Č. 12303.

Samospráva obecní. — Řízení správní: Platební rozkaz o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, vydaný vyměřovacím úřadem v době, kdy promlčením pominulo již jeho právo vyměřiti dávku, není aktem zmatečným.
(Nález z 27. února 1936 č. 11018/36.)
Věc: Obec Podlužany proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 11. září 1933 o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dvěma platebními rozkazy z 16. a 22. června 1932 vyměřil starosta obce Podlužan Mikuláši Z. dávku z přírůstku hodnoty z převodu pozemků na Michala Z., S. a spol.
Zem. úřad v Bratislavě v postupu instančním nař. rozhodnutím oba platební rozkazy zrušil a zcizitele osvobodil od placení dávky z těchto důvodů: »Nesporno jest, že, schválil-li stát. pozem. úřad smlouvu trhovou z 26. září 1922 výměrem z 20. března 1923, je podle § 1 odst. 4 prav. dnem převodu den, kdy stát. pozem. úřad udělil definitivní souhlas ke zcizení, t. j. den 20. března 1923. Podle § 27 prav. platí pro promlčení dávky ustanovení jako o promlčení přímých daní. Ježto úřady jsou povinny přihlížeti k promlčení z moci úřední, a pro promlčení práva obce, vyměřiti dávku, až do platnosti zák. č. 76/1927 Sb. platí ustanovení § 189 nař. býv. min. fin. č. 50000/1913, podle něhož se přímé a nepřímé daně a na jich způsob vybírané státní dávky promlčují, nevyměří-li se do 5 let ode dne, co daní povinný důchod vznikl, není pochyby, že vznikl-li dávce povinný důchod dne 20. března 1923, mohla býti dávka z tohoto převodu obcí vyměřena nejpozději do dne 21. března 1928. Vyměřil-li starosta obce Podlužan dávku až 16. a 22. června 1932, tedy v době, kdy právo obce vyměřiti dávku bylo již promlčeno, plyne z toho, že platební rozkazy jím vydané staly se úplně zmatečnými, a proto nemohly nabýti právní moci, a dávka jimi vyměřená nemůže býti na zciziteli vy- máhána. Bylo proto z toho důvodu odvolání vyhověti.« Žal. úřad zároveň poznamenal, že ostatně převod ten jest osvobozen od dávky podle § 3 č. 3 prav. i § 52 zák. č. 44/27 Sb.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Žal. úřad zrušil platební rozkazy proto, že jako zmatečné akty nemohly vůbec nabýti právní moci, ježto byly vydány v době, kdy právo obce vyměřiti dávku bylo již promlčeno.
Stížnost popírá, že by byl žal. úřad povinen z moci úřední přihlížeti k tomuto promlčení, tvrdí, že v daném případě neměl práva otázkou tou se zabývati, ježto zcizitel v odvolání, jehož vyřízením je nař. rozhodnutí, námitky takové nevznesl, a namítá, že žal. úřad neměl věcně rozhodovati o odvolání k němu vzneseném, nýbrž měl odvolání odmítnouti, ježto — jak nižší stolice vyslovila, a odvolatel ve svém odvolání nepopřel — platební rozkazy, nebyvše zcizitelem včas vzaty v odpor, nabyly moci práva.
Popírá tedy stížnost, že by šlo o zmatečný akt, jejž mohl odvolací úřad z moci úřední odstraniti.
Námitku tu shledal soud důvodnou. Platební rozkaz, vydaný vyměřovacím úřadem v době, kdy promlčením pominulo již jeho právo vyměřiti dávku, není aktem absolutně zmatečným, nýbrž jen odporujícím předpisu § 27 prav., tudíž nezákonným. Pouhá nezákonnost správního aktu nebrání však tomu, aby nabyl právní moci. Nabyl-li však právní moci, pak není nadřízený úřad — není-li tu positivního předpisu, který by ho k tomu zmocňoval — oprávněn akt takový rušiti.
Okr. úřad v Bánovcích, přijav za své důvody usnesení obec. zastupitelstva v Podlužanech, zaujal věcné stanovisko k námitkám odvolání k němu podaného, vyslovil však zároveň, že platební rozkazy nabyly právní moci, ježto nebyly včas vzaty v odpor opravným prostředkem, tedy, že odvolání je nepřípustné. Ježto právní moc aktu vylučuje věcné jeho přezkoumání v řízení odvolacím, bylo povinností žal. úřadu, aby tento zřejmý vnitřní rozpor rozhodnutí okr. úřadu odstranil, a shledal-li správným zjištění nižší stolice, že zcizitel nepodal odvolání do platebních rozkazů včas a platební rozkazy nabyly proto moci práva, odepřel o odvolání k němu podaném rozhodnouti věcně.
Žal. úřad, veden jsa nesprávným právním názorem, že má právo platební rozkaz jako zmatečný zrušiti, poněvadž dávka je promlčena, postupu toho nezachoval, a zůstalo proto řízení po této stránce vadné. Ježto pak tato vada byla zaviněna nesprávným právním názorem žal. úřadu, nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12303.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 291-292.