Č. 12248.

Živnostenské právo: Užívá-li živnostník, nejsa k tomu oprávněn již vykonaným zápisem do obch. rejstříku, k vnějšímu označení svého závodu na prvním miste jména svého předchůdce, dopouští se přestupku § 49 bodu 1 živn. řádu.
(Nález z 3. ledna 1936 č. 20500/35.)
Věc: Rudolf M. v Praze (adv. Dr. Václav Urban z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 8. dubna 1933 o přestupku živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem z 2. března 1931 uložil magistrát hlav. města Prahy Rudolfu M., malíři pokojů v Praze-Karlíně, pokutu 200 Kč, případně trest vězení na 20 dní pro přestupek § 49 bod 1 živn. řádu, spáchaný tím, že užívá k vnějšímu označení svého závodu jména jemu nepříslušejícího, nejsa k tomu oprávněn již vykonaným zápisem své firmy do obchodního rejstříku, maje na domě firmu: Malíř pokojů Antonín nyní Rudolf M. Tento nález byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti uvážil nss toto: Nař. rozhodnutím uznán byl st-l vinným přestupkem § 49 bod 1 živn. řádu. Podle tohoto ustanovení dopouští se přestupku živn. řádu každý živnostník, jenž v případnostech, které již §em 46 nebo zákonem o ochraně živnostenských známek nejsou vytčeny, k vnějšímu označení svého závodu nebo bytu, vůbec při provozování svých obchodů užívá jména sobě nepříslušného, nejsa k tomu oprávněn již vykonaným zápisem své firmy do obchodního rejstříku. Účelem tohoto ustanovení je chrániti obecenstvo, aby nebylo klamáno o kvalitě nebo o původu zboží tím, že by živnostník používal jména mu nepříslušejícího.
St-l tvrdí, že jména svého zemřelého otce Antonína užívá právem, neboť jednak otec dal mu k tomu svolení, jednak nabyl jeho podniku. Dovozuje, že sporné označení jest označením vhodným, ježto je z něho patrno, že provozuje podnik jako nástupce po svém otci, a proto, že toto označení rozlišuje jeho podnik od podniku jiných a nemůže u nikoho vzbuditi omyl o tom, kdoi jest majitelem podniku. Dovozuje konečně, že jest oprávněn užívati jména svého otce přes to, že není zapsán v obchodním rejstříku, a to proto, že užívá v uvedeném označení svého úplného jména i příjmení, takže skutková podstata § 49 živn. řádu dána není.
Proti těmto vývodům stížnosti nutno poukázati na to, že při posuzování sporné otázky nelze bráti zřetel k jednotlivým slovům, z nichž se jméno st-lem užívané skládá, nýbrž k jménu jako celku, ták jak ho st-l užívá. Jménem, kterého st-l v označení užívá, jsou slova »Antonín nyní Rudolf M.«. K užívání tohoto jména není st-l oprávněn, když je nesporné, že se jmenuje Rudolf M. Užívati by ho mohl jenom tehdy, kdyby toto jméno bylo jako firma zapsáno do obchodního rejstříku. Tento předpoklad však splněn není, což st-l sám doznává.
Skutečnost, že u st-le nejsou splněny podmínky pro zápis firmy do obchodního rejstříku, jest nerozhodná. Nemůže-li sporné označení býti zapsáno do obchodního rejstříku, nesmí ho st-l užívati, neboť práva takového by mohl nabýti jenom protokolací.
Tvrdí-li st-l, že skutková podstata § 49 bod 1 živn. řádu jest vyloučena tím, že užívá v označení svého plného jména a příjmení, jest na omylu. K tomu je st-l povinen podle předpisu § 49 č. 4 živn. řádu. Vedle tohoto předpisu platí však pro něho také ještě zákaz § 49 bod 1 živn. řádu. Namítá-li dále, že jména »Antonín« užívá v označení závodu se svolením svého otce, jest okolnost ta bez právního významu pro trestnost st-le podle § 49 bod 1 živn. řádu. Význam by mohla míti tato skutečnost jenom podle § 46 živn. řádu. O takový případ však zde nejde.

Citace:

Č. 12248. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 158-159.