Č. 12676.

Živnostenské právo: I. Není věd živn. úřadu, aby při schvalování živn. provozovny podle III. hlavy živn. řádu dbal veřejných zájmů, o něž péče je svěřena jiným úřadům, na př. stavebním. — II. Spojení řízeni podle § 29 odst. 2 živn. řádu není nutné, je jen fakultativní. — III. * Přerušení pasáže samo o sobě, pokud není spojeno se škodlivými účinky, uvedenými v §§ 25 a 26 živn. řádu, není překážkou živnostensko-právního schválení provozovny podle třetí hlavy živn. řádu.
(Nález ze 4. prosince 1936 č. 16780/36.)
Prejudikatura: ad I. 684/21, 9253/31, 9425/31, 9636/32, 10562/33; ad II. 684/21.
Věc: Město Mariánské Lázně (adv. Dr. Karel Peters z Mar. Lázní) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 23. května 1934 (za zúč. stranu O. T. v Praze adv. Dr. Jiří Cvetler z Prahy) o schválení benzinové čerpací stanice.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad v Mariánských Lázních výměrem z 23. května 1933 udělil O. T. v Praze živnostensko-právní schválení ke zřízení polostabilní benzinové čerpací stanice na vnějším okraji státní karlovarské silnice v Mariánských Lázních v zatáčce pod vilou St. Hubertus, a to mimo jiné s podmínkou, že stanice bude žadatelem na výzvu okr. úřadu ihned odstraněna, jakmile toho bude vyžadovati stav stavby spojovací silnice podél hotelu »Royal« k domu »Nehr«, a že ani případné odvolání proti této výzvě nebude míti odkladného účinku. Námitky, které městská obec Mariánské Lázně při komisi vznesla proti zřízení benzinové stanice, okr. úřad zamítl, při čemž k námitce obce, že zřízení stanice nelze připustiti z toho důvodu, poněvadž již po delší dobu je zamýšleno zříditi v těchto místech spojovací silnici mezi silnicí státní a obecní silnicí u domu »Nehr«, vedoucí podle hotelu »Royal«, poznamenal, že v námitce této se neuvádí, jakou závadou by měla býti čerpací stanice pro uvedenou spojovací silnici, že však měla-li by tato závada spočívati v tom, že by stanice ona bránila zřízení zmíněné spojovací komunikace, této námitce bylo by dostatečně vyhověno svrchu uvedenou konsensní podmínkou, podle níž bude žadatel povinen odstraniti čerpací stanici, jakmile toho bude vyžadovati stavba svrchu uvedené spojovací silnice. O námitce, že projektované místo pro tankování aut přeruší onu část silnice, která na této straně silnice musí býti vyhrazena chodcům, ježto tu není žádného chodníku, poznamenal úřad první stolice, že námitka ta je nepřípadná, ježto po této straně silnice, jak všem zúčastněným je dobře známo, nikdo nechodí.
Odvolání, které obec Mariánské Lázně podala proti tomuto výměru, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů výměru prvé stolice, při čemž k námitce obce, že živnostensko-právní schválení bylo uděleno, aniž byla podána žádost za stanovení čáry podle § 18 stav. řádu a za stavební povolení podle § 27 stav. řádu, a že byl porušen předpis § 39 stav. řádu, poněvadž nebylo současně konáno řízení podle stav. řádu, poznamenal, že při schvalování provozovny dle III. hlavy živn. řádu řídí se živn. úřad jedině předpisy živn. řádu a nesmí při tom dbáti oněch veřejných ohledů a zájmů, o něž péče svěřena je nikoli jemu, nýbrž úřadům jiným, v daném případě úřadu stavebnímu. Námitku, že svrchu uvedenou konsensní podmínkou překročil živn. úřad svoji kompetenci, poněvadž příkaz k odstranění stavby může dáti pouze příslušný stavební úřad, odmítl žal. úřad z důvodu prekluse, poněvadž při místním šetření nebyla uplatňována. K námitce, že nesprávné je tvrzení I. stolice, že na straně, kde má býti čerpací stanice zřízena, nikdo nechodí, poněvadž právě na této straně nejvíce lidí chodí do lesa a k domům »Forstwarte«, »Alm« a »Sennhof«, uvedl žal. úřad, že tvrzení I. stolice dlužno považovati za správné, neboť chodci směřující k domům »Forswarte«, »Alm« a »Sennhof« mohou použíti a také používají kratší cesty po pěšině odbočující od karlovarské silnice před zatáčkou, u které benzinová stanice je projektována, a ústící pak opět do této silnice za zatáčkou.
O stížnosti obce Mar. Lázní uvažoval nss takto:
Bezdůvodně brojí stížnost proti náhledu žal. úřadu, že živn. úřad má při schvalování provozoven dbáti pouze oněch veřejných zájmů, jichž hájení je mu přikázáno předpisy III. hlavy živn. řádu, a nemá odpírati konsens z ohledů, o něž péče svěřena jest úřadům jiným, v daném případě úřadům stavebním, neboť náhled tento má plnou oporu v zákoně, jak nss vyslovil a blíže odůvodnil v nálezech Boh. A 684/21, 9253/31, 9425/31, 9636/32 a 10562/33, na jichž odůvodnění zde stačí po rozumu § 44 jedn. řádu odkázati.
Pokud stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad neučinil žádného opatření ve smyslu § 29 odst. 2 živn. řádu, aby místní šetření živnostensko-právní konáno bylo současně s místním šetřením podle stav. řádu, je námitka tato již proto bezdůvodná, že cit. předpis jest, jak nss v nálezu Boh. A 684/21 dovodil, pouhou instrukcí, nikoli však vůči stranám závaznou povinností úřadu, ze které by strany mohly odvozovati nějaké subjektivní právo na současné provedení dotčených komisí a jeho porušení vytýkati stížností k tomuto soudu.
Proti preklusi své námitky stran nepříslušnosti živn. úřadů k stanovení podmínky týkající se odstranění benzinové čerpací stanice, jakmile toho bude vyžadovati stavba spojovací silnice, namítá stížnost, že obec nemůže s touto námitkou býti prekludována z důvodu, že ji nevznesla při komisi, neboť při komisi nebyla vůbec o odstranění stanice žádná řeč a teprve z rozhodnutí prvé stolice dozvěděla se obec o uvedené podmínce. Stížnosti nutno v tomto směru dáti za pravdu. V daném případě nejde o námitku proti projektu, nýbrž o námitku, k níž zavdalo podnět teprve rozhodnutí prvé stolice a která teprve v rekursu proti tomuto rozhodnutí mohla býti uplatněna a také uplatněna byla. Nemůže tedy býti pochybnosti o tom, že nař. rozhodnutí je v tomto bodě nezákonným. Leč nss mohl by z tohoto důvodu zrušiti nař. rozhodnutí jen tehdy, kdyby nezákonnost ona involvovala v sobě porušení nějakého subjektivního práva stěžující si obce. Tomu ale tak není. Uvedenou námitkou vytýkala obec, že živn. úřad nebude moci donutiti žadatele, aby ve smyslu svrchu uvedené konsensní podmínky odstranil benzinovou stanici pro zřízení zamýšlené spojovací cesty mezi erární a obecní silnicí, poněvadž uvedená podmínka je vlastně výhradou příštího demoličního rozkazu a vydati takový rozkaz může prý jen úřad stavební, nikoli úřad živnostenský. V podstatě namítala tedy obec, že opatření, které, učinil živn. úřad k zabezpečení zájmu obce hájeného při komisi, jest ilusorní, když k opatření tomu nebude živn. úřad kompetentní a následkem toho nebude ani moci je provésti. Vyřízením této námitky mohla by obec býti ve svých subjektivních právech dotčena jedině tehdy, kdyby zřízení zamýšlené spojovací cesty, k jejímuž zabezpečení ona podmínka konsensní má sloužiti, bylo skutečně takovým zájmem, jejž by obec mohla v řízení podle III. hlavy živn. řádu hájiti. Tento předpoklad není dán, neboť, jak již svrchu dovoděno, živn. úřad má při schvalování provozoven pečovati pouze o to, aby z provozovny nevzešly závady ve směrech uvedených v §§ 25 a 26 živn. řádu, t. j. aby okolí provozoven; bylo chráněno před účinky škodlivými zdraví a ohrožujícími bezpečnost, aby nebylo obtěžováno zápachem nebo neobyčejným hlomozem při provozování takových závodů vznikajícím a aby osoby zaměstnané v závodě nebyly zařízením provozovny ohrožovány na svém životě a zdraví. Poněvadž mezi tyto úkoly živn. úřadu nepatří péče o to, aby provozovna nevadila zřizování budoucích silnic (srov. Boh. A 9253/31), nemůže obec ve svých právech býti dotčena, ať úřad z jakýchkoli důvodů přes tuto námitku obce provozovnu schválil.
Podobně se to má i s námitkou obce, že projektované místo pro tankování aut přeruší onu část silnice, která na této straně silnice musí býti vyhrazena chodcům, neboť podle toho, co svrchu uvedeno, ani přerušení pasáže nepatří k oněm závadám, k nimž má živn. úřad přihlížeti při schvalování živn. provozoven. Proto, zamítl-li žal. úřad dotčenou námitku obce z jakýchkoli důvodů, neporušil tím žádné právo obce požívající ochrany v řízení podle III. hlavy živn. řádu, jestliže obec netvrdí, že přerušení pasáže bude spojeno se škodlivými účinky uvedenými v §§ 25 a 26 živn. řádu.
Ovšem obec byla podle III. hlavy živn. řádu legitimována k námitce, že provozem čerpací stanice vznikne zápach a hluk, který bude obtěžovati okolí; tuto námitku však zamítl již úřad první stolice z důvodů věcných a obec ani v rekursu, ani ve stížnosti na tento soud proti nim nebrojí.

Citace:

č. 12676. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1172-1175.