Č. 12326.

Církevní věci: * Vrchní správa náboženské základiny na Slovensku a v Podkarpatské Rusi přísluší vzhledem na ustanovení zák. čl. III:1848 a zákona č. 2/1918 Sb. min. škol. a nár. osvěty.
(Nález z 12. března 1936 č. 19143/35.)
Věc: Československý stát (referát min. škol. a nár. osvěty v Bratislavě) proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě ze 4. března 1933 o opravách fary a kostela v Petrovicích.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 9. listopadu 1931 vyslovil okr. úřad ve Velké Bytči k žádosti biskupského úřadu v Nitře, že ve smyslu nařízení býv. ministra kultu č. 31937/1873 a na základě § 59 žup. stavebního statutu č. 133/3373/1903, schváleného býv. ministrem vnitra pod číslem 11514/ 1905, je min. škol. a nár. osvěty jako zástupce náboženské základiny, patrona římskokatolického kostela a fary v Petrovicích, povinno pro- vésti na svůj náklad ode dne pravoplatnosti tohoto výměru do 60 dnů na patronátních budovách římskokatolického kostela a fary nutné opravy budov, zjištěné technickým oddělením okr. úřadu v Žilině, s tím ustanovením, že na těchto budovách jsou povinni příslušní farníci konati práce nádenické a dodati potřebné potahy anebo tyto práce v penězích hraditi, jinak že bude biskupský úřad v Nitře oprávněn tyto opravy sám provésti na náklad min. škol. a nár. osvěty. Odvolání, které proti tomuto výměru vzneslo generální finanční ředitelství v Bratislavě (finanční prokuratura) jménem referátu min. škol. a nár. osvěty v Bratislavě, bylo nař. rozhodnutím zem. úřadu v Bratislavě ze 4. března 1933 zamítnuto.
Na toto rozhodnutí je podána stížnost československého státu (referátu min. škol. a nár. osvěty v Bratislavě), jež. mu vytýká nezákonnost i vady řízení.
Soud pokládal za nutné především zabývati se námitkou stížnosti, jež vytýká, že z nař. výměru nelze seznati, zda jde při něm o rozhodnutí stavebně-policejní či o rozhodnutí ve věci kultové (patronátní), ježto výměr dovolává se jednak předpisů stavebního statutu, jednak předpisů kultových. Avšak tato námitka nemohla býti uznána důvodnou, neboť, jak z důvodů prvé stolice, žal. úřadem recipovaných, tak i z vlastních důvodů žal. úřadu vychází zřetelně najevo, že nař. rozhodnutím byla řešena povinnost patrona provésti opravy na budovách kostela i fary v Petrovicích, takže nemůže býti pochybnosti o tom, že jde výhradně o rozhodnutí ve věci kultové. Okr. úřad ve Velké Bytči citoval arci v důvodech svého výměru také ustanovení § 59 stavebního statutu býv. župy Trenčanské, avšak učinil to zřejmě jen proto, aby upozornil, že stav budov, o které jde, opravy nutně vyžaduje. Podle citovaného § 59 stavebního statutu musí totiž býti budovy, které podle mínění odborného a úředně vyslaného znalce ohrožují veřejnou bezpečnost, opraveny nebo zbořeny. Druhý odstavec téhož paragrafu opravňuje pak úřad provésti zboření budovy, jejíž majitel ve stanovené lhůtě opravu nebo zboření neuskuteční, na útraty majitelovy. Okr. úřad však nepohrozil ve svém výměru, že dá budovy kostela a fary, nebudou-li nařízené opravy provedeny, zbořiti, jak by byl musil učiniti, kdyby vystupoval jako stavební vrchnost, nýbrž určil, že opravy, jež nařídil provésti, bude exekvovati náhradním úkonem. Je tedy patrné, že nebylo výměrem okr. úřadu ani potvrzujícím jej výměrem zem. úřadu učiněno rozhodnutí stavebně-policejní.
Na druhém místě musil soud přihlédnouti k oněm vývodům stížnosti, jimiž se popírá pasivní legitimace stěžujícího si eráru v řízení správním. Stížnost vytýká tu nař. rozhodnutí, že je jím ukládána přímo povinnost min. škol. a nár. osvěty, jakožto orgánu státu, ač československý stát v žádném případě nemůže býti patronem kostela a fary v Petrovicích, nýbrž ještě nejspíše, což stížnost také arci popírá, náboženská základina.
Ani při této námitce nemohl soud dáti stížnosti za pravdu. Jest ovšem pravda, že žal. úřad v úvodu svého rozhodnutí mluví o tom, že výměrem nižší správní stolice bylo uloženo referátu min. škol. a nár. osvěty v Bratislavě snášeti náklady oprav na patronátních budovách v Petrovicích a že tento výměr žal. úřad potvrdil. Avšak jde tu pouze o výrazovou nepřesnost, která nijak neztížila obranu st-lovu, neboť ze stížnosti je patrné, že st-l dobře porozuměl vlastnímu smyslu nař. rozhodnutí, jímž byla povinnost provésti opravy patronátních budov v Petrovicích uložena náboženské základině, jejímž zástupcem je min. škol. a nár. osvěty. Že pak zcela nepochybně takto nutno pojímati smysl nař. rozhodnutí, to vyplývá nejen z jeho důvodů, v nichž se konstatuje hned s počátku, že patronem kostela a fary v Petrovicích je náboženská základina, zastoupená min. škol. a nár. osvěty, nýbrž i z potvrzeného výměru okr. úřadu, který ve svém výroku ukládá příslušnou povinnost ministerstvu jakožto zástupci náboženské základiny, patrona kostela a fary v Petrovicích.
Stížnost vznáší arci pochybnost v otázce, zda vůbec je min. škol. a nár. osvěty příslušné k zastupování náboženské základiny, a vytýká, že nař. rozhodnutí se nezabývalo námitkou odvolání st-lova proti výměru okr. úřadu, v níž bylo dovozováno, že vykonávání patronátních povinností na farách, podléhajících náboženské základině, je povinností související se správou této základiny, která však náleží likvidační komisi pro správu církevních majetků na Slovensku. Po stránce formální sluší předem konstatovati, že na námitku odvolání st-lova o příslušnosti likvidační komise žal. úřad v nař. rozhodnutí reagoval, vysloviv, že okolnost, že správa náboženské základiny byla na Slovensku odevzdána likvidační komisi, nemůže vůbec přijití v úvahu při určení práv a závazků plynoucích z patronátního poměru. Je proto výtka, že na vývody odvolání v tomto bodě nebylo žal. úřadem odpověděno, zcela bezdůvodná.
Pokud pak jde o meritum věci, uvážil soud toto:
Podle historického vývoje sluší náboženskou základinu (na rozdíl od jmění církevního) na Slovensku pokládati za veřejný fond, určený pro účely církve katolické a spravovaný státem (srov. Bušek, Hendrych, Laškota, Müller »Československé církevní zákony, díl 1., str. 660 a násl.,jakož i Materka ve Slovníku českoslov. práva veřejného, heslo: Náboženské fondy, str. 695). Resortně spadaly záležitosti náboženské základiny podle zák. čl. III:1848 do kompetence min. kultu a veř. vyučování, které upravilo nejenom svým nařízením z 27. září 1867 č. 10165 (Rendeletek tára č. 160/1867) správu náboženských, studijních a veřejných základin, nýbrž rovněž svým nařízením z 6. června 1873 č. 31937/1872 (Rendeletek tára č. 98/1873) i způsob použití patronátních břemen, spočívajících na majetcích veřejných základin a patřících do správy min. kultu a veř. vyučování, na výstavbu a občasnou opravu kostelů, far a jejich vedlejších budov. Tato kompetence min. kultu a veř. vyučování přešla nepochybně do úřadu pro správu vyučování a národní osvětu, zřízeného zákonem č. 2/1918 Sb., který později je zákonnými předpisy nazýván ministerstvem školství a národní osvěty. Správu majetku náboženské základiny převzala sice podle nařízení ministra s plnou mocí pro Slovensko č. 4/1923 (Úradné noviny č. 42/1923) likvidační komise pro správu církevních majetků, avšak na resortní působnosti min. škol. a nár. osvěty se zřízením zmíněné likvidační komise, jež jest omezena na správu majetku, nic nemohlo změniti. Zůstává tedy i nadále min. škol. a nár. osvěty orgánem, jemuž náleží v zastoupení státu jménem náboženské základiny vystupovati (srov. i výpočet kompetence min. škol. a nár. osvěty u Weyra, Slovník československého práva veřejného, heslo: »Ministerstva«, str. 632, kde se výslovně uvádí, že zmíněnému ministerstvu náleží vrchní správa náboženských fondů — základin). Uložil-li tedy žal. úřad ministerstvu jako zástupci náboženské základiny výkon určitých povinností patronátních, nedopustil se nezákonnosti, neboť povinnost ta týká se právě jen náboženské základiny, jejímž jménem min. jedná. Tím jsou vyvráceny námitky st-lovy v tom směru vznesené. Z toho, co bylo uvedeno, plyne již také bezdůvodnost další námitky, již stížnost vytýká, že k řízení, jež vydání nař. rozhodnutí předcházelo, ne- byla pozvána likvidační komise, neboť této komisi náleží pouze správa majetku základiny, nikoli však její zastupování jménem státu, v jehož správě základina jest.
Stížnost nepřestává však na těchto námitkách, jež právě byly vyřízeny, nýbrž také popírá, že by náboženská základina byla patronem kostela a fary v Petrovicích, dovolávajíc se pro toto své stanovisko především znění kanonické visitace. Avšak příslušné vývody stížnosti nemohl soud shledati za řádně konkretisované námitky ve smyslu § 18 zákona o ss, jež by bylý způsobilé k tomu, aby vyvolaly revisní činnost tohoto soudu, neboť stížnost se tu omezuje na pouhé slovní opakování svého odvolání, podaného v průběhu správního řízení, a nepřihlíží k tomu, že žal. úřad opřel se nejen o znění kanonické visitace, nýbrž že výklad ustanovení visitace, jak je podal okr. úřad ve Velké Bytči, s nímž žal. úřad projevil souhlas, podepřel i přípisem býv. místodržitelské král. uherské rady z 9. prosince 1833 č. 36.308 a výnosem býv. uh. ministra kultu a veřejného vyučování z 18. září 1912 č. 113.370. Stížnost však proti těmto — s hlediska výměru okr. úřadu novým — důvodům žal. úřadu vůbec námitek neformuluje.
V závěru namítá stížnost shodně s odvoláním, podaným proti rozhodnutí okr. úřadu, že ve výměru není dostatečně dokázáno, které opravy zatěžují patrona, dále že stav budov se zhoršil nepoměrně bez zavinění patrona, ježto církevní vrchnost, ač min. škol. a nár. osvěty povolilo v r. 1929 určitý příspěvek na opravy, neprovedla ani nejnutnějších oprav, a konečně, že lhůta k provedení oprav (60 dní) je příliš krátká, ježto v této době jest uskutečnění oprav nemožné. V tomto bodě musil soud stížnost uznati důvodnou. Žal. úřad totiž, ač st-l již v odvolání se bránil shodnými námitkami, nezaujal k nim vůbec stanoviska a ponechal tyto vývody odvolání zcela bez povšimnutí. Tím dopustil se však žal. úřad podstatné vady řízení, porušiv ustanovení § 69 odst. 1 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., které vzhledem k § 82 cit. nař. platí i pro úřad odvolací, neboť pouhý odkaz na důvody prvé stolice nemůže býti v daném případě postačující, kdyžtě šlo o nové návrhy a náměty, o nichž prvá stolice vůbec nerozhodovala. Při tom nenáleželo ovšem soudu za dnešního stavu sporu uvažovati o tom, zda námitky st-lovy jsou po věcné stránce důvodné.

Citace:

Č. 12326.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 341-344.