Č. 12289.

Samospráva obecní. — Řízení správní: I. * Ustanovení § 5 odst. 2 zák. č. 76/19 Sb., pokud jedná o podjatosti zástupců korporací, vztahuje se i na zástupce korporací, které sledují cíle jiné než výdělečné. — II. * Účast členů obecního zastupitelstva při usnášení obecního zastupitelstva o věci týkající se zvláštního zájmu korporace (spolku), v jejímž představenstvu členové ti zasedají, odporuje předpisu § 5 odst. 2 zák. č. 76/19 Sb. i tehdy, jsou-li osoby ty členy představenstva jako členové obecního zastupitelstva, mají-li takovíto členové v představenstvu většinu a sleduje-li korporace cíle, které se kryjí s úkoly obce.
(Nález ze 14. února 1936 č. 12228/34.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 592/20, 1558/22, ad II. Boh. A 8861/30.
Věc: Hlavní město Praha proti rozh. zem. úřadu v Praze z 12. srpna 1933 a prodeji obec. pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K žádosti spolku » Kuratorium ke zlepšování bytových poměrů pro Prahu a okolí« usneslo se ústřední' zastupitelstvo hlav. města Prahy ve schůzi dne 7. prosince 1931, aby obec pražská prodala »Kuratoriu« bloky B, C, E, F z rozdělené pozemkové parcely č. kat. 87/1 v Horní Krči ve výměře asi 7385 čtverečních sáhů na stavbu malých bytů za trhovou cenu 220 Kč včetně investičního příspěvku za 1 čtvereční sáh a za dalších podmínek v usnesení uvedených.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím zrušil z podnětu imstančních stížností Františka J., Osvalda M. a Františka V., poplatníků obce pražské, pro nezákonnost toto usnesení v podstatě proto, že ve schůzi ústředního zastupitelstva ze 7. prosince 1931 se podstatné části jednání o prodeji shora naznačeném zúčastnil jako člen ústředního zastupitelstva František K., který je zároveň členem správního výboru »Kuratoria«, tedy členem představenstva (předsedou) tohoto spolku, což odporuje ustanovení § 5 odst. 2 zák. č. 76/1919 Sb. a na čemž nic nemění okolnost, že byli do výboru spolkového vyslán radou hlav. města Prahy a že se od něho očekává, že ve spolku bude zastupovati zájmy obce jako vysílatelky. Pro tento svůj názor dovolal se zdejšího nálezu Boh. A 8861/30, vyslovivšího touž zásadu ohledně členů správní rady akciové společnosti.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vytýká mu nezákonnost, snažíc se dovoditi, že použití předpisu § 5 odst. 2 cit. zák. na zástupce shora uvedeného »Kuratoria« bylo vůbec nepřípustno jednak proto, že ustanovení to se vztahuje výhradně na representanty korporací, které svou činností sledují cíle výdělečné, což je patrno z toho, že ustanovení to mluví jen o společnostech akciových, s ručením obmezeným a společenstvech hospodářských a výdělečných, kdežto jmenované »Kuratorium« podle svých stanov sleduje výhradně cíle sociální a obecně prospěšně, a dále proto, že ve správním výboru »Kuratoria«, jehož zájmy se kryjí se zájmy obce pražské, zasedá většina členů vyslaných radou hlav. města Prahy, takže je nemyslitelné, aby došlo ke kolisi funkčních povinností, což je po názoru stížnosti případ, pro nějž cit. nález tohoto soudu Boh. A 8861/30 připouští možnost restriktivního výkladu cit. zák. ustanovení.
Žádné z těchto námitek nemohl nss dáti za pravdu. V prvém směru dlužno poukázati na toto: § 5 zák. č. 76/1919 Sb. vylučuje v prvém odstavci z účasti na jednání a usnášení zastupitelských sborů jejich členy, jde-li o zvláštní zájem jejich neb osob jim blízko stojících. V druhém odstavci pak vylučuje členy těchto sborů, kteří jsou v určitém právním poměru k osobám neb korporacím, o jejichž zvláštní zájem jde. Při tom na prvém místě jmenuje »zákonné zástupce« těchto osob neb korporací, aniž by snad se omezoval na korporace, sledující jen výdělečné cíle. Na takové obmezení nedá se ani z toho usouditi, že pro podjatost zákon vylučuje také určité funkcionáře společností a společenstev zde jmenovaných. Nelze také nahlédnouti, proč by zákonný zástupce korporace, jíž se má dostati nějakého zvláštního prospěchu, byl z účasti na jednání vyloučen jen tehdy, sleduje-li korporace výdělečné cíle. Vždyť ratio legis ustanovení o podjatosti spočívá v tom, aby se předešlo veškerým pochybnostem o nestrannosti osob, v obec. zastupitelstvu( radě, komisi) o věci jednajících a zaručilo objektivní pro- jednání. Splnění tohoto požadavku je na místě i tenkrát, má-li se poskytnouti nějaká zvláštní výhoda korporaci, která nevykonává činnost výdělečnou.
Ve směru druhém dlužno předem poukázati na to, že si st-lka odůvodnění nálezu, jehož se dovolává, vykládá nesprávně.
V nálezu tom prohlásil nss kategoricky, že »znění § 5 odst. 2 cit. zák. je tak absolutní, že nelze pochybovati o tom, že již abstraktní možnost kolise funkčních povinností člena obec. zastupitelstva, který jest čteném správní rady akciové společnosti, zakládá podjatost ve smyslu zákona«. Také další jeho věta »Leč i kdyby bylo možno dáti ustanovení § 5/2 přes jeho kategorické znění výklad restriktivní« naznačuje zcela jasně, že nss tento restriktivní výklad nepřipouští, naopak jej výslovně vylučuje, aniž co na tom mění skutečnost, že se další připojenou úvahou dovozuje v nálezu tom in concreto bezdůvodnost tehdejší stížnosti také na základě restriktivního výkladu, jaký stížnost ona zastávala. Také v daném případě setrval soud při onom kategorickém stanovisku, které zaujal v nálezu právě citovaném, a musí proto také u spolku, jakým jest jmenované »Kuratorium«, uznati čteny jeho představenstva za podjaté i v tom případě, jestliže by se cíle jeho kryly s úkoly sledovanými obcí a jestliže by zástupci obce, vyslaní do představenstva tohoto spolku, měli v něm většinu.
Musil tedy stížnost i v této její části zamítnouti, aniž měl za tohoto stavu důvod se zabývati ještě také otázkou, zda v daném případě se cíle »Kuratoria«, zvláště vzhledem k jeho teritoriální působnosti, skutečně kryjí s úkoly sledovanými obcí pražskou, zda ve výboru »Kuratoria« mají zástupci obce skutečně většinu a zda zejména tyto podmínky byly dány také v době, kdy o žádosti »Kuratoria« bylo ústředním zastupitelstvem rozhodováno.

Citace:

Č. 12289.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 262-264.