Č. 12 420.

Stavební právo. — Řízení správní: Zákonná čtrnáctidenní lhůta rekursní podle § 132 stavebního řádu pro Čechy (č. 5/1889 z. z. čes.) je dodržena jen tehdy, došel-li rekurs ještě před uplynutím této lhůty k stavebnímu úřadu I. stolice.
(Nález z 27. května 1936 č. 13 306/36.)
Prejudikatura: Boh. A 7746/29, 11 426/34 a 12 022/35.
Věc: Alois Sch. v Teplicích-Šanově (adv. Dr. Raimer Rudolf Schubert z Trnovan-Teplic) proti rozh. zem. úřadu v Praze ze 17. února 1934 o včasnosti opravného prostředku ve věci stavební.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrzen byl výměr okr. úřadu v Teplicích-Šanově, kterým odmítnut byl jako opožděný rekurs, podaný st-lem proti výměru městského úřadu v Teplicích-Šanově jako úřadu stavebního, v podstatě z toho důvodu, poněvadž napadený výměr doručen byl st-li dne 20. července 1933, rekurs proti němu, odevzdaný k poštovní dopravě 3. srpna 1933, došel však městskému úřadu v Teplicích-Šanově teprve 4. srpna 1933, tedy již po uplynutí 14denní lhůty rekursní, ustanovené v § 132 čes. stav. řádu. Při tom vyslovil žal. úřad, že ustanovení § 75 odst. 2 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., podle něhož odvolací lhůta je zachována, bylo-li odvolání v odvolací Lhůtě podáno na poštu k dopravě úřadu, u něhož odvolání má býti podáno, na řízení před obec. úřady se nevztahuje.
Nař. rozhodnutí založeno je podle toho na právním názoru, který nss vyslovil a zevrubně odůvodnil již v nálezu Boh. A 7746/29, že totiž podle stav. řádu pro Čechy dni poštovní dopravy se do lhůty rekursní včítají, takže rekurs ve věci stavební lze považovati za podaný včas jen tehdy, byl-li podán v zákonné Lhůtě u první instance, t. j. došel-li k úřadu první stolice ještě před uplynutím lhůty rekursní. Stížnost, popírajíc správnost tohoto názoru, snaží se dovodit i, že i když ustanovení vlád. nař. č. 8/1928 Sb., jež platí o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, zásadně na řízení před obec. úřady se nevztahují, přece v jeho předpisu § 75 odst. 2 dlužno spatřovati legislativní výklad § 132 čes. stav. řádu, ježto z genese cit. vlád. nař. prý vysvítá, že bylo vydáno proto, aby nerovnosti a nejasnosti předpisů o správním řízení, zejména o lhůtách a o zachování jich, byly odstraněny.
Na sporu je tudíž právní otázka, nevčítají-li se při podání rekursu do rozhodnutí obec. úřadu, jako stavebního úřadu 1. stolice, k úřadu okr., jako stavebnímu úřadu stolice II., do lhůty rekursní dni poštovní dopravy, takže zákonnou 14denní rekursní lhůtu § 132 stav. řádu bylo by považovati již tehdy za dodrženou, byl-li by dotčený rekurs v této Lhůtě odevzdán poštovní dopravě. Touto otázkou zabýval se nss již v nálezech Boh. A 11 426/34 a 12 022/35 a zodpověděl ji v tom smyslu, že v takovémto případě se započítávají dni poštovní dopravy do rekursní lhůty, takže rekurs lze považovati za včas podaný toliko tehdy, došel-li ještě před uplynutím rekursní Lhůty k první stolici. Při tom vycházel nss z právního názoru, že podání1 opravného prostředku do prvostupňového rozhodnutí samosprávných úřadů ve věcech stavebních náleží ještě k řízení před těmito úřady a že se proto nemůže říditi předpisy, které podle vlád. nař. č. 8/1928 Sb. platí pouze pro řízení před úřady politickými, takže v těchto případech nelze použiti ani ustanovení § 75 odst. 2 cit. nařízení, podle něhož dlužno rekurs považovati za včas podaný, byl-li v rekursní lhůtě podán na poštu k dopravě úřadu, u něhož měl býti podán.
Na tomto právním názoru setrval nss z důvodů v cit. nálezech uvedených i v dnešním případě.
Proti tomu nemůže býti s úspěchem namítáno, že ustanovením § 75 odst. 2 cit. vlád. nařízení se dostalo předpisům stavebního řádu quasi autentické interpretace ve smyslu stížností hájeném, neboť předpisy tohoto nařízení platí jen pro opravné prostředky proti rozhodnutím úřadů, které jsou vypočteny v jeho § 1, k nimž však městský úřad v Teplicích- Šanově nepatří. Pro takovouto interpretaci, stížností hájenou, vládní moc neměla by ani v ustanovení čl. 10 zákona č. 125/1927 Sb. potřebného zákonného zmocnění. Dlužno připustiti, že tímto způsobem dospěje se k tomu, že ve stavebních věcech bude používáno různých procesních norem dle toho, zda jde o řízení před stolicí první či o řízení před stolicí vyšší. Leč skutečnost tato není s to vyvrátiti správnost právního názoru svrchu dovoženého.
Pokud stížnost uplatňuje, že rozhodnutí prvé stolice bylo zmatečné, a ze zmatečnosti tohoto rozhodnutí se pokouší dovoditi nezákonnost nař. rozhodnutí, stačí na to odpověděti, že i zmatečnost rozhodnutí nižší stolice musí bytí uplatňována opravným prostředkem v zákonné lhůtě podaným.

Citace:

č. 12420. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 561-563.