Č. 12511.

Pojišťovací právo: I. * Mluví-li § 1 odst. 1 úraz. zákona ve znění zákona č. 207/1919 Sb. o závodových úřednících zaměstnaných v podnicích horních, podrobených dozoru báňských úřadu ., nemá tím na mysli toliko »závodní a dozorce při horách« (Betriebsleiter und Betriebsaufseher beim Bergbaue) podle zákona č. 12/1894 ř. z., nýbrž užívá tohoto výrazu ve stejném smyslu jako v úvodu cit. zákonného ustanovení. — II. * Při podnicích, jmenovaných v § 1 odst. 1 úraz. zákona ve znění zákona č. 207/1919 Sb., nutno kvalifikovati za úředníka závodového každého úředníka, který u výkonu svého povolání přichází ve styk, třebas nepřímý, s technickým zařízením onoho podniku, i když zařízení to není hnáno živelní silou.
(Nález z 22. září 1936 č. 14592/36.)
Věc: Anglicko-česká kamenouhelná akciová společnost v Lánech (adv. Dr. Leopold Kraus z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 26. října 1936 o úrazovém pojištění. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutí má toto znění: Výměrem úrazové pojišťovny dělnické v Praze z 27. června 1924 byl z podniku »Kamenouhelné doly Anna a Laura firmy Anglicko-česká kamenouhelná akciová společnost« v Lánech stanoven pojistný příspěvek za příspěvková období 1919/1 až včetně 1920/11. Druhým výměrem úrazové pojišťovny z 28. června 1924 byl z podniku »kamenouhelný důl Anna« téže firmy, jako ve výměru předešlém, stanoven pojistný příspěvek za příspěvková období 1923/1—II.
Proti těmto výměrům podala shora uvedená firma námitky směřující proti pojistné povinnosti úředníků, zaměstnaných v kancelářské budově dolů »Anna« a »Laura«.
Těmto námitkám zem. úřad v Praze v dohodě s báň. hejtmanstvím v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl z těchto důvodů: Kancelářská budova, v níž zmínění úředníci jsou zaměstnáni, nachází se na nádvoří dolu. Práce konané na onom nádvoří, jako nakládání, skládání, provoz úzkokolejnou drahou, jsou nesporně! součástí provozu dolu. S tímto provozem přijde kancelářské úřednictvo při cestě do kanceláře a zpět, případně při různých pochůzkách nezbytně v dosah a tím do nepřímého styku s technickým zařízením (na př. přecházení kolejí závodní dráhy atd.), kteráž okolnost zjednává dotyčným úředníkům ve smyslu — zde jedině v úvahu přicházejícího — úrazového zákona právní povahu »úředníků závodových (závodních)«, podléhajících podle § 1 uvedeného zákona úrazového pojistné povinnosti. Při tom se podotýká, že mezi »závodní úředníky« dlužno počítati nejen (závodové) závodní úředníky v horně-technickém (provozním) pojmu běžné hornické praxe — kde pod pojmem závodních úředníků etc. se míní osoby při vlastním (technickém) provozu přímo a bezprostředně zaměstnané a jichž činnost spočívá v bezprostředním spolupůsobení při provozu —, nýbrž i úředníky, kteří při vykonávání svého zaměstnání přicházejí do styku, třeba i; nepřímého s technickým zařízením (nebo vlastním provozem) podniku v nejširším smyslu.
O stížnosti uvážil nss:
Na sporu je jedině pojistná povinnost úředníků, zaměstnaných v kancelářské budově dolů »Anna« a »Laura«.
Po stránce právní namítá stížnost, že rozlišuje-li § 1 odst. 1 úrazového zákona výslovně dvě kategorie, a to jednak dělníky a závodové úředníky zaměstnané v továrnách, hutích a dolech, jednak dělníky a závodní úředníky zaměstnané při důlních pracech, podrobených dozoru báňských úřadů, nutno dospěti k závěru, že tam, kde se jedná o hornické práce, podrobené dozoru báňských úřadů, musí nutně platiti běžný pojem závodního úředníka, neboť nelze o zákonodárci předpokládati, že by, používaje pojmu v denním životě běžného, chtěl se odchýliti od všeobecné zvyklosti a od běžného významu slova. Výklad, který dává napadený výměr slovům »závodní úředník«, odporuje dle tvrzení stížnosti, zcela jasně § 6 obč. zákona, neboť odchyluje se od vlastního významu slov v jich souvislosti a od jasného úmyslu zákonodárce. Stížnost tu zřejmě zastává stanovisko, že § 1 odst. 1 úraz. zákona ve znění zákona č. 207/1919 Sb. užívá výrazu »závodový úředník « v různém smyslu a má, pokud mluví o závodových úřednících, zaměstnaných v podnicích horních, podrobených dozoru báňských úřadů, a v závodech k nim náležejících...na mysli toliko závodové úředníky ve smyslu horního zákona. Námitce té nellze dáti za pravdu.
Již celiková textace cit. § 1 odst. 1, kde se užívá dvakráte výrazu »dělníci a závodoví úředním, nedává podnětu k domněnce, že zákonodárce, užívaje výrazu »závodoví úředníci«, činil tak pokaždé v jiném smyslu, neboť chybí jakýkoli poukaz, z něhož by bylo lze na takovýto úmysl souditi; naopak nutno usuzovati z toho, že téhož výrazu je dvakráte bez jakékoli specifikace užito, že zákonodárce chtěl tím vyjádřiti také stejný pojem. Ostatně výraz »závodový úředník« je hornímu zákonu cizí a má-li snad stížnost za to, že tím jsou míněni »závodní a dozorci při horách« (Betriebsleiter und Betriebsaufseher beim Bergbaue) podle zákona z 31. prosince 1893 č. 12 ř. z. z r. 1894, jet na omylu, neboť tu jde o speciální kategorii zaměstnanců horních, kterou nelze směšovati s kategorií závodových úředníků. Než nehledíc ani k tomu, že již v pojmenování je rozdíl, nemohl samozřejmě úrazový zákon užiti pojmu, který byl vytvořen teprve zákonem pozdějším.
Stížnost brojí také proti názoru žal. úřadu, že dotyční úředníci se stávají závodovými úředníky ve smyslu úrazového zákona již tím, že přicházejí do nepřímého styku s technickým zařízením podniku. St-lka dovozuje, že nepřímý styk nestačí, nýbrž musí tu býti styk přímý. Toto stanovisko je však v rozporu s názorem nss, projeveným v četných nálezech (srovnej na př. nálezy Boh. A 7546 a 7564/28). Na tomto názoru trvá soud i v tomto případě a k vyvrácení námitky stížnosti poukazuje podle § 44 jed. ř. na odůvodnění cit. nálezů. K příkladům, jimiž se snaží stížnost dovodili nesprávnost onoho názoru, budiž jen podotčeno, že úředník cizí firmy, který přijde ke st-lce nakupovati, není závodovým úředníkem stěžující si firmy, i když přijde do styku s jejími technickými zařízeními, a její úředník nestává se závodovým úředníkem již proto, že přichází do styku s technickými zařízeními jiného podniku, takže příklady ty jdou zcela mimo.
Žal. úřad vyslovil, že zmínění úředníci při cestě do kanceláře a zpět, případně při různých pochůzkách přecházejí přes nádvoří dolu, kde se konají práce, jako nakládání, skládání, provoz úzkokolejné dráhy, jež jsou nesporně součástí provozu dolu, a tím se dostávají do nepřímého styku s technickým zařízením; žal. úřad kvalifikuje práce konané na nádvoří, jako nakládání, skládání a provoz úzkokolejné dráhy, jako součást provozu dolu. Stížnost netvrdí, že tato kvalifikace není správná a že práce ty nejsou součástí provozu podniku horního, nýbrž vytýká toliko, že úředníci přicházejí ve styk jedině s drážkou (rozuměj úzkokolejnou drahou), poháněnou lidskou silou. Není-li však vyvráceno stanovisko žal. úřadu, že i tato úzkokolejná dráha je součástí provozu dolu, tedy podniku horního, a připouští-li stížnost sama, že úředníci s ní přicházejí ve styk, stačila by již tato okolnost sama o sobě pro závěr, že dotyční úředníci jsou úředníky závodovými ve smyslu úrazového zákona, a nemohlo by na tom nic měnili, kdyby i nebylo bezvadně zjištěno, že přicházejí ve styk i s ostatními pracemi konanými na nádvoří. Že pak dráha je poháněna lidskou silou a nikoli strojem, je nerozhodno, neboť užívání hnacích přístrojů, poháněných živelní silou, je kriteriem pojistné povinnosti podniku podle § 1 odst. 4 bodu 2, nikoli podle § 1 odst. 1, kde záleží jedině na tom, jde-li o závodní úředníky zaměstnané v podnicích horních, podrobených dozoru báňských úřadů, a to stížností popřeno, resp. vyvráceno není. Stížnost konečně ani nepopírá, že úředníci, o které jde, u výkonu svého povolání přicházejí ve styk s úzkokolejnou drahou.

Citace:

Č. 12511. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 780-783.