Č. 12278.

Samospráva obecní: * K skutečným nákladům na zřízení, udržování a provoz obecního vodovodu, podle nichž jest vyšetřiti prodejní cenu vody (§ 12 vzor.. prav. o vybírání vodného, vl. nař. č. 143/22 Sb.), patří i pense bývalých zaměstnanců vodárny, i skutečné náklady, které vzniknou obci v odvětví správy a udržování veřejného statku tím, že jest v něm položen vodovod, nikoliv však uznávací poplatek za užívání veřejného statku vodovodem.
(Nález z 30. ledna 1936 č. 10312/36.)
Věc: Dr. Quido W. v Opavě proti rozh. zem. výboru v Brně z 15. září 1933 úvodném.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v Opavě usneslo se ve schůzi dne 23. června 1933 vybírati od 1. července 1933 do 31. prosince 1934 vodné o 40 h zvýšené na 2 Kč 40 h za 1 m3 spotřebované vody s tím, že o vybírání vodného platí výběrčí pravidla schválená výnosem zem. úřadu v Brně ze 7. června 1929 č. 19259.
K odvolání Dra Quido W. zem. výbor ve schůzi dne 15. září 1933 usnesení, že vodné má býti vybíráno od 1. července 1933, zrušil s tím, že obec jest oprávněna vodné vybírati teprve ode dne, kdy byla vyhlášena schválená výběrčí pravidla, jinak však odvolání co do zvýšení vodného na 2 Kč 40 h za 1 m3 zamítl jako bezdůvodné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Ve svém instančním odvolání namítal st-l, že usnesení o vybírání obecního poplatku, jsouc povahy rozpočtové, může platiti jen na příští správní rok, nikoli však pro běžný rok 1933, a dokonce již nikdy se zpětnou účinností pro dobu před vyhlášením schválených pravidel. Žal. úřad omezil se ve směru časové účinnosti zvýšení vodného na to, že vyslovil, že obec je oprávněna vybírati zvýšené poplatky teprve ode dne, kdy byla vyhlášena schválená výběrčí pravidla, a zrušil proto usnesení obec. zastupitelstva co do počátečního termínu vybíráni zvýšeného vodného. Nevyřídil tedy žal. úřad námitky odvolatelovy, že usnesení o vybírání obec. poplatku může platiti jen na příští správní rok. St-l nevytýká, že žal. úřad k této námitce nezaujal stanoviska, a nemohl proto soud k této vadě hleděti (§ 18 zák. o ss). Námitkou stížnosti, čerpanou z §§ 10—13 ob. fin. nov. č. 329/21 Sb., soud nemohl se zat bývati, poněvadž žal. úřad se spornou věcí s hlediska těchto předpisů nezabýval (§ 5 zák. o ss).
Dalším svým obsahem brojí stížnost proti zvýšení vodného na 2 Kč 40 h za 1 ms spotřebované vody.
Podle stálé judikatury nss jest vodné poplatkem podle § 28 ob. fin. nov., jejž obce vybírají jako náhradu za užívání obec. vodovodu jako zařízení jimi v zájmu veřejném zřízeného a udržovaného. Poplatníci, zavázaní tento poplatek platiti, nemají platiti více, než činí náklad, jejž ono zařízení působí, a nelze poplatek ten vybírati v takové výši, že by byl jimi kryt nejen náklad dotyčného zařízení, k jehož úhradě se vybírá, ale i výdaje jiné, zejména výdaje na všeobecnou správu obce (Boh. A 9063/31, 9471/31 a j.). Na stejném právním názoru buduje st-l svoji obranu, a i žal. úřad v nař. rozhodnutí zřejmě z něho vychází, dochází-lí k závěru, že z příjmu vodárny netvoří se přebytky.
St-l namítá, že k úhradě nákladů na obec. vodovod není třeba zvýšiti vodné, a vytýká, že žal. úřad neprávem počítá k těmto nákladům:
1. pensi bývalého zaměstnance vodárny,
2. uznávací poplatek za používání veřejného obec. statku v částce 180024 Kč a
3. celou náhradu za úpravu veřejných cest a dlažby v částce 155000 Kč.
Ad 1. Žal úřad vyslovil, že také pensijní požitky bývalých zaměstnanců obecních podniků dlužno počítati na účet těchto podniků jako náklady jejich provozu a správy.
Stížnost nepopírá, že k provozním nákladům podniku náleží i náklad personální, tedy aktivní platy zaměstnanců podniku. Nejinak je tomu však po názoru soudu i co do jejich platů pensijních. Také tyto mají svůj základ o důvod ve službách, které zaměstnanci konali podniku, jsou pouhým pokračováním jich platů aktivních, a postihují obec co do svého základu právě jenom z důvodu provozu toho kterého podniku. Je proto na místě, aby také pense býv. zaměstnanců vodovodu byly počítány do provozních nákladů vodovodního podniku, i když pense ty vyplácejí se z obec. pensijního fondu, resp. z fondu obecního.
Námitka, že k témuž účelu je v rozpočtu vodárny zařaděna již položka 77000 Kč, nebyla v řízení správním vznesena, a nemohl se jí proto soud věcně zabývati (§ 5 zák. o ss).
Ad. 2. Žal. úřad pokládá uznávací poplatek za používání veřejného statku za proúčtovací interní položku mezi jednotlivými odvětvími obec. hospodaření, nutnou pro zjištění správných hospodářských výsledků jednotlivých odvětví, a uznává, že obec má právo tuto položku zařaditi do vydání vodovodu, ježto by poplatek ten připadl obci i tehdy, kdyby byla vodárna podnikem soukromým.
Stížnost namítá, že běží tu o nepřípustnou tichou reservu, určenou podle zprávy starosty města k úhradě manka na vodném v jednotlivém roce, po případě na nepředvídané nutné opravy vodovodního zařízení, a že obec toho času, odepřevši usnésti se na vybírání poplatků za zvláštní užívání veřejného statku, ani od soukromých podnikatelů poplatek ten vybírati by nesměla.
Soud uznal stížnost v tomto bodu důvodnou.
Pro stanovení výše poplatku za užívání veřejného zařízení obec. přicházejí jako krajní hranice v úvahu náklady, které obci vznikají důsledkem zařízení, udržování a provozu zařízení, tedy náklady na zúročení a umoření nákladů zařizovacích, dále pak veškeré náklady udržovací a provozní. K těmto dlužno počítati nejen náklady, kterých vyžaduje přímo udržování a provoz zařízení — in concreto vodovodu —, nýbrž i náklady nepřímé, t. j. takové, které následkem existence a provozu onoho zařízení vznikají jiným odvětvím obec. správy, ať už tak, že tato odvětví musí za tím účelem podnikati určité positivní náklady, kterých by jinak nebylo, anebo tak, že dávají pro provoz onoho zařízení k disposici nějaké majetkové hodnoty, kterých by podle zásad řádného hospodaření mohla — nebýt onoho zařízení — zužitkovali jinak. Podle toho bylo by tedy ovšem do základu pro zjištění vodného počítati i takové vyšší náklady, které následkem existence a provozu vodovodu vznikají v odvětví správy veřejných komunikací, na př. náklady na zvláštní způsob nebo opětné obnovování dláždění, nutné následkem provozu vodovodu.
V daném případě jedná se o »uznávací poplatek za užívání veřejného statku«. Nejde tedy o nějaký náklad, který, ať přímo, ať nepřímo, vzniká v odvětvi správy veřejného statku obecního, nýbrž o poplatek, jaký požaduje vlastník věci od osoby třetí, aby vyloučil vznik nějakých práv pro tuto osobu na své věci. Je právně nemyslitelno, aby obec, která jest i podnikatelem vodovodu i vlastníkem veřejného statku obecního, sama sobě platila uznávací poplatek. Že by ho mohla požadovati od osoby třetí, je právně irelevantní, neboť obec. vodovod právě není vůči obci osobou jinou. Nelze také říci, že by odvětví správy veřejných komunikácí tím, že je v nich položen obec. vodovod, dávalo vodovodnímu podniku nějakou hodnotu, kterou by, nebýt toho, mohlo zužitkovat jinak, kdyžtě veřejné komunikace podle své povahy nejsou určeny k tomu, aby byly za úplatu přenechány k užívání třetím osobám. Že v daném případě skutečně nejde o nějaké skutečné náklady, vznikající z provozu vodovodu v odvětví správy veřejného statku, je také patrno ze zprávy obec. úřadu z 8. srpna 1933, kde se sporná položka označuje jako »Pufferpost«, tedy jako položka fiktivní a skrytá reserva. Za tohoto stavu nemohl soud uznati názor žal. úřadu, že lze tuto položku jako součást nákladu na vodovod počítati pro stanovení výše vodného, správným. Otázkou, bylo-li by možno bráti v počet položky na tvoření fondů ve smyslu § 21 ob. fin. nov., soud nemohl se zabývati, neboť s tohoto hlediska ani obec ani žal. úřad spornou položku nekvalifikovaly.
Ad 3. Žal. úřad uznal, že přes to, že vodárna udusává vykopaný materiál při kladení vodovodního zařízení dusacím strojem, je třeba zvýšeného udržování cest a předlažďování chodníků v místech výkopu, a nelze položku za tyto mimořádné náklady pojmouti do všeobecného obec. rozpočtu; ježto vodovodní síť je rozsáhlá, není částka 155000 Kč nijak nepřiměřená.
St-l vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad nevzal v úvahu účinek, jaký má dusací stroj, jehož účelem je zabrániti propadávání půdy, na nutnost předlažďovati místa výkopu. Námitka ta není důvodná, neboť žal. úřad přihlédl k účinkům dusacího stroje a uvedl, proč i přes to pokládá položku v stanovené výši za přiměřenou. Přezkoumávati tento hodnotný úsudek žal. úřadu není ovšem nss povolán (§ 6 zák. o ss).
Další námitky týkají se množství spotřebené vody jako druhého činitele při stanovení výše vodného.
St-l v tom směru ve svém odvolání namítal, že úhrn skutečně spotřebované vody, již nutno podle §§ 2 a 3 prav. vžiti za základ výpočtu, nečiní, jak udává ředitelství vodárny, 600071 m3, nýbrž správně 672624 m3, ježto z celkové spotřeby 708174 m3 lze odpočísti bezplatně dodanou vodu jen na vodotrysky v množství 18375 m3 a nanejvýše na nemocnice v množství 17175 m3.
Žal. úřad vyslovil, že spotřeba je městskou radou kalkulována podle skutečné spotřeby v posledním roce, a že údaje st-lovy o větší skutečné spotřebě vody, za niž lze předepsati vodné, nejsou doloženy konkrétními údaji, pročež úřad neměl možnosti, aby se jimi zabýval. Právem vytýká st-l, že běží o konkrétní údaje, čerpané z předkládací zprávy starosty města z 1. července 1933, neboť podle této zprávy a jejích příloh bylo skutečně spotřebeno vody 708174 m3, bezplatná spotřeba vody činila 107928 m3 a v ní pro nemocnici, kláštery a kasárny 17175 m3 a na vodotrysk a pro rybářský spolek 18375 m3. Činí tedy po názoru st-lově bezplatná spotřeba vody nikoliv 107928 m3, nýbrž 35550 m3, jež — odečtena od vody úhrnem spotřebované 708174 m3 — dává po názoru st-lově základ pro vyměření vodného 672624 m3, a nikoliv, jak tvrdí městská vodárna, 600071 m3. Měl tedy žal. úřad v konkrétních údajích st-lových dostatečný a bezpečný podklad pro přezkoumání vznesené námitky. Když pak st-l v souvislosti s tím ve svém odvolání namítal, že obec neprávem kalkuluje s vodou dodávanou bezplatně, po případě za sníženou cenu, poněvadž zvláštních užívacích práv na bezplatný odběr vody z obec. vodovodu nebo za sníženou cenu není, nemohl žal. úřad námitku tu vyříditi paušálním poukazem na to, že není zákonem obci bráněno, aby dodávala vodu na základě zvláštních soukromoprávních smluv a ve veřejném zájmu bezplatně nebo za sníženou cenu, nýbrž bylo na něm, aby zjistil, zda v případech, kde se tak děje, je tu skutečně přípustná soukromoprávní úmluva toho obsahu, nebo — pokud jde o obecné užívání vodovodu — zda to pravidla o vodném připouštějí.
Neobstály tedy některé z položek, jež jsou základem výpočtu vlastní ceny vody, směrodatné pro stanovení výše vodného, a padá tím i závěr žal. úřadu, že výše vodného, jak se na něm usneslo městské zastupitelstvo v Opavě, odpovídá zákonu.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12278. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 233-237.