Č. 12 646.

Pojišťovací právo: * Obec nelze ve smyslu § 11 úrazového zákona pokládati za spolupodnikatelku divadelních představení jen proto, že k provozování těchto představení poskytuje divadelnímu řediteli — podnikateli — zdarma divadelní budovu a určitý personál.
(Nález ze 17. listopadu 1936 č. 16 161/36.) Věc: Město České Budějovice proti rozh. zem. úřadu v Praze ze 14. února 1934 o pojištění úrazovém.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 1. března 1927 uznala Úrazová pojišťovna dělnická v Praze městské divadlo v Českých Budějovicích, podnik městské obce Českých Budějovic a Karla V., divadelního ředitele v Plzni, za podrobený úrazovému pojištění a zařadilo jej od 1. ledna 1923 podle titulu 557 »divadelní podniky« do nebezpečenské třídy II. a nebezpečenského procenta 9.
Dalším výměrem z 3. března 1927 prohlásila Úrazová pojišťovna dělnická v Praze působnost svého výměru z 1. března 1927 za skončenou dne 27. srpna 1926, uznala městské divadlo v Českých Budějovicích jako podnik města Českých Budějovic a ředitele divadla Jana H. za podrobený úrazovému pojištěni a zařadila jej od 28. srpna 1926 podle titulu 557 do nebezpečenské třídy II. a nebezpečenského procenta 9.
Z těchto výměrů se odvolalo stěžující si město a z výměru z 3. března 1927 též Jan H.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad podaná odvolání z těchto důvodů: Podle čl. I č. 6 zákona č. 168/1894 ř. z. podléhají úrazové pojistné povinnosti podniky stálých divadel, i když se neprovozují po celý rok, v příčině všech při nich zaměstnaných dělníků a závodových úředníků, jakož i osob hrajících. § 11 odst. 1 úrazového zákona pokládá za podnikatele podniku k pojištění povinného toho, na jehož účet se provozování děje. V námitkách není popřeno, že by v daném případě nešlo o podnik stálého divadla, nýbrž je namítáno, že městská obec jako taková není podnikatelkou, resp. spolupodnikatelkou městského divadla. Že jde skutečně o podnik stálého divadla, je vidno ze smluv uzavřených mezi stěžujícím si městem s jedné strany a divadelním ředitelem s druhé strany, podle nichž se městská divadelní budova propůjčuje k účelu provozování divadelních her na tři za sebou jdoucí léta (divadelní sezóny). Ze smluv těch je zřejmo, že v Českých Budějovicích je městská budova zásadně určena pro provoz divadelních představení. Jde tudíž o stálé divadlo a faktu tomu není na závadu, že se tam občas konají též produkce jiného kulturního rázu. Z vyjádření stěžujícího si města z 15. ledna 1929, jakož i ze zmíněných opisů smluv je dále zřejmo, že celá řada zaměstnanců městského divadla (divadelní mistr, elektrotechnik, garderobier atd.) je placena jedině stěžujícím si městem. Provozování podniku »městské divadlo« děje se tedy i na účet stěžujícího si města a je nerozhodno, zda provoz ten je lukrativní či pasivní. Je tudíž městská obec České Budějovice ve smyslu úrazového zákona též podnikatelkou, resp. spolupodnikatelkou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle ustanoveni § 11 úrazového zákona je za podnikatele podniku k pojištění povinného pokládati toho, na jehož účet provozování se děje.
K obsahu nař. rozhodnutí je pak poznamenati, že žal. úřad, přihlížeje k právě cit. místu zákonnému, za podnik městského divadla, jehož spolupodnikatelem bylo stěžující si město uznáno, nepokládá budovu městského divadla, kterou stěžující si město k provozu divadelních představení propůjčuje, nýbrž právě jen provozování divadelních představení v uvedené budově, a podnikání takto vymezené nazývá podnikem městského divadla. Za spolupodnikatelku tohoto podniku pokládá pak žal. úřad stěžující si město proto, že k provozování divadelních představení propůjčuje budovu městského divadla a poskytuje i určitý personál (divadelního mistra, elektrotechnika, garderobiera atd.), který je placen jedině stěžujícím si městem, z čehož žal. úřad dedukuje, že podnik městského divadla děje se i na účet stěžujícího si města.
Tomuto posléze uvedenému názoru žal. úřadu nebylo však možno přisvědčiti. Neboť, je-li podnikem podrobeným úrazovému pojištěni v konkrétním případě provozování divadelních představení v budově městského divadla, může za podnikatele tohoto podniku ve smyslu nahoře cit. ustanovení býti uznán jen subjekt tohoto podnikání divadelních představení, jímž se však stěžující si město nemohlo státi již tím, že k provozu divadelních představení propůjčuje svoji budovu a poskytuje na svůj náklad určitý personál, jestliže jinak hospodářské výsledky onoho provozování divadelních představení na vrub stěžujícího si města nepřipadají. Že by hospodářské výsledky onoho provozování divadelních představení na vrub stěžujícího si města připadaly, žal. úřad netvrdí. Ale pak ze skutečnosti, že stěžující si město propůjčuje k provozu divadelních představení svou budovu a poskytuje na svůj náklad určitý personál, nemohl právem dojiti k závěru, že provozování divadelních představení v budově městského divadla děje se také na účet stěžujícího si města a že proto je město to pokládati za spolupodnikatele onoho podniku, úrazovému pojištění podléhajícího.

Citace:

č. 12646. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1085-1087.