Č. 12299.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: * Předpisem § 23 vl. nař. č. 171/1923 Sb. o tom, že obecnímu zastupitelstvu města Užhorodu přísluší jmenovati úředníky a zřízence tohoto města, nebyla dotčena kompetence zemského úřadu, jmenovati lékařský personál v obecních (městských) veřejných nemocnicích, založená §em 68 zák. čl. XIV:1876.
(Nález z 20. února 1936 č. 11001/36.)
Věc: Zem. hlavní město Užhorod proti rozh. min. vnitra v Praze z 10. června 1933 o kompetenci k jmenování lékařů všeobecné veřejné městské nemocnice v Užhorodě.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Užhorodě usneslo se v zasedání z 26. dubna 1932 ustanoviti Dra Mikuláše F. a Dra Mikuláše K. provisorně na dobu 1 roku sekundárními lékaři všeob. veř. městské nemocnice v Užhorodě s platností od 1. května 1932.
Podáním z 23. června 1932 předložil starosta města Užhorodu toto usnesení zem. úřadu v Užhorodě ke schválení.
Zem. úřad pro zemi Podkarpatoruskou v Užhorodě výměrem z 2. března 1933 usnesení městského zastupitelstva užhorodského z 26. dubna 1932 z moci úřední zrušil jako nezákonné a proto zmatečné a neplatné. Výrok ten odůvodněn takto: Na území Podkarpatské Rusi jako části býv. Uherska platily před státním převratem v příčině veřejného zdravotnictví předpisy zák. čl. XIV:1876. Tento zákon na zdejším území dosud platí, neboť nebyl zákonodárstvím Československé republiky zrušen. Podle ustanovení § 68 cit. zák. čl. jmenoval lékařský personál v obecních (městských) veřejných nemocnicích po slyšení obecní zdravotní komise podžupan. Podle daného právního stavu je nyní zde příslušným k jmenování lékařských sil v nemocnicích tohoto druhu zem. úřad podle ustanovení § 5 odst. 1 organisač. zák. č. 125/1927 Sb. V důsledku uvedeného nebylo městské zastupitelstvo věcně příslušné, aby rozhodovalo o žádostech uchazečů o provisorní místo sekundárního lékaře v městské nemocnici na základě veřejného konkursu z 1. ledna 1932 podaných ve své působnosti, nýbrž městská rada měla po projednání těchto žádostí městskou zdravotní komisí předložiti věc s příslušným vyjádřením komise zem. úřadu k instančnímu rozhodnutí. Rozhodlo-li městské zastupitelstvo v daném případě jako v oboru své kompetence, překročilo tím svou zákonnou působnost, a usnesení takové odporuje zákonu; z toho důvodu bylo je z úřední moci na základě dozorčího práva zrušiti jako zmatečné a neplatné.
Odvolání podanému z tohoto výměru městem Užhorodem žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl z důvodů výměru zem. úřadu a k vývodům odvolání poznamenal toto: Pokud městské zastupitelstvo v Užhorodě popírá kompetenci zem. úřadu podle § 68 zák. čl. XIV:1876 poukazem na ustanovení § 2 zák. č. 62/1925 a § 23 vlád. nař. č. 171/1923 Sb., upozorňuje se, že citovaný zákon — stejně jako zákon č. 233/1920 a 243/1922 Sb. pro Slovensko — upravuje kompetenci orgánů měst se zřízeným magistrátem jen v mezích daných právním stavem v den jeho účinnosti; kompetenci městského zastupitelstva ve věcech zaměstnanců městských tudíž nerozšiřuje, nýbrž naopak zužuje ustanoveními o postátnění úředníků uvedených v § 14 cit. vlád. nařízení a ustanoveními § 23 téhož nařízení, jimiž se obmezují dosavadní práva městského zastupitelstva ve věcech ostatních městských zaměstnanců.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí městem Užhorodem uvážil nss:
Vlád. nařízení ze 7. srpna 1923 čís. 171 Sb., vydané podle zmocnění, obsaženého v § 16 zák. z 31.března 1920 č. 233 Sb., stanoví v § 23, který nepozbyl platnosti tím, že vstoupil v účinnost zákon z 31. března 1925 č. 62 Sb. (arg. § 2 tohoto zákona), že s výjimkou úředníků vytčených v § 14 (t. j. úředníků státních) přísluší obec. zastupitelstvu města Užhorodu určití počet systemísovaných míst úředníků a zřízenců, jakož i jmenovati úředníky a zřízence tohoto města.
Stížnost dovozuje z tohoto předpisu oprávnění městského zastupitelstva v Užhorodě ustanoviti také lékaře ve všeobecné veřejné městské nemocnici, poněvadž jde o zaměstnance ve zdravotním ústavu, který je majetkem města, tudíž o zaměstnance městské a tvrdí, že předpisem § 23 vlád. nař. č. 171/1923 Sb. pozbylo platnosti ustanovení § 68 zák. čl. XIV:1876, upravující otázku jmenování lékařského personálu v městských nemocnicích jinak.
Nss nemohl názoru stížnosti přisvědčiti.
Stejně jako zákon z 31. března 1920 č. 233 Sb. o prozatímní úpravě správy měst s regulovaným magistrátem na Slovensku neprovádí ani vlád. nařízení ze 7. srpna 1923 č. 171 Sb. o prozatímní úpravě obec. zřízení na Podkarpatské Rusi úpravu tu úplně nově, nýbrž toliko modifikuje dosud platné předpisy v některých směrech, zejména, pokud jde o města se zřízeným magistrátem Užhoirod a Mukačevo, upravuje nově vnitřní organisaci obecní správy těchto měst a otázky s tím souvislé, jinak se však nedotýká ohraničení kompetence obec. samosprávy oproti správě státní, jak bylo upraveno tehdy platnými předpisy.
Vychází-li se z tohoto hlediska také při výkladu ustanovení § 23 cit. vlád. nař., pak nutno dospěti k závěru, že předpisem tím bylo pouze určeno, kterému orgánu za nové úpravy vnitřní organisace obec. správy magistrátních měst Užhorodu a Mukačeva přísluší pravomoc jmenovati zaměstnance v obecní správě těchto měst, pokud nejsou zaměstnanci státními, ale že nemělo tím býti rozšiřováno oprávnění obce také ještě o právo jmenovati i takové zaměstnance, jichž ustanovení dosud obci vůbec nenáleželo.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že předpisem § 23 vlád. nař. č. 171/1923 Sb. nepozbylo platnosti ustanovení § 68 zák. čl. XIV:1876, podle něhož jmenuje lékařský personál v obecních (městských) veřejných nemocnicích podžupan, nyní zem. úřad, a zamítl stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 12299.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 280-281.