Č. 12591.

Policejní věci: Vydáním trestního nálezu úřadem kompetentním přetrhuje se promlčení trestného činu ve smyslu § 31 zák. čl. XL:1879 i tehdy, když později trestní nález byl vyšším úřadem z formálních důvodů zrušen.
(Nález z 23. října 1936 č. 15632/36.)
Věc: Dr. Jindřich R. v Užhorodě proti rozh. zem. úřadu v Užhorodě z 18. ledna 1934 o policejním přestupku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem okr. úřadu v Užhorodě z 28. listopadu 1933 uznán byl st-1 vinným trestným činem podle čl. 4 odst. 2 zákona o organisaci správy politické č. 125/1927 Sb., kterého se dopustil tím, že v odvolání podaném do rozsudku okr. úřadu v Užhorodě a došlém tomuto úřadu 23. května 1933 použil vzhledem k trestnímu řízení provedenému okr. úřadem v Užhorodě výrazu »a byla velká lehkomyslnost v takové malicherné věci předvolati do Užhorodu tolik svědků« a že se tudíž dopustil v písemném podání takového způsobu psaní, kterým urazil správní úřad, a byl odsouzen nepodmínečně na základě čl. 4 odst. 2 téhož zákona k peněžitému trestu 200 Kč, event. k uzamčení na dva dny.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání podané proti uvedenému rozsudku z důvodů v něm uvedených.
Proti rozhodnutí druhé stolice podal st-1 stížnost k nss, o níž tento soud uvažoval takto:
K rekursní námitce promlčení trestného činu uvedlo nař. rozhodnutí v podstatě, že k promlčení nedošlo proto, že pro trestný čin, o který šlo a který byl spáchán 23. května 1933, stíhán byl st-1 již výměrem okr. úřadu v Užhorodě z 8. června 1933, vyslovivším peněžitou pokutu 100 Kč, který byl st-li doručen 8. srpna 1933, a že tím došlo k přetržení šestiměsíční promlčecí lhůty a že dále nastalo přetržení této lhůty rozsudkem z 28. listopadu 1933, doručeným 6. prosince 1933.
Stížnost proti tomu namítá, že výměr z 8. června 1933 byl zem. úřadem jako protizákonný zrušen a že úřad nemůže svůj rozsudek založiti na protizákonném řízení. Tato námitka je bezdůvodná, poněvadž důvodem promlčení je šestiměsíční nečinnost úřadu, ale jakmile příslušný úřad nebyl nečinným, nýbrž proti st-li jako obviněnému nějaké kroky v trestním řízení podnikl, chybí zde základ pro promlčení i tehdy, jestliže činnost jeho záležela v rozhodnutí proti obviněnému, které bylo dodatečně uznáno protizákonným, pokud ovšem tato protizákonnost nezáležela v tom, že úřad nebyl vůbec oprávněn trestní řízení konati. Takový výměr byl vydán proti st-li jako obviněnému okr. úřadem v Užhorodě 8. června 1933 a byl doručen st-li 8. srpna 1933. I když pak výměr ten byl rozhodnutím zem. úřadu v Užhorodě z 8. září 1933 zrušen toliko z formálního důvodu, nebyl tím nijak odčiněn fakt, že příslušný úřad provedl včas zákrok proti st-li jako obviněnému, kteroužto skutečností bylo promlčení přetrženo. Nastalo-li však přetržení promlčení již citovaným výměrem z 8. června 1933, je bezpředmětné zabývati se otázkou, zdali došlo k přetržení promlčení též rozsudkem z 28. listopadu 1933.
Pokud pak jde o posouzení zjištěného činu Samého, žal. úřad uznal, že st-1 tím — že určité opatření okr. úřadu učiněné v trestním řízení správním, totiž předvolání určitého počtu svědků, v písemném odvolání označil jako »velkou lehkomyslnost«, ač mohl slušnějšími slovy opatření to kritisovati, — překročil dovolenou mez slušnosti a kritiky, a z volby tohoto výrazu, který st-1 ještě při jednání konaném 28. listopadu 1933 opakoval, usoudil, že st-1 měl úmysl zlehčiti autoritu úřadu, resp. jeho orgánu. Proti tomuto odůvodnění uvádí stížnost pouze, že šlo jen o dovolenou kritiku, o upozornění úřadu na nesprávný postup, které je v soudním řízení civilním soudním řádem připuštěno a které nepřesahovalo zákonných mezí a bylo jen dobrou radou danou v demokratickém státě úřadu jakožto odpůrci, bez úmyslu uraziti úřad. Citovaný závěr nař. rozhodnutí je svou podstatou pouhým hodnocením skutkové podstaty žal. úřadem zjištěné a může proto býti nss přezkoumán pouze v mezích § 6 zákona o ss. V tomto směru pak nss shledal, že st-1 vytýkal orgánu veřejné správy velkou lehkomyslnost a tudíž nedbalost v úřadování; jestliže pak žal. úřad, přejav odůvodnění prvého úřadu, uznal tento výraz za výraz pro veřejný úřad skutečně urážlivý, zlehčující autoritu úřadu a překročující dovolenou mez slušnosti a dovolené kritiky, nelze tento hodnotící úsudek uznati nelogickým.

Citace:

č. 12591. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 961-962.