Č. 12415.

Zaměstnanci veřejní: Cesta státního zaměstnance, který má býti přeložen na odpočinek z úřední moci, k úřední lékařské prohlídce je cestou služební, i když prohlídka ta byla nařízena vzhledem k obraně zmíněného státního zaměstnance.
(Nález z 23. května 1936 č. 4273/35.)
Věc: František F. v Čes. Budějovicích proti rozh. min. pošt a telegrafů ze 7. července 1931 o náhradě cestovného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuta byla žádost st-le, poštovního asistenta na dočasném odpočinku, z 29. května 1931 o zaplacení cestovního účtu za cestu, vykonanou k lékařské prohlídce u min. pošt a telegrafů dne 18. května 1931, a to proto, že st-l byl k lékařské prohlídce povolán na základě své stížnosti do přeložení na trvalý odpočinek a nemá proto nároku, aby mu byly hrazeny výlohy, které mu vznikly dostavením se k této prohlídce.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí vadnost řízení a nezákonnost. O stížnosti uvážil nss toto:
Náhrada cestovních výloh při služebních cestách zaměstnanců státních jest upravena předpisy zvláštními. Prozatímní úprava cestovních požitků státních zaměstnanců, provedená usnesením vlády ze 4. června 1920, sděleným přípisem předsednictva min. rady ze 7. června 1920 (výnos min. financí z 15. června 1920), předpokládá sice, že jde o služební cesty státního zaměstnance mimo úřední místo, nedefinuje však, kterou cestu je považovati za služební cestu. Normou upravující nárok státního zaměstnance na náhradu cestovních výloh a stravného je však dekret dvorské komory z 21. května 1812 Sb. zák. pol. sv. 38 č. 71 str. 225 atd., kterýž je po rozumu zákona č. 11/1918 Sb. a §§ 147 a 206 plat. zákona č. 103/1926 Sb. součástí právního řádu československého. Podle čl. XXXI. cit. dekretu přísluší nárok na náhradu výloh cestovních jen za cesty, které státní zaměstnanec podnikl ve věcech služby na příkaz nebo se svolením úředního místa, kterého se věc týká, není-li již služebními instrukcemi k tomu poukázán nebo oprávněn. Z této zákonné normace plyne, že lize mluvili o služební cestě, za niž náleží úředníku samostatná náhrada cestovních výloh a diet, jen tehdy, byla-li cesta státním zaměstnancem podniknuta ve věcech služby, a dále, nepobíral-li zaměstnanec k úhradě výloh takových úředního paušálu cestovního a dietního (článek IV. atd. cit. dekretu). Při služebních cestách jde jednak o úkony zaměstnance, prováděné mimo služební působiště, které jsou součástí jeho činnosti v okruhu přikázaném mu služebním postavením, jednak o cesty, které koná proto, aby splnil určitou povinnost, uloženou mu osobně jako zaměstnanci státu v zájmu služby, a byl-li mu k ní dán příkaz nebo dáno svolení příslušného úředního místa. (Čl. IV., VII., XVII., XIX., XX. a XXXI. cit. dekretu, srovnej Boh. A 11390/34 a Boh. A 11006/34).
Ve sporném případě oznámilo ředitelství pošt a telegrafů v Praze dekretem z 25. září 1930 st-li, že ho zamýšlí přeložiti do trvalé výslužby podle § 80 odst. 2 bodu 1 služ. pragmatiky. Proti zamýšlenému pensionování podal st-l námitky, kterým ředitelství pošt a telegrafů v Praze na základě lékařského posudku nevyhovělo, a dalo dekretem z 11. listopadu 1930 st-le podle ustanovení § 80 odst. 2 bod 1 služ. pragmatiky do trvalé výslužby.
Na základě odvolání st-lova nařídil žal. úřad výnosem z 27. dubna 1931 ředitelství pošt a telegrafů v Praze, aby vyzvalo st-le, aby se vzhledem ke své stížnosti do pensionování dostavil 18. května 1931 za účelem lékařské prohlídky do zdravotního oddělení min. pošt a telegrafů v Praze.
Z uvedeného plyne, že šlo o přeložení st-le na trvalý odpočinek z moci úřední, a že tedy bylo věcí žal. úřadu, aby prokázal, že st-l je trvale nezpůsobilý zastávati své služební místo. Na tom nemůže nic změniti okolnost, že se st-l proti přeložení na trvalý odpočinek bránil, a že lékařská prohlídka byla nařízena vzhledem k této obraně st-lově, ježto tím přeložení st-le na trvalý odpočinek nepozbylo charakteru přeložení na trvalý odpočinek z moci úřední, ani cesta, kterou st-li bylo vykonati, nebyla podniknuta jedině v zájmu st-le, nýbrž v zájmu úřadu, aby si získal bezpečný skutkový základ pro svůj úsudek o st-lově způsobilosti ke službě. Šlo tedy o lékařskou prohlídku ze služebního příkazu a v zájmu služby, a je tedy dotyčnou cestu pokládati za cestu služební ve smyslu shora cit. dvoř. dekretu.

Citace:

Č. 12415. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 549-550.