Č. 12336.

Pojišťovací právo: * Následky § 20 odst. 2 zákona č. 221/24 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. nestíhají zaměstnavatele, který včas podal přihlášku svého zaměstnance, nepoužil však při tom tištěných formulářů, uvedených v § 18 odst. 4 cit. zákona.
(Nález z 18. března 1936 č. 11704/36.)
Věc: Okresní nem. pojišťovna v Nitře proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 1. června 1933 o náhradě léčebného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 2. září 1931 okr. nem. pojišťovna v Nitře uložila podle § 20 zákona č. 221/1924 Sb. a č. 184/1928 Sb. Samuelu P., aby nahradil nemocenský náklad 9415 Kč 40 h za Jana D., který vstoupil do zaměstnání 28. června 1930, onemocněl 10. července 1930, avšak byl přihlášen teprve 15. července 1930.
Výměrem z 21. ledna 1933 okr. úřad v Nitře zrušil uvedený platební výměr pojišťovny a to v podstatě proto, že zaměstnavatel přihlásil Jana D. včas hromadnou přihláškou dne 4. července 1930, která obsahovala údaje individuálního přihlášení, a tedy vyhovovala § 18 zákona.
Nař. rozhodnutím žal. úřad odvolání pojišťovny zamítl. K námitce pojišťovny, že nebyly dodrženy náležitosti § 18/4 novel. zákona č. 221/1924 Sb., ježto k přihlášení Jana D. nebylo použito předepsaného přihláškového formuláře, poznamenal žal. úřad, že na takové případy náhradní povinnost § 20/2 nerozšířil ani původní zákon č. 221/1924 Sb. Tu platí novelisovaný § 20/2 zákona č. 184/1928 Sb. Tato novela obmezila náhradní povinnost v případech učiněných nenáležitým způsobem (§ 18/1 lit. a) jen na přihlášky obsahující nižší mzdu.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost nepopírá zjištění žal. úřadu, že sumární výkaz podaný na poštu 4. července 1930 obsahoval data uvedená v § 18 odst. 1 lit. a) zákona o soc. pojištění.
Stížnost dovozuje, že předpoklad náhradní povinnosti podle § 20 odst. 2 zák. č. 184/1928 Sb. je přes to splněn, poněvadž Jan D., jenž vstoupil do zaměstnání 28. června 1930 a onemocněl 10. července 1930, byl platně, t. j. na předepsaném tištěném formuláři (§ 18/4), přihlášen teprve 15. července 1930, tedy po uplynutí šestidenní lhůty a teprve, když nastal pojistný případ. Přihláška ze 4. července 1930 byla prý neplatná, poněvadž se nestala na předepsaném tištěném formuláři. Samuel P. prý sám uznal, že platnou jest jedině přihláška z 15. července 1930, a to tím, že v ní neučinil žádné ohražení. Tento názor stížnosti je právně mylný.
Předpis § 18/4 zákona č. 184/1928 Sb. ovšem stanoví, že přihlášky a odhlášky se musejí díti na tištěných formulářích, které vydá Ústřední sociální pojišťovna. Avšak ze zákona nelze vyvoditi, že by tato forma byla podmínkou platnosti přihlášek a odhlášek. Kdyby byl zákon chtěl stanoviti, že přihlášky a odhlášky, které nebyly podány na předepsaném tištěném formuláři, jsou neplatné, byl by to výslovně prohlásil. To však neučinil, neboť předpisem § 18/4 zamýšlel pouze sjednotit formuláře a tím zjednodušit správu (tisk 1777 str. 47). Neprávem tedy má pojišťovna za to, že přihláška ze 4. července 1930, poněvadž nebyla podána na předepsaném formuláři, byla neplatná a že sluší případ posuzovati tak, jako by nebyla podána vůbec žádná přihláška ve smyslu předpisu § 20 odst. 2 zákona č. 184/1928 Sb. Právě z tohoto nově upraveného předpisu vyplývá, že zákonodárce nechtěl, aby nezachování jakékoli náležitosti přihlášky bylo stíháno náhradní povinností podle § 20/2 zákona. Předpis § 20/2, který v původním svém znění podle zákona č. 221/1924 Sb. stanovil náhradní povinnost také pro ten případ, že pojištěnec byl přihlášen způsobem nenáležitým (§ 18 odst. 1 lit. a), byl právě změněn zákonem č. 184/1928 Sb. a obmezen jen na ten případ, kdy zaměstnavatel přihlásil nižší mzdu nebo neoznámil její zvýšeni. Nezachování předpisu § 18:4 zákona však zde uvedeno není.
Z toho, že Samuel P. v nové přihlášce z 15. července 1930 neučinil žádnou výhradu, nelze usuzovati, že uznal jen tuto přihlášku za platnou. Předpis § 17/3 zákona se vztahuje jen na popření pojistné povinnosti a nelze jej rozšiřovati na případy jiné.

Citace:

č. 12336. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 363-364.