Č. 12522.

Váleční poškozenci: Podle § 31 zákona č. 142/1920 Sb. ve znění zákonů č. 39/1922 a č. 133/1930 Sb. je zemský úřad pro péči o válečné poškozence oprávněn zrušiti rozhodnutí, kterým byl důchod přiznán v odporu se zákonem.
(Nález z 30. září 1936 č. 14938/36.)
Věc: Jan K. v Podpleši proti rozh. min. soc. péče v Praze z 10. března 1934 o invalidním důchodu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Z podnětu st-lova podání z 29. října 1933 na min. nár. obrany, jež je postoupilo žal. min. soc. péče, vydalo toto min. nař. rozhodnutí, kterým zrušilo přihláškové řízení ve věci st-lova invalidního důchodu zahájené na jeho žádost z 10. března 1932 a všechny výměry na základě tohoto řízení vydané a vyslovilo, že zůstává v platnosti rozhodnutí zem. úřadu pro péči o válečné poškozence pro Podkarpatskou Rus z 25. března 1930 potvrzené výnosem žal. úřadu z 23. května 1931. V odůvodnění nař. rozhodnutí bylo vysloveno, že k zahájení nového řízení na žádost z 10. března 1932 nebylo důvodu, poněvadž nebylý dány podmínky pro obnovu řízení.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí namítá, že invalidní důchod byl st-li přiznán na základě řádně provedeného přihláškového řízení, a to výměry zem. úřadu pro péči o válečné poškozence pro Podkarpatskou Rus z 31. března 1933 a 6. června 1933, a že tedy žal. min. nemělo žádného podkladu a důvodu k tomu, aby tyto výměry zrušilo. Namítá tedy st-l, že zrušení výměrů v nař. rozhodnutí označených nebylo vůbec možno. Námitka ta není důvodná.
Podle § 31 odst. 1 lit. a) zákona č. 142/1920 Sb. ve znění zákona č. 39/1922 Sb. je zem. úřad pro péči o válečné poškozence oprávněn kdykoli znovu prozkoumati podmínky důchodu a tento úplně nebo částečně zastaviti, když tyto podmínky, za nichž důchod byl přiznán, odpadly anebo se změnily, anebo když se objevily okolnosti, z nichž je zřejmo, že podmínky ty neodpovídaly skutečnosti. Cit. paragraf byl doplněn zákonem ze 17. září 1930 č. 133 Sb., v němž bylo ustanoveno, že byl-li zaopatřovací požitek přiznán nebo likvidován neprávem neb částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, a to nejvýše za dobu tří let od splatnosti. Z těchto ustanovení plyne, že úřad jest oprávněn přezkoumati svá rozhodnutí o přiznaném důchodu i po stránce právní, t. j. bylo-li rozhodnutí důchod přiznávající ve shodě se zákonem, a je tedy úřad zásadně oprávněn, zrušiti taková rozhodnutí, která odporují zákonu. Stížnost netvrdí, že přiznání důchodu st-li, jak se stalo zrušenými výměry, zákonu odpovídalo.
Stížnost dále namítá, že i kdyby po zákonu bylo možno zrušiti výměry, jimiž byly pravoplatně přiznány zaopatřovací požitky válečného poškozence, byl by k tomu oprávněn úřad, který zmíněné výměry vydal, nikoli však žal. ministerstvo. Námitce té dlužno přisvědčiti.
Dle spisů dala podnět k vydání nař. rozhodnutí st-lova žádost z 11. září 1933, kterou žádal o poukaz na výplatu důchodu již od roku 1923. Žádost tato byla výměrem zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Užhorodě z 12. září 1933 zamítnuta. Dle stavu spisů odvolání z tohoto výměru podáno nebylo, jmenovitě nelze za odvolání pokládati podání st-lovo z 30. ledna 1934, kteréž dle svého obsahu jest urgencí, resp. žádostí za sdělení, v jakém stavu záležitost se nachází. Avšak i kdyby toto podání st-lovo (z 30. ledna 1934) mohlo býti pokládáno za odvolání z výměru jmenovaného zem. úřadu z 12. září 1933, týkalo by se právě jen otázky, přísluší—li st-li důchod též od roku 1923. Taktéž ze spisů je patrno, že popud k vydání nař. rozhodnutí dalo podání st-lovo z 29. října 1933, řízené na min. nár. obrany, a žal. úřadu do oboru jeho kompetence postoupené. Z toho je patrno, že žal. min. nevydalo nař. rozhodnutí jako instance odvolací. Podle § 31 zákona č. 142/1920 Sb. je zem. úřad pro péči o válečné poškozence oprávněn k zákroku, o který se jedná, totiž k event. zrušení vydaných výměrů, má podle § 33 odst. 2 téhož zákona i o tomto opatření vydati výměr, z něhož podle § 35 cit. zákona možno si stěžovati k min. sociální péče. Z těchto ustanovení je patrno, že je zákonem do výhradně kompetence zem. úřadu pro péči o válečné poškozence dáno učiniti opatření, proti nimž si st-l stěžuje, kteráž však učinilo žal. min. Poněvadž pak žal. min. zrušilo prohlídkové řízení a výměry, kterými byl st-li invalidní důchod přiznán, ne jako úřad odvolací, nýbrž jako úřad dozorčí, bylo by mohlo to učiniti jen tenkráte, kdyby positivním předpisem zákona k tomuto zakročení bylo oprávněno. Poněvadž však ze zákona je zřejmo, že opatření takové patří do oboru působnosti zem. úřadu pro péči o válečné poškozence, je nař. rozh. rozhodnutím nepříslušného úřadu; poněvadž stížnost okolnost tu zvláště vytýká, bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro vady řízení, aniž bylo možno zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

Č. 12522. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 805-807.