Č. 12255.

Zdravotnictví. — Část všeobecná: I. * Ustanovení § 93 nařízení býv. uh. ministra zemědělství z 27. června 1908 č. 54300 o prohlídce masa, vydaného k provedení zák. čl. VII:1888 o úpravě veterinářství, je platným právním předpisem. — II. K vydání opatření, jehož účelem jest uvésti jatky a prodejny masa v soulad s předpisy nařízení býv. uh. ministra zemědělství z 27. června 1908 č. 54300, je příslušný v I. stolici v městech s regulovaným magistrátem městský notářský úřad. — III. Politické úřady nejsou oprávněny opírati zákazy ve věcech veterinární policie o čl. 2 a 3 zákona č. 125/1927 Sb. (řešeno jen pro Slovensko).
(Nález z 10. ledna 1936 č. 10004/36.)
Věc: Jan R. v Nové Vsi proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 15. dubna 1933 o zákazu výseku masa.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem městského notářského úřadu v Košicích z 2. února 1932 bylo st-li na základě odst. 3 čl. 1, resp. odst. 1 čl. 3 zákona č. 125/1927 ve smyslu § 67 nař. č. 8/1928 zakázáno sekati a prodávati maso v Košicích na ulicích v šiatroch, dokud si neopatří hygienickou místnost odpovídající platnými předpisům.
Dalším výměrem z 24. února 1932 zamítl městský notářský úřad odpor st-lův proti výměru z 2. února 1932, při čemž k obraně st-lově, obsažené v odporu, uvedl v důvodech v podstatě toto:
St-li se neodnímá živnostenský list, nýbrž upravuje se jen, aby pro prodej masa opatřil si vhodnou místnost. Takovou místností není šiator, ježto maso je v něm vystaveno prachu a nečistotě, což odporuje § 93 nař. č. 54300/1908, podle něhož stěny a podlaha prodejny masa mají býti zhotoveny z neprosakujícího materiálu a maso nesmí býti vystaveno prachu a nečistotě. Povolením městského notářského úřadu jakožto prvostupňové vrchnosti k sekání masa v šiatroch nemohl se st-l vykázati. St-li nebyl výměr vydán jen na podkladě potrestání jeho pro nedodržování předpisů o prodeji masa, jak vysvítá z toho, co bylo dříve uvedeno. Rozhodnutím zem. úřadu v Bratislavě bylo odvolání st-lovo podané proti výměru městského notářského úřadu v Košicích zamítnuto a výměr byl potvrzen z důvodů v něm uvedených. Zem. úřad při tom vyslovil, že výměr má podklad v nař. býv. uh. min. zemědělství č. 54300/1908, podotkl vzhledem k obsahu odvolání st-lova, že na opatření městského notářského úřadu nemá vlivu okolnost, že st-l byl v r. 1930 potrestán, a poznamenal konečně, že v potvrzeném výměru měl býti správně citován zákon č. 125/1927 (místo č. 135/1927), kterážto chyba nemohla býti uznána jako směrodatná pro platnost napadeného výměru.
Uvedené rozhodnutí zem. úřadu v Bratislavě je bráno v odpor stížností podanou k tomuto soudu.
Neopodstatněna jest výtka stížnosti, že cirkulární nař. býv. uh. ministra zemědělství z 27. června 1908 č. 54.300 F. M., o něž se žal. úřad opřel, bylo zrušeno československými zákony. Z vývodů stížnosti vyplývá, že st-l pokládá cit. nař. za zrušené zejména zákonem živnostenským č. 259/1924 Sb. Než podle § 253 odst. 3 cit. zák. dnem účinnosti jeho pozbyla platnosti nařízení vydaná na základě zák. čl. XVII: 1884, kdežto nař. č. 54300/1908 bylo vydáno k provedení zák. čl. VII:1888. Soud nenalezl pak, uvažuje o platnosti cit. nař., které bylo publikováno v Budapešti Kozlony č. 161 ze dne 16. července 1908, i z úřední povinnosti, ani že by jiným zákonem bylo své platnosti zbaveno.
St-l ostatně ve dvou dalších námitkách staví se sám na půdu nař. č. 54.300/1908 a dovozuje jednak, že v nař. není podkladu pro zákaz výseku a prodeje masa v šiatroch, jednak popírá kompetenci městského notářského úřadu k zákroku podle cit. nař., maje za to, že podle § 22 zák. čl. XXII:1886 náležela věc do působnosti města Košic. V prvém směru přehlíží však st-l, že žal. úřad shledal zákonnou oporu pro výměr I. stolice v § 93 nař. č. 54300/1908, jehož odst. 1 věta prvá ustanovuje, že stěny a podlaha jatek a prodejen masa musí býti zhotoveny z neprosakujícího materiálu, který se dá lehko umývati, a podle jehož odst. 4 nesmí býti maso vystaveno prachu a nečistotě. Že by toto stanovisko žal. úřadu bylo nezákonné nebo spočívalo na vadném zjištění skutkového stavu, stížnost nijak nenamítá. Pokud však stížnost popírá, že by mohl býti vydán zákaz k provozu živnosti na podkladě nař. č. 54.300/1908, bude k této námitce přihlédnuto v závěru tohoto nálezu. V otázce kompetence městského notářského úřadu k vydání opatření, jež žal. úřadem bylo potvrzeno, sluší uvážiti, že podle § 93 odst. 1 věty druhé nařízení č. 54300/1908 jsou příslušné k vydání opatření, jehož účelem jest uvésti jatky a prodejny masa v soulad s tím, co nař. předpisuje, v prvé instanci úřady, uvedené v § 125 zák. čl. VII:1888. V městech s regulovaným magistrátem příslušela tato kompetence měšťanostovi nebo jeho zástupci magistrátem určenému. Avšak příslušnost, která na Slovensku náležela podle uvedených zákonů, nařízení a městských statutů v městech s regulovaným magistrátem měšťanostovi, přešla podle § 1 zák. č. 233/1920 a § 10 zák. č. 243/1922 na městský notářský úřad. Byl tedy městský notářský úřad v Košicích věcně k vydání výměru podle nař. č. 54.300/1908 kompetentní. Ustanovení § 22 zák. čl. XXII:1886 nelze se dovolávati pro otázku kompetenční, ježto v citovaném předpisu jest upravena otázka, které záležitosti náležejí do správy měst s regulovaným magistrátem, nikoli však otázka, kterým orgánům přísluší jednotlivé úkony správy vykonávati. Je tedy i shora zmíněná námitka bezdůvodná.
Zbývá konečně námitka, že politické úřady nebyly oprávněny zákaz výseku a prodeje masa vydati na základě zákona č. 125/1927 Sb., ježto podle čl. 3 cit. zák. jsou politické úřady povolány zakročovati pouze v případech uvedených v čl. 2 zák. Předpokladem tohoto zákonného ustanovení pak je, že k zakročení není povolán jiný úřad. To však právě dopadá na případ st-lův, neboť šlo tu o otázky živnostenské, resp. tržní policie. St-l nevznesl sice obdobné námitky v odvolání, avšak vzhledem k tomu, že — jak je patrno ze stížnosti i z nař. rozhodnutí — výměr prvé stolice obsahoval nesprávně citaci zákona č. 135/1927 na místo č. 125/1927 Sb., nelze označiti námitku brojící teprve v soudní stížnosti proti použitelnosti zák. č. 125/1927 za nepřípustnou. Po věcné stránce musel pak soud stížnost v tomto bodě uznati důvodnou. Z článků 1, 2 a 3 zák. č. 125/1927 plyne, že politické úřady, podřízené min. vnitra, jsou oprávněny vydávati zákazy podle čl. 3 k účelům uvedeným v čl. 2 toliko v těch záležitostech, jichž správa spadá do kompetence min. vnitra, nikoli však v těch záležitostech, které spravují úřady jiné, tedy i jiná ministerstva. Oprávněni politického úřadu podle čl. 3 má tedy povahu subsidiární a ustupuje v těch případech, kdy je positivním předpisem nebo povahou věci založena kompetence jiného úřadu nežli politického, podřízeného min. vnitra (srov. Boh. A 9738/32, 10347/33). V daném případě šlo o zákaz opřený o nař. č. 54300/1908, vydané býv. uh. min. zemědělství v jeho kompetenci pečovati o záležitosti veterinární. Vydávaly tedy politické úřady svůj zákaz, jakožto úřady podřízené min. zemědělství a nikoli min. vnitra. Ale pak neprávem opřely svůj zákaz o čl. 2 a 3 zák. č. 125/1927, neboť s hlediska těchto ustanovení nebyly k vydání příslušného zákazu oprávněny. Právní základ k vydání zákazu nelze pak — jak stížnost arci v jiné souvislosti vytýká — spatřovati ani v nař. č. 54300/1908, které zmocňuje příslušné úřady pouze k tomu, aby vydávaly příkazy na přetvoření jatek a prodejen masa v takové, jež předpisům nař. by vyhovovaly. Příkazy takové bylo by zajisté možno i exekuční cestou vymáhati, avšak možnost je vydávati nezahrnuje v sobě ještě možnost zákazů, maso v nevhodných místnostech vysekávati a prodávati.
Slušelo proto nař. rozhodnutí, jež nemá zákonného podkladu, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12255. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 173-175.