Č. 12464.

Řízení správní. — Samospráva obecní: * Usnesení obecní rady (obecního zastupitelstva), podati opravný prostředek (§ 7 ob. nov. č. 76/1919 Sb.), musí se státi během lhůty odvolací. Jde o materiální náležitost, jejíž nedostatek nelze sanovati dodatečným usnesením, učiněným teprve po uplynutí odvolací lhůty, kterým podání opravného prostředku jménem obce ex post se schvaluje.
(Nález z 25. června 1936 č. 13884/36.)
Věc: Město Kralovice (adv. Dr. Arnošt Katz z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 8. záři 1934 o legitimaci k podání opravného prostředku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Kralovicích ze 17. května 1934 byla stěžující si obec uznána ve smyslu § 37 odst. 2 obec. zřízení čes. povinnou nahraditi dnešní zúč. straně Jaroslavu N. škodu, kterou utrpěl pádem na zledovatělém veřejném statku. Odvolání, podané do citovaného výměru jménem stěžující si obce JUDr. Františkem Fröhlichem, advokátem v Kralovicích, odmítl žal. úřad nař. rozhodnutím pro nedostatek legitimace, a to v podstatě s tímto odůvodněním: V daném případě nebylo ani během zákonné odvolací lhůty, ani dříve vyvoláno pravoplatné usnesení obec. rady nebo obec. zastupitelstva o tom, aby bylo podáno odvolání do citovaného již prvoinstančního výměru okr. úřadu, a neusneslo se také obec. zastupitelstvo ani v odvolací lhůtě, ani před tím, ustanoviti jmenovaného již advokáta právním zástupcem obce v předmětném sporu. Ale pak nejde při plné moci z 28. května 1934, jíž se jmenovaný advokát při podání rekursu vykázal a jež byla podepsána starostou obce, ředitelem městského úřadu, jedním členem obec. zastupitelstva, jakož i jedním členem obec. rady, a nevyhovovala tudíž podmínkám odst. 2 § 55, jakož i č. 4 § 34 obec. zřízení českého, o vady toliko formální ve smyslu 3. odst. § 17 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., jež by mohly býti zhojeny podle ustanovení odst. 3 § 19 cit. nařízení, nýbrž je zde nedostatek jasně a včas projevené vůle zastupitelského orgánu obce, podati odvolání a ustanoviti právního zástupce k jeho provedení, tudíž nedostatek povahy materiálněprávní.
Rozhoduje o stížnosti, do výroku toho vznesené, vycházel nss z těchto úvah:
Nař. rozhodnutí čelí stížnost především výtkou nezákonnosti, kterou provádí takto: In concreto šlo při plné moci z 28. května 1934 o vady rázu toliko formálního, spočívající v tom, že tato plná moc obsahovala podpis pouze jednoho člena obec. zastupitelstva a že nebyl v ní poukaz na schůzi obec. zastupitelstva, v níž bylo rozhodnuto, že odvolání má býti podáno. Takovéto usnesení však učiněno bylo, neboť obec. zastupitelstvo stěžující si obce schválilo dodatečně ve schůzi dne 18. července 1934 zmocnění, dané v tom směru starostou města právnímu zástupci obce plnou mocí z 28. května 1934, a tímto dodatečným schválením vyjádřilo souhlas se zmíněným opatřením svého starosty. Jestliže tudíž žal. úřad, nevzav zřetele na toto dodatečné schvalovací usnesení obec. zastupitelstva, odvolání stěžující si obce odmítl, aniž jí poskytl lhůtu k odstranění formálních nedostatků plné moci z 28. května 1934, porušil předpisy odst. 3 § 17 a odst. 3 § 19 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. a dopustil se nezákonnosti.
Podle toho vychází tuto stěžující si obec shodně se žal. úřadem ze stanoviska, že starosta obce nebyl povolán, aby sám rozhodl o podání opravného prostředku jménem obce a zmocnil k tomu vpředu jmenovaného právního zástupce. Stanovisko to odpovídá i judikatuře tohoto soudu, vyvozené z § 7 zákona č. 76/1919 Sb., podle něhož je zapotřebí, aby se na podání opravného prostředku usnesla obec. (městská) rada (Boh. A 11526/34). Rozdíl nazírání sporných stran jeví se v tom, že podle žal. úřadu nemohl v daném případě takovýto nedostatek řádného projevu vůle orgánu obce kompetentního k podání opravného prostředku jakožto nedostatek povahy materiálněprávní po uplynutí preklusivní lhůty odvolací dodatečným usnesením městského zastupitelstva býti již sanován, kdežto po názoru stížnosti mělo ono dodatečné usnesení městského zastupitelstva právní účinky ratihabice vzpomenutého opatření starostova. Nss nemohl stanovisku stížnosti dáti za pravdu.
Jak bylo již uvedeno, je podle § 7 zák. č. 76/1919 Sb. zapotřebí, aby se na podání opravného prostředku usnesla obec. (městská) rada. Ustanovení to má nepochybně obsah materiální, neboť přiznává toliko obec. (městské) radě kompetenci usnésti se na podání rekursu s tím účinkem, že rekurs, na jehož podání usnesl se jiný orgán obce — vyjímajíc obec. zastupitelstvo (srov. Boh. A 5056/25) —, není již rekursem, jenž by po zákonu mohl býti předmětem instančního rozhodování. Dojde-li úřadu rekurs obce, jest jeho povinností, aby zkoumal, pochází-li skutečně od obce jako takové, to jest, došlo-li k příslušnému usnesení obec. rady nebo obec. zastupitelstva, aby rekurs podán byl, poněvadž jen tyto orgány jsou podle zákona k usnášení v té příčině kompetentní. Ježto pak jen odvolání, podané v odvolací lhůtě, může tvořiti předmět instančního rozhodování, plyne z toho důsledně, že již během této lhůty musí býti splněny předpoklady platného odvolání obce, totiž, že se obec. rada nebo obec. zastupitelstvo na podání rekursu usneslo. Usnesla-li se obec. rada nebo zastupitelstvo na podání rekursu teprve po uplynutí odvolací lhůty, nemůže toto dodatečné usnesení řečený nedostatek sanovati, kdyžtě nedostatek tento, jak bylo právě dolíčeno, jest povahy materiální.
V daném případě se projev kompetentního orgánu obce, rekurs podati, během preklusivní lhůty odvolací nestal, a scházel tudíž podle toho, co bylo vyloženo, materiálněprávní předpoklad, aby vůbec jmenovaný již právní zástupce jménem obce rekurs platně mohl podati. Ale pak je lhostejno, zda vpředu vytčené vady, které plná moc, jemu vystavená, vykazuje, jeví se samy o sobě jakožto vady toliko formální a tudíž odstranitelné po rozumu odst. 3 § 17, resp. odst. 3 § 19 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. Jeť svrchu vzpomenutý nedostatek povahy materiálněprávní zásadně na překážku tomu, aby in concreto mohlo býti použito postupu podle citovaných norem správního řádu za účelem zhojení oněch vad, s tohoto hlediska jeví se pak bezdůvodnou dříve již uvedená výtka, že žal. úřad, odmítnuv odvolání stěžující si obce, aniž jí poskytl lhůtu k odstranění formálních nedostatků plné moci z 28. května 1934, porušil předpisy odst. 3 § 17 a odst. 3 § 19 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. a dopustil se nezákonnosti.
Ve stížnosti bylo by lze arci spatřovati eventuálně i námitku, že starosta obce byl oprávněn, aby prozatímně sám zmocnil jmenovaného již právního zástupce k podání rekursu, kdyžtě, jak uvádí stížnost, na svolání zvláštní schůze obec. zastupitelstva k tomuto účelu ve lhůtě odvolací nebylo již času. Než stížnost přehlíží, že v obec. zřízení českém, ani v zákonech jiných není předpisu, který by starostovi pro obor samostatné působnosti obce přiznával oprávnění, analogické tomu, jež mu přísluší podle odst. 3 § 61 obec. zřízení českého pro obor přenesené působnosti obce, aby totiž v případech, »byla-li by věc velmi pilná, a nemohl-li by starosta beze škody a nebezpečenství na usnesení zastupitelstva čekati, činil dle svého zdání, jsa však povinen, neprodleně to zastupitelstvu předložití, aby potomně to schválilo.«
Stížnost projevuje posléze také názor, že nelze za to míti, že tu nebyl po zákonu potřebný souhlas obec. zastupitelstva stěžující si obce k podání opravného prostředku, kdyžtě přec na plné moci z 28. května 1934 nalézal se kromě podpisu starosty, člena obec. rady a ředitele městského úřadu též podpis člena obec. zastupitelstva, tudíž zástupce tohoto obec. orgánu, a byto tím dostatečně dáno najevo, že obec. zastupitelstvo podpisem svého člena se zmocněním tímto souhlasí. Než tu stačí uvésti, že usnesení obec. zastupitelstva děje se po rozumu § 48 obec. zřízení českého ve sboru kolegiátním, a nemůže tedy býti řeči o tom, že by již souhlas některého z členů tohoto sboru mohl nahraditi příslušné jeho usnesení samo. —
Podle toho, co bylo dolíčeno, mohl tedy žal. úřad právem vycházeti z toho, že nebylo tu do uplynutí odvolací lhůty usnesení orgánu, kompetentního usnášeti se o podání rekursu. Ale pak nepochybil, když, odepřev zabývati se meritem podaného odvolání, odmítl je pro nedostatek legitimace.

Citace:

č. 12464. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 671-673.