Č. 12 633.

Stavební právo: * Disposice přehledného regulačního a zastavovacího plánu, kterou se dosavadní komunikace překládá tak, že se tím některému stavebnímu objektu odnímá jediný přístup, není vzhledem k ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 88/1920 Sb. sama o sobě nezákonná ani tenkráte, jestliže se pro tento stavební objekt nezřizuje přístup jiný.
(Nález z 12. listopadu 1936 č. 16 091/36.)
Věc: Růžena F., MUDr. Ivan K. a Věra K. v Praze (adv. Dr. Josef Šerý z Prahy) proti rozh. min. veř. prací z 12. února 1934 o přehledném regulačním a zastavovacím plánu pro Šárecké údolí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil ministr veř. prací podle § 10 zákona č. 88/1920 Sb. částečný přehledný regulační a zastavovací plán, upravující Šárecké údolí v katastrálním území Prahy XVIII a XIX v podstatě tak, jak se na něm usnesla stát. regulační komise a jak jej veřejně vyložila vyhláškou ze dne 17. prosince 1931, při čemž mimo jiné zamítl také námitky manželů Bohuslava a Růženy F.
Jednaje o stížnosti, kterou do rozhodnutí toho podali Růžena F. spolu s MUDrem Ivanem K. a Věrou K., jako právními nástupci Bohuslava F., řídil se soud těmito úvahami:
Již v řízení námitkovém bránili se st-lé proti tomu, že podle vyloženého plánu má býti veřejná silnice, probíhající po délce Šáreckého údolí, v onom úseku, kde se dosud v oblouku dotýkala jejich usedlosti čp. 81, přeložena tak, že uvedený oblouk má býti napřímen, následkem čehož trasa silnice bude nyní v těchto místech probíhati napříč přes protilehlý pozemek č. kat. 315 a z usedlosti st-lů nebude na ni bezprostředního přístupu. Proti této úpravě vznesli st-lé jedinou námitku, že jí budou citelně poškozeni, jelikož by jejich usedlost byla v budoucnosti zbavena komunikačního spojení a tím by celý objekt byl úplně znehodnocen. Že by jinak úprava tato byla v rozporu se zákonem, st-lé během řízení správního nenamítali — naopak výslovně připustili, že je snad jinak komunikačně výhodnější. Pokud tedy st-lé teprve ve stížností k tomuto soudu podané namítají, že navržená úprava nepřihlíží k potřebám stavebního rozvoje, nevyhovuje s hlediska komunikačního a estetického a bude také vyžadovati přílišného nákladu, jsou námitky jejich podle § 5 zákona o ss nepřípustný a slušelo je odmítnouti.
Mohl se proto soud zabývati jedině oněmi jejich námitkami, v nichž st-lé dovozují, že žal. úřad při potvrzování předloženého plánu nehleděl s dostatek k jejich soukromým zájmům hospodářským, neboť jedině tuto námitku lze uznati za další provedení shora uvedené výtky, přednesené již v řízení námitkovém. V tom směru však dlužno poukázati na to, že ohrožení hospodářských zájmů jednotlivců není samo o sobě překážkou regulační úpravy podle zákona č. 88/1920 Sb. Z podstaty každé regulace plyne, že bude nutno na některých místech zasáhnouti do cizích práv soukromých a je poškoditi. Také zákon č. 88/1920 Sb. s takovýmto poškozením výslovně počítá, jak plyne z jeho dílu druhého, pojednávajícího o náhradách za takové škody. Předpokladem legálnosti takového zásahu do cizích práv ovšem jest, že disposice takovýto zásah vyvolávající je diktována potřebou ukojiti některý z oněch zájmů veřejných, k nimž při regulaci má po zákonu býti přihlíženo. Jsou-li dány tyto zákonné předpoklady, může se postižený proti zásahu do své soukromohospodářské sféry brániti jen tenkráte, jestliže zároveň naznačí řešení, jež by při stejně dokonalém uspokojení oněch zákonem favorisovaných zájmů veřejných majetek jeho buď vůbec nepoškozovalo, nebo jej ohrožovalo jen v míře omezenější (srovn. Boh. A 8507/30, 9662/32, 9663/32 a j.).
Nějaké takovéto alternativní řešení v příčině překládané komunikace st-lé během řízení nenavrhli a neuvádějí je ani ve stížnosti k tomuto soudu podané. Jejich opačné tvrzení je v rozporu se spisy, neboť návrh alternativního řešení, jejž učinili ve svých námitkách proti vyloženému plánu, netýkal se překládané komunikace, nýbrž prováděl námitku proti navrženému způsobu zastavění jejich pozemků, kteroužto námitku ve stížnosti k tomuto soudu podané již neopakují. Není proto ani jejich námitka, že potvrzenou úpravou jsou hospodářsky poškozováni, tak, jak byla přednesena, způsobilá nař. rozhodnutí zvrátiti.
Pokud konečně stížnost jako vadu řízení vytýká, že v nař. rozhodnutí nebylo objasněno, jakým způsobem si st-lé budou moci zjednati přístup ke svým pozemkům a že se také nezabývalo alternativní žádostí st-lů, aby po přeložení silnice byla i původní část její trasy ponechána v provozu — patrně jako zvláštní příjezd k pozemkům st-lů —, sluší poukázati na to, že ani v tom případě, kdyby po provedené regulaci skutečně nebylo možno st-lům zjednati přístup do jejich usedlosti, nebylo by to překážkou navržené regulace, kdyžtě podle § 22 odst. 1 zákona č. 88/1920 Sb. překážky komunikační, zejména překážky v přístupu k stavebnímu objektu, zřízenému podle dřívější regulace, má obec odstraniti vykoupením vadící nemovitosti (pozemku i stavebního objektu). I kdyby tedy stížnost měla pravdu, že se žal. úřad s otázkou možnosti zřízení zmíněného přístupu dostatečně nevypořádal, nebylo by to vadou podstatnou, pro niž by soud mohl nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o ss zrušiti.

Citace:

č. 12633. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1059-1061.