Č. 12677.

Živnostenské právo: * Okolnost, že automobilová doprava provozovaná po živnostensku je konána pouze na objednávku, nevylučuje pravidelnost této dopravy podle § 1 odst. 3 zákona č. 198/1932 Sb., jestliže tu nejsou momenty takové, které by i při použití § 10 cit. zákona vylučovaly, aby obecenstvo mohlo s ní jako s opakující se počítati.
(Nález ze 4. prosince 1936 č. 16781/36.)
Věc: Jaroslav H. v Nebuželích proti rozh. zem. úřadu v Praze z 1. března 1934 o neoprávněném provozování živnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Mělníku z 10. listopadu 1933 byl st-l uznán vinným přestupkem § 1 odst. 1 a § 7 odst. 3 zákona č. 198/1932 Sb., jehož se dopustil tím, že provozoval pravidelnou dopravu nákladů bez úředního povolení, a byla mu podle § 33 cit. zákona uložena pokuta 1000 Kč, případně náhradní trest vězení v trvání 14 dnů.
K obraně st-le, že provozuje dopravu nákladů na základě vydaného mu živnostenského listu pouze na objednávky pro určitý okruh osob, poznamenal okr. úřad, že st-l na základě tohoto živnostenského listu a pozdější své žádosti za udělení koncese k nepravidelné dopravě nákladů, podané podle § 37 odst. 2 zákona č. 198/1932 Sb., jest oprávněn pouze k nepravidelné dopravě nákladů, že však provozuje dopravu pravidelnou, ježto doprava ta je místně i časově upravena tak, že lze s ní jako opakující se počítati.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad rekurs st-lův z důvodů uvedených v rozhodnutí prvé stolice, k nimž vzhledem k vývodům odvolání mimo jiné ještě podotkl, že vlastním doznáním st-le bylo zjištěno, že dováží denně v určitou dobu z Nebužel a Velkého Újezda do Prahy mléko a jiné hospodářské plodiny. Tím je dána pravidelnost dopravy nákladů. Podle znění odst. 3 § 1 zákona č. 198/1932 Sb. je pravidelnou taková doprava, jejíž provoz je časově i místně tak upraven, že lze s ní jako s opakující se počítati. Nerozhodným je, zda st-l dopravuje zboží pouze určitých osob, s nimiž učinil do odvolání ujednání, či snad doprava ta je přístupna komukoliv, t. j. širší veřejnosti, neboť § 10 cit. zákona ukládá koncesionáři dopravní povinnost, t. j. že koncesionář je povinen, jsou-li splněny podmínky dopravního řádu a není-li překážek uvedených v tomto paragrafu, provésti dopravu nákladů.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l byl potrestán proto, že provozoval pravidelnou dopravu nákladů, nemaje k tomu živnostenského povolení. Proti tomu namítá stížnost, že doprava, kterou st-l provozuje, není dopravou pravidelnou, nýbrž dopravou nepravidelnou, k níž st-l oprávnění živnostenské má. Je tedy na sporu otázka pravidelnosti dopravy nákladů st-lem provozované.
Podle § 1 odst. 3 zákona č. 198/1932 Sb. je pravidelnou doprava taková, jejíž provoz je časově i místně upraven tak, že lze s ní jako s opakující se počítati. St-l v řízení správním nepopíral, že doprava, již provozuje, má, pokud se týká jejího faktického časového i místního uspořádání, ráz pravidelnosti, namítal pouze, že tato okolnost nestačí k tomu, aby doprava ona byla prohlášena za pravidelnou ve smyslu cit. předpisu, nýbrž, že k tomu musí přistoupiti ještě další znak, totiž aby publikum s touto dopravou mohlo jako pravidelnou počítati. Tento předpoklad není po náhledu st-lově splněn, ježto st-l provádí dopravu mléka a mléčných výrobků jen na předchozí objednávku pro určitý předem stanovený okruh zákazníků, takže doprava, kterou provozuje, není komukoliv, t. j. veřejnosti, přístupná. Nejde tedy o dopravu pravidelnou. Tím způsobem brání se st-l i ve stížnosti k tomuto soudu podané. Nss neshledal stížnost v tomto bodě důvodnou.
Je-li doprava nákladů provozovaná st-lem místně i časově tak uprvena, že objektivně jde o dopravu pravidelně se opakující, a má-li koncesionář podle § 10 cit. zákona povinnost provésti dopravu nákladů od něho žádanou za předpokladů v tomto předpisu uvedených vůči publiku vůbec, pak okolnost, že tato po živnostensku provozovaná doprava je konána pouze na objednávku určitého okruhu osob, nevylučuje pravidelnost této dopravy po rozumu § 1 odst. 3 zákona č. 198/1932 Sb., jestliže nejsou zde momenty takové, které by i při použití § 10 tohoto zákona vylučovaly, aby veřejnost s ní mohla jako s opakující se počítati. Poněvadž stížnost netvrdí existenci takových vylučujících momentů, nutno míti za to, že pokud st-lovy dopravy se týče, splněny byly veškeré předpoklady odst. 3 § 1 cit. zákona pro kvalifikaci dotčené dopravy jako dopravy pravidelné.
Námitka, že žal. úřad nevyšetřil řádně smluvní poměr uzavřený mezi st-lem a jeho určitými předem stanovenými zákazníky, je podle toho bezdůvodná, neboť při stanovisku, které žal. úřad zaujal a jež sdílí i nss, jest uvedená okolnost pro kvalifikaci st-lovy dopravy nerozhodnou a nemusila tudíž býti zjištěna. Stížnost ovšem namítá, že doprava provozovaná st-lem není časově tak upravena jako doprava pravidelná, aniž toto své tvrzení blíže odůvodňuje, a vytýká dále, že úřad nevyšetřil řádně časovou a místní pravidelnost st-lovy dopravy. Námitky ty jsou vesměs bezdůvodné, neboť st-l nepopíral v řízení časovou a místní pravidelnost dopravy a neměl tedy žal. úřad podnětu, aby existenci těchto předpokladů v řízení zvláště vyšetřoval a v nař. rozhodnutí zvláště odůvodňoval. Pokud stížnost namítá, že úřad nesprávně použil v případě st-lově ustanovení §§ 7 a 33 zákona č. 198/1932 Sb., ježto ustanovení ta dopadají pouze na ty, kdo bez pravoplatné koncese provozují dopravu osob nebo nákladů podle § 1, nikoli však na st-le, jenž provozuje dopravu nákladů na základě přechodných ustanovení § 37 cit. zákona, je výtka ta bezdůvodná, neboť cit. zde ustanovení týkají se všech těch, kdo bez pravoplatné koncese provozují dopravu nákladů, ale poněvadž st-l skutečně bez pravoplatné koncese tuto pravidelnou dopravu nákladů provozuje, dopadají citovaná ustanovení i na něho. St-l nemůže se dovolávati vydaného mu živnostenského listu a z něho podle § 37 cit. zákona dovozovati své oprávnění k provozování pravidelné dopravy nákladů, neboť v řízení správním sám uvedl, že podle odst. 2 cit. zák. ustanovení zažádal ve stanovené tam lhůtě o udělení koncese k nepravidelné dopravě nákladů, nemůže tedy podle přechodného ustanovení § 37 cit. zákona provozovati dopravu pravidelnou.

Citace:

č. 12677. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1175-1177.