Č. 12300.

Živnostenské právo. — Řízení správní: * Rozhodnutí živn. úřadu o zrušení dobrovolného členství ve společenstvu po rozumu § 108 odst. 2 živn. řádu má povahu konstitutivní.
(Nález z 21. února 1936 č. 10946/36.) Věc: Grémium severočeského sklářského průmyslu v Boru u České Lípy (adv. Dr. Erich Schicketanz z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 21. srpna 1933 (za zúč. firmu Bratří š. v Boru u České Lípy adv. Dr. R. Ehrlich z České Lípy) o členství v grémiu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v České Lípě vyslovil výměrem řízeným na majitele firmy Bratří Š. v Boru z 10. června 1933, že přestal býti dnem 30. června 1931 členem stěžujícího si grémia, k němuž svého času dobrovolně přistoupil. V důvodech bylo uvedeno, že za den, kdy přestal býti majitel firmy členem stěžujícího si grémia, byl stanoven poslední den měsíce srpna 1931 proto, že majitel firmy ohlásil grémiu své vystoupení tak, že ke grémiu došlo 1. července 1931.
Odvolání nebylo nař. rozhodnutím vyhověno a v odpor vzatý výměr byl v celém rozsahu potvrzen. V odůvodnění bylo konstatováno, že podnik firmy se nesporně provozuje po továrensku a že členství takového podniku ve společenstvu může býti podle 2. odst. § 108 živn. řádu zrušeno dohodou mezi společenstvem a majitelem podniku a nedojde-li k dohodě, může každá z obou stran učiniti návrh na zrušení členství u živnostenského úřadu, jenž o něm rozhodne, vyslechna obě strany. Ježto v tomto případě k dohodě nedošlo, rozhodl okr. úřad a vyslovil, že členství majitele firmy Bratří Š. v grémiu přestalo dnem 30. června 1931. Nař. rozhodnutí vyslovilo, že okr. úřad správně volil dobu zániku členství majitele firmy v grémiu, neboť šlo o členství dobrovolné a úřad ve svém rozhodnutí není vázán tím, že grémium neprojevilo souhlas se zrušením členství, a že bylo by nesprávné přidržovati dobrovolného člena společenstva k povinnostem, k nimž není již dobrovolné vůle.
Toto rozhodnutí bylo opatřeno poučením, že je konečné.
Stížnost k tomuto soudu podaná namítá, že toto poučení příčí se ustanovením §§ 141 a násl. živn. řádu, neboť nejde o žádný z případů § 146 odst. 2 a 3, kdy odvolání k třetí stolici je vyloučeno. Námitka tato je bezdůvodná.
V 1. odst. § 146 živn. řádu se arci stanoví, že, pokud zákon v jednontlivých případech nepředpisuje nic jiného, mohou se strany z rozhodnutí živnostenských úřadů druhé stolice odvolati. Než toto ustanovení bylo derogováno ustanovením 2. odst. čl. 8 zák. ze 14. července 1927 č. 125 ř. z. o organisaci politické správy, podle něhož z rozhodnutí zem. úřadu, jako odvolacího není další odvolání přípustno.
Ve věci samé je mimo spor, že firma Bratří Š. provozuje svůj podnik po továrensku a že přistoupila za člena grémia severočeských rafinérů a exportérů skla po rozumu § 108 živn. řádu.
Stížnost směřuje proti nař. rozhodnutí výslovně pouze potud, pokud jím bylo vysloveno, že členství firmy ve stěžujícím si společenstvu zaniklo dnem 30. června 1931. Stížnost uvádí, že tohoto dne žádala firma grémium za svolení ke zrušení dobrovolného členství, avšak grémium tuto žádost zamítlo. Stěžující si grémium namítá, že rozhodnutí živnostenského úřadu, jímž bylo vyhověno návrhu firmy na zrušení jejího členství v grémiu, má povahu aktu konstitutivního a že důsledkem této povahy nelze účinnost jeho vztáhnouti ke dni, kdy ještě nebyl u úřadu učiněn návrh na zrušení členství. Námitku tuto dlužno uznati důvodnou.
Podle 1. odst. § 108 živn. řádu majitelé živnostenských podniků, které se provozují po továrensku, mají právo přistoupiti za členy toho společenstva, k němuž patří živnost, kterou provozuje podnik po továrensku, avšak toto právo je vázáno tím, že příslušné společenstvo k tomu svolí. Právě proto, že je třeba svolení společenstva, nenastává členství ve společenstvu tím okamžikem, kdy majitel podniku po továrensku provozovaného projeví vůli přistoupiti ke společenstvu za dobrovolného člena, nýbrž členství takového dobrovolného člena vzniká teprve tím okamžikem, kdy společenstvo projevilo souhlas s přistoupením majitele živnostenského podniku po továrensku provozovaného. Toto členství trvá dotud, dokud nebylo podle 2. odst. § 108 zrušeno obapolnou dohodou majitele živnostenského podniku po továrensku provozovaného a příslušného společenstva. Nezávisí tedy ani doba trvání dobrovolného členství jen na vůli dobrovolného člena Samého, nýbrž k rozvázání dobrovolného členství je třeba souhlasu společenstva a trvá proto dobrovolné členství do té doby, kdy společenstvo projeví souhlas s jeho zrušením. Nedojde-li k dohodě, může jak dobrovolný člen, tak společenstvo učiniti návrh na zrušení dobrovolného členství u živnostenského úřadu, jenž o tomto návrhu rozhodne, vyslechna obě strany. Nezaniká tedy trvání dobrovolného členství ve společenstvu pouhým projevem vůle dobrovolného čltena. Ježto jak dobrovolný čten, tak společenstvo může učiniti návrh na zrušení dobrovolného členství, znamená to, že dobrovolné členství ve společenstvu trvá, dokud úřad nevydá rozhodnutí o učiněném návrhu. Takové rozhodnutí, jež nahrazuje obapolný souhlas, nemůže jeviti právní účinky přede dnem svého vydání, má povahu aktu konstitutivního a nikoli — jak mylně předpokládá žal. úřad — aktu deklaratorního.
Je-li však výrok úřadu o zrušení členství na základě ustanovení 2. odst. § 108 živn. řádu aktem konstitutivním, odporuje zákonu, aby úřad zrušení členství ve společenstvu vztáhl ke dni, kdy firma Bratří Š. ohlásila grémiu, že nechce býti dáte členem grémia, neboť konstitutivní akty nemohou jeviti právní účinky přede dnem, kdy byly vydány. Odporuje tedy zákonu výrok žal. úřadu, že členství firmy Bratří Š. ve stěžujícím si grémiu přestalo dnem 30. června 1931. a dlužno napadnuté rozhodnutí po této stránce zrušiti podle § 7 zák. o ss. V ostatním svém obsahu zůstává nař. rozhodnutí v platnosti, ježto nebylo stížností vzato v odpor.

Citace:

Č. 12300.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 281-283.