprve po 1. lednu 1929 a se zřetelem na právě projednávanou osnovu zákona a za splnění podmínek, které později zákon stanovil, bylo by pokládati za veřejnou pomocnou třídu, nemohla by býti stížnost uznána důvodnou, ježto tvrzení stížnosti, že se náklad hradil stejným způsobem jako u učitelských sil na obecných školách veřejných, není správný, neboť v tom, že st-li byla za účelem vyučování v oné pomocné třídě poskytnuta placená dovolená, nelze spatřovati hrazení osobního nákladu této pomocné třídy, ježto na služební požitky, které byly vypláceny st-li, nutno pohlížeti nikoli jako na požitky spojené s místem na pomocné třídě, nýbrž jako na jeho pravidelné požitky, spojené s učitelským místem na škole obecné.
Pomocnou třídu, o kterou jde, nelze tudíž až do okamžiku její přeměny podle § 20 zákona č. 86/1929 Sb. považovati za veřejnou pomocnou třídu, zřízenou na základě zákona č. 86/1929 Sb. Ale pak st-l nemá až do zmíněné přeměny nároku na služební přídavek stanovený v § 11 odst. 3 cit. zákona.

Citace:

č. 12493. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 733-736.