Č. 12386.

Pracovní právo: Závodní výbor nezrušuje se již okamžikem, kdy počet jeho členů spolu s náhradníky klesl pod polovici; jeho funkce zaniká teprve tehdy, když byl pravoplatně zvolen závodní výbor nový.
(Nález z 29. dubna 1936 č. 12546/36.) Věc: Závodní výbor zemského kamenolomu v Olšovci proti rozh. rozhodčí komise dle zákona o závodních výborech v Hranicích z 5. srpna 1933 o propuštění člena (předsedy) závodního výboru z práce.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud odmítlo stížnost závodního výboru do nezákonnosti propuštění jeho předsedy, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Závodní výbor zřízený v zemském kamenolomu v Olšovci podal k rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Hranicích stížnost proti tomu, že správa závodu propustila předsedu závodního výboru Františka D. z práce, aniž by předem vyžádala si souhlas rozhodčí komise, a žádal, aby rozhodčí komise propuštění ono zrušila jako protizákonné.
Rozhodčí komise po provedeném ústním líčení odmítla stížnost závodního výboru nálezem z 5. srpna 1933, a to z toho důvodu, poněvadž, jak závodní výbor sám uznal za správné, byl již dříve pracovní poměr rozvázán se všemi členy a náhradníky závodního výboru až na jeho předsedu Františka D., následkem čehož vzhledem k ustanovení § 23 zákona o záv. výborech zanikla činnost celého závodního výboru, ježto počet členů závodního výboru i s náhradníky klesli pod polovici. Neexistuje-li však více závodní výbor v kamenolomu v Olšovci, nemohl ani stížnost podávati a není také třeba k propuštění posledního člena závodního výboru souhlasu rozhodčí komise dle § 22 zákona o záv. výborech.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Závodní výbor domáhal se toho, aby propuštění jeho předsedy Františka D. 1. bylo uznáno za nezákonné a 2. jako takové aby bylo zrušeno.
Rozhodčí komise oba tyto petity odmítla.
Pokud odmítla i petit druhý, neshledal nss, že by odmítnutím tím porušila nějak subjektivní práva závodního výboru, neboť, jak nss ustáleně judikuje, není rozhodčí komise příslušná rozhodovati o neúčinnosti volního projevu zaměstnavatele, směřujícího ke zrušení soukromoprávního pracovního poměru, a proto, odmítla-li stížnost, žádající zrušení tohoto projevu, neublížila tím st-li v jeho právech.
K rozhodnutí o tom, zda propuštění Františka D. odporuje zákonu o závodních výborech, rozhodčí komise ovšem kompetentní byla. V tom směru je na sporu jedině otázka, zda předseda závodního výboru František D. požíval v kritické době proti propuštění z práce ochrany § 22 odst. 2 zákona o závodních výborech, podle něhož členové závodního výboru smějí býti propuštěni z práce jen se souhlasem rozhodčí komise. Pro řešení této otázky je rozhodnou skutečnost, zda František D. byl v době propuštění svého z práce ještě členem závodního výboru. Žal. rozhodčí komise popřela existenci tohoto předpokladu z toho důvodu, poněvadž činnost závodního výboru zanikla již dříve, a to následkem toho, že počet členů a náhradníků závodního výboru klesl pod polovici rozvázáním pracovního poměru se všemi ostatními členy a náhradníky závodního výboru. Nss nemohl tento argument uznati za správný. Předpis § 20 ustanovuje v odst. 1, že závodní výbor se volí na dobu jednoho roku. V odst. 2 pak normuje případy rozpuštění závodního výboru a provedení nových voleb, při tom pak dodává, že novou volbu je rovněž provésti, klesl-li počet členů závodního výboru spolu s náhradníky pod polovici. Je nyní otázka, zda závodní výbor v tomto případě zaniká již pouhým faktem, že počet členů a náhradníků závodního výboru klesl pod polovici, či zaniká-li teprve pravoplatným provedením nových voleb do závodního výboru. Otázku tu řeší odst. 3, který ustanovuje, že členové závodního výboru setrvávají ve své činnosti až do doby, kdy jsou pravoplatně zvoleni jejich nástupci. Z toho je patrno, že závodní výbor nezrušuje se již okamžikem, kdy počet jeho členů spolu s náhradníky klesl pod polovici, nýbrž že funkce jeho zaniká teprve tehdy, když na místo takového kusého závodního výboru byli pravoplatně zvolen závodní výbor nový. Zákon si přeje, aby, jsou-li dány podmínky pro existenci závodního výboru, zachována byla kontinuita této instituce, sloužící ochraně zaměstnanců v závodě až do zvolení závodního výboru nového. Případy, na které se vztahuje § 20 zákona o záv. výborech, dlužno tudíž přesně rozlišovati od zrušení závodního výboru podle § 25 zákona o záv. výborech, kde závodní výbor zrušuje se následkem toho, že aspoň na čas odpadly předpoklady pro jeho existenci podle § 1 cit. zákona. Proto případ zrušení závodního výboru podle § 25 nastává již tím, že splněn byl předpoklad sub a) neb b) uvedený, takže v případech těch členové závodního výboru nezůstávají ve své funkci až do provedení voleb nových.
Z toho, co bylo právě uvedeno, je patrno, že z pouhé skutečnosti, že počet členů a náhradníků závodního výboru v řečeném kamenolomu klesl pod polovici, nelze usuzovati na ztrátu členství předsedy Františka D. v závodním výboru, nýbrž že sluší naopak míti za to, že jmenovaný mohl nadále setrvati ve své funkci až do případného provedení volby nové. Že by funkce jeho byla již dříve zanikla následkem zrušení závodního výboru podle § 25 cit. zákona, žal. úřad nezjišťuje, proto ani nss nemůže zkoumati, zdali snad není dán tento důvod zániku funkce.
Ani z § 23 nelze dovoditi, že jmenovaný následkem zmenšení počtu členů a náhradníků pod polovici přestal býti členem závodního výboru. Je sice pravda, že, zbyl-li pouze jediný člen závodního výboru, nelze mluviti o usnášení se většinou hlasů, jak stanoví § 23 cit. zákona, avšak z toho nelze a contrario dovozovati, že je naprosto nemožno, aby funkce závodního výboru vykopávány byly pouze jediným jeho členem, neboť § 23 má na zřeteli právě jen fnukce závodního výboru, záležející v usnášení. Vedle těchto funkcí zná však zákon i funkce, jež může vykonávati jediný člen závodního výboru (§ 3 odst. 1 lit. b), e).
Nař. rozhodnutí vychází tedy v této své části z nesprávného výkladu zákona, a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12386. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 482-484.