Č. 12256.

Církevní věci: I. I soukromoprávní úmluvou vzniklý patronát je poměrem práva veřejného. — II. Z okolnosti, že kostel se stal následkem sešlosti stavby nepouživatelným, nelze dovozovati, že zanikl patronátní poměr.
(Nález z 11. ledna 1936 č. 20518/35.)
Věc: Eugen S. v Šimonovanech proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 20. května 1933 o patronátních břemenech. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K žádosti Mariana B., biskupa v Báňské Bystřici, jako zástupce řím. kat. církve v Malých Kršteňanech, vyslovil okres, úřad v Topolčanech výměrem ze 7. března 1933, že Eugen S., majitel velkostatku v Šimonovanech, jako kompatron řím. kat. farnosti v Malých Kršteňanech, jest povinen přispěti dvěma třetinami k náhradě nákladů spojených s restaurací kostela a opravou farských stavení v Malých Kršteňanech, a to do 60 dní po pravoplatnosti tohoto výměru, a zároveň ho uznal povinným zaplatiti žalobci útraty zastupování částkou 2.446 Kč.
Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l popírá nejprve kompetenci žal. úřadu k rozhodování tohoto sporu a odůvodňuje svoji námitku tím, že jde v daném případě o spor ze soukromoprávního a nikoli veřejnoprávního poměru, neboť prý při založení patronátu mezi prvým patronem a římsko-katolickou církví byl uskutečněn čistý sokromoprávní poměr, podle kterého patron vzal na sebe povinnost udržovati kostel v dobrém stavu.
Nss nedal této námitce za pravdu.
Patronát jest instituce práva církevního státním zákonodárstvím uznaná a za poměr veřejnoprávní považovaná. Na tomto stanovisku po určitém kolísání ustálila se i prakse bývalých úřadů uherských (srov. rozh. min. rady z 23. června 1897 č. 32.915) a na témž stanovisku stojí i judikatura nss (viz na př. Boh. A 6476/27). Jsou proto k rozhodování sporů mezi církevní vrchností a patrony o plnění patronátních břemen, o kterýžto případ zde jde, příslušný úřady správní. Neprávem domnívá se stížnost, že jde o soukromoprávní spor proto, že patronátní poměr byl zalbžen soukromoprávní úmluvou, neboť i soukromoprávní úmluvou vzniklý patronát jest poměrem veřejného práva.
Dále namítá st-l, že patronátní právo, které příslušelo majitelům velkostatku šimonovanského ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech, zaniklo zánikem kostela toho, případně tím, že kostel se stal nepouživatelným. Tuto námitku odůvodňuje tím, že podle kanonického práva i judikatury jest zásadou, že patronátního práva nabude ten, kdo bez ohledu na vyznání postaví kostel; takový patron je pak oprávněn vykonávati práva patronátní a nésti povinnosti patronátní ovšem jen na tu dobu, pokud kostel trvá nebo jest použivatelný. Poněvadž ale kostel v Malých Kršteňanech byl výměrem okres, úřadu v Topolčanech z důvodů bezpečnostních uzavřen, zanikla tím i patronátní práva i povinnosti s kostelem související.
Ani této námitce nemohl nss dáti za pravdu, neboť z té okolnosti, že kostel byl uzavřen nebo se stal neupotřebitelným, neplyne ještě logicky závěr, že kostel úplně zanikl a více netrvá. Dovozuje-li tedy st-l zánik patronátu z titulů úplného zániku kostela, k němuž nedošlo, jeví se stížnost neodůvodněnou.
Rovněž z okolnosti, že kostel stal se následkem sešlosti stavby nepouživatelný, nelze ještě dovozovati, že patronátní poměr zanikl, neboť v tom případě je právě povinností těch, kdož mají kostel udržovati, aby kostel opravili a do použivatelného stavu přivedli.
Dále namítá st-l, že patronátní právo pro jeho osobu zaniklo tím, že pozemky jeho v obvodu obce Malé Kršteňany ležící, byly u příležitosti pozemkové reformy státem zabrány a přiděleny jiným jednotlivcům, takže patronátní právo ke kostelu v Malých Kršteňanech přešlo na jednotlivé přídělce. V přifařené obci Velkých Kršteňanech byla prý mu zabrána velká část pozemků, takže zůstalo mu pouze 7 kat. jiter rolí a luk, a z lesa o výměře 554 k. j. jest ještě v záboru 338 k. j. Následkem toho, že mu nezůstaly v obci Malých Kršteňanech žádné pozemky, dovozuje st-l, že jest absolutně nemožné, aby dále existovalo jeho patronátní právo, a to tím více, neboť patronátní právo nikdy neexistovalo jako samostatné na nemovitostech v Malých Kršteňanech. Konečně popírá st-l, že by byl při provádění pozemkové reformy dal souhlas k tomu, že by byl ochoten nésti patronátní břemena dosavadním způsobem, neboť dohoda byla uskutečněna jen ohledně nemovitostí v Šimonovanech.
Ani této námitce nedal nss za pravdu.
Především jest nesporno, že patronát ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech jest patronátem reálním, spojeným s vlastnictvím pozemkovým k velkostatku šimonovanskému. Dále jest nesporno, že majitelem tohoto velkostatku jest st-l. Pozemkovou reformou byla sice, jak plyne ze zápisnice sepsané u okr. soudu v Topolčanech ze 14. října 1927, výměra tohoto velkostatku značně ztenčena, přesto však sám tehdejší majitel, předchůdce st-lův, prohlásil podle této zápisnice, že tento kmenový zbytek (sc. velkostatku šimonovanského) poskytuje dostatečnou jistotu pro patronátní povinnosti, žádal, aby od stanovení zvláštního zajišťovacího kapitálu bylo upuštěno a aby jistota kmenového zbytku statku byla za dostatečnou uznána, a prohlásil výslovně, že se zavazuje dosavadní patronátní povinnosti plniti v plném rozsahu. Doslovný obsah tohoto závazku převzal také okr. soud do svého výroku ze 14. prosince 1927. O tato prohlášení předchůdce st-lova se žal. úřad opírá a také st-l z nich zřejmě vychází, namítá však, že prohlášení ona týkala se jen patronátních povinností ke kostelu a faře v Šimonovanech, nikoli však v Malých Kršteňanech.
Toto tvrzení stížnosti odporuje však obsahu zápisnice sepsané dne 14. října 1927 u okr. soudu v Topolčanech, do níž pojato bylo dotčené prohlášení předchůdce st-lova Josefa S. Zápisnice tato podle svého nadpisu obsahuje jednání o patronátních ťarchách, obtěžujících převzaté nemovitosti od velkostatku Šimonovan. Pod patronát velkostatku šimonovan, jak v zápisnici se uvádí, spadají dva farské kostely, a to v Šimonovanech a Malých Kršteňanech s příslušnými budovami farskými. K úhradě břemen spojených s patronátem bylo by podle téže zápisnice zapotřebí zajišťovacího kapitálu v částce 63.000 Kč. Vlastník Josef S. učinil však v zápisnici uvedené prohlášení, že výměra pozemků zbývajících velkostatku poskytuje dostatečnou jistotu pro patronátní povinnosti, a žádal, aby od stanovení zvláštního zajišťovacího kapitálu bylo upuštěno a aby se církev spokojila s tím, že se vlastník zavazuje dosavadní povinnosti patronátní v plném rozsahu, tedy též pokud se týkají převzatých nemovitostí, nadále plniti a jistotu kmenového zbytku za dostatečnou uznati. K prohlášení tomu výslovně poznamenal zástupce biskupské administraturv, že dohodou touto církev nikterak se nevzdává svého práva, aby patron znovu vybudoval kostel v Malých Kršteňanech, který je již na spadnutí, takže úřady zakázaly ho dále užívati. Z uvedeného je patrno, že jednání ono týkalo se patronátních břemen nejen se zřetelem k patronátním budovám v Šimonovanech, nýbrž i s ohledem na patronátní budovy v Malých Kršteňanech a že zejména prohlášení předchůdce st-lova týkala se též kostela a fáry v Malých Kršteňanech. Je tedy výtka stížnosti, že prohlášení předchůdce st-lova týkalo se jen kostela a fary v Šimonovanech, v odporu se spisy.
Tím padá i námitka stížnosti, že předchůdce st-le nemohl přec uzavírati dohodu ohledně patronátních břemen, týkajících se nemovitostí v Malých Kršteňanech, když nemovitosti ty byly mu odňaty a rozparcelovány, následkem čehož prý přešlo snášení patronátních břemen na nové nabyvatele, neboť podle nadpisu zápisnice týkalo se celé jednání právě těch nemovitostí, které od velkostatku šimonovan byly přejímány, tedy i odňatých nemovitostí od velkostatku šimonovanského v Malých Kršteňanech, a předchůdce st-lův právě také ohledně těchto nemovitostí se zavázal, že bude patronátní břemena, která dosud s těmito nemovitostmi byla spojena, dále plniti a že uzná jistotu kmenového zbytku za dostatečnou.
Pokud konečně stížnost namítá, že je nemožno, aby existovala patronátní břemena st-lova ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech, poněvadž patronátní právo nikdy neexistovalo jako samostatné na nemovitostech v Malých Kršteňanech, sluší poukázali k tomu, že i žal. úřad má za to, že reální patronát st-lův ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech vztahoval se na celý velkostatek Šimonovany, leč z okolnosti té nemůže st-l pro sebe nic vytěžiti, naopak tím jen uznává, že dotčené patronátní právo nebylo spojeno výlučně s nemovitostmi v Malých Kršteňanech, jež od velkostatku při provádění pozemkové reformy byly odloučeny.

Citace:

Č. 12256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 175-178.