Č. 12412.

Pojišťovací právo: * Nemocenskému pojištění veřejných zaměstnanců podle zákona č. 221/1925 Sb. podléhají i smluvní zaměstnanci obcí.
(Nález z 22. května 1936 č. 10728/35.)
Věc: Město Volyň proti rozh. ústředního sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců v Praze z 2. května 1934 o dodatečném předpisu pojistného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud nevyřídilo odvolání týkající se předpisu pojistného za zaměstnance v platebním výměru uvedené, vyjma Ludvíka S., zrušuje se pro vadnost řízení; jinak se stížnost zámítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Proti výměru okr. sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců v Strakonicích z 21. února 1934, jímž bylo předepsáno dodatečně pojistné za několik ve výměru uvedených zaměstnanců v celkové částce 2864,30 Kč, podala stěžující si obec stížnost, jež byla nař. rozhodnutím vyřízena takto: »Nevyhovuje se stížnosti městské rady ve Volyni do dodatečného předpisu pojistného, neboť právem bylo předepsáno pojistné ze služebních požitků Ludvíka S., které dostává od obce, vedle pensijních požitků, které dostává jako zem. tajemník ve výslužbě, nebol podle ustanovení § 30 zákona č. 221/1925 Sb. čin: pojistné 2% ze stálých požitků služebních. Jak požitky od obce, tak požitky od země jsou stálé, neboť zaměstnanec předem s nimi může počítati, a proto má z nich býti placeno pojistné, nejvýše ovšem 50 Kč měsíčně. Je tedy obci právem předepsáno pojistné z rozdílu maximálního pojistného a částky pojistného, které platí za Ludvíka S. země. Bezpředmětná je námitka, že pojistné se promlčuje, neboť je to dávka veřejnoprávní, o níž nikde není zákonného ustanovení o promlčení.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Co se týče pojistného, předepsaného za Ludvíka S., hájí stížnost především názor, že tento pojistné povinnosti podle zákona č. 221/1925 Sb. nepodléhá, poněvadž je toliko zaměstnancem smluvním a cit. zákon se vztahuje pouze na zaměstnance veřejné; zaměstnanci veřejnými rozumí pak stížnost, jak plyne z jejích vývodů, patrně zaměstnance pragmatikální.
Nss neshledal námitku tu důvodnou.
Zákon z 15. října 1925 č. 221 Sb. je sice nadepsán »o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců«, avšak z toho ještě nikterak neplyne, že měl na mysli toliko pragmatikální, t. j. veřejnoprávní zaměstnance, nýbrž z výpočtu § 1 je zřejmo, že výrazem »veřejní zaměstnanck mají býti rozuměni zaměstnanci veřejnoprávních korporací. To se podává z toho, že § 1 bod a), jmenuje zaměstnance ve službě státních podniků a veřejných fondů, bod c) pak zaměstnance fondů a ústavů, kteří zpravidla jsou zaměstnanci smluvními, a i jinak mluví § 1 zcela všeobecně o civilních zaměstnancích státu, zaměstnancích zemí atd., aniž by stanovil požadavek, že se musí jednati o zaměstnance pragmatikální, ačkoliv je notorické, že i u státu a samosprávných korporací existují kategorie zaměstnanců smluvních, nepragmatikálních. Tomu svědčí ostatně i zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového (tisk č. 5364), kde na str. 15 se praví, že předloha se má vztahovati na 292906 zaměstnanců, mezi nimiž jsou pak uvedeni 1. pragmatikální úředníci, zařazení do hodnostních tříd, a 2. podúředníci, zřízenci atd. Má-li stížnost za to, že bod c) § 1 se vztahuje jen na osoby, jichž se týká zákon č. 443/1919 Sb. a zákon č. 16/1920 Sb., mluví posléze uvedený zákon právě proti názoru stížnosti, neboť tento se týká zřízenců ustanovených v soukromoprávním poměru (sr. § 24).
Jakoukoliv pochybnost vylučuje však ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 221/1925 Sb., že totiž zaměstnanci tam jmenovaní jsou podle tohoto zákona pojištěni, pokud . . . nepodléhají nemocenskému pojištění podle zákona z 9. října 1924 č. 221 Sb. . . . , ve spojitosti s předpisem § 5 bodu a) tohoto zákona. Podle toho podléhají pojištění podle zákona č. 221/1925 Sb. ony osoby, které jsou vyňaty z pojistné povinnosti podle zákona č. 221/1924 Sb., pojistná povinnost podle posléze cit. zákona je tedy primérní. Ježto však podle § 2 zákona č. 221/1924 Sb. jsou pojištění podrobeny podle tohoto zákona osoby, které vykonávají práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního a učňovského, je zřejmo, že, když § 5 bod a) z pojištění vyjímá zaměstnance státu a jiných nucených svazků územních (zemí, okresů, obcí), když mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku ...vyjímá je jen v důsledku této skutečnosti, čili že by je jinak, nebýti toho, pojištění podroboval. Podrobeny sociálnímu pojištění mohou však býti jen osoby konající práce nebo služby na základě smluveného služebního nebo pracovního poměru, tedy také jen zaměstnanci státu, resp. obcí, je-li tento předpoklad splněn, nikoliv zaměstnanci pragmatikální, a proto se výluka vztahuje také jen na zaměstnance smluvní, kteří pak podle korespondujícího předpisu zákona č. 221/1925 Sb. shora uvedeného podléhají pojištění u Léčebného fondu.
Jeví se proto stížnost, pokud béře v odpor předpis pojistného za Ludvíka S., bezdůvodnou.
V odvolání na žal. úřad popírala obec ještě správnost předpisu pojistného za ostatní zaměstnance v platebním výměru uvedené v částce 759 Kč. S touto námitkou žal. úřad se v nař. rozhodnutí vůbec nevypořádali; jest tudíž nař. rozhodnutí v tomto směru, ježto nevyřídilo celý petit odvolání, stiženo podstatnou vadou řízení.

Citace:

Č. 12412. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 543-545.