Č. 12708.

Samospráva obecní. — Řízení správní: * Zájem, který má někdo jako poplatník na řádném hospodaření obce, nedává mu ještě legitimaci naříkati v cestě instanční usnesení obecního zastupitelstva, kterým zastupitelstvo jedině jako stolice odvolací podle § 40 čes. obec. zříz., resp. § 44 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb. rozhodlo příznivě o odvolání proti předpisu samostatné dávky obecní.
(Nález z 30. prosince 1936 č. 15384/36.)
Věc: Župní sbor vzdělávací československé sociálně demokratické strany dělnické VI. župy Lounské v Kladně (adv. Dr. Antonín Kusý z Prahy) proti rozh. okr. úřadu v Kladně z 29. ledna 1934 o dávce ze zábav.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rada horního města Kladna zamítla výměrem z 26. února 1932 žádost podnikatele biografu Elektra v Kladně, aby předpis dávky ze zábav z filmového představení »Pudr a benzin«, předváděného ve dnech 22. a 28. ledna 1932, vzhledem k tomu, že jde o film uznaný za kulturně výchovný, byl zrušen, s poukazem na právní moc předpisu. Podnikatel se odvolal; obec. zastupitelstvo v sezení 13. července 1932 se usneslo tomuto odvolání vyhověti a dávku odepsati. Z tohoto rozhodnutí odvolal se Ing. Jaromír D., namítaje, že rozhodnutí je nesprávné a poškozuje finančně obec. Okr. úřad v Kladně výměrem z 29. ledna 1934 k tomuto odvolání zrušil rozhodnutí obec. zastupitelstva pro nezákonnost.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí podnikatelem biografu uvážil nss:
Po stránce formální namítá stížnost, že žal. úřad rozhodoval neprávem o odvolání osoby nelegitimované. Stížnosti bylo dáti za pravdu.
Okr. úřad vydal nař. výměr jako stolice odvolací, rozhoduje o odvolání Ing. Jaromíra D. Předpokladem rozhodovací pravomoci odvolací stolice jest, že bylo podáno odvolání legitimovanou stranou. Dlužno proto zkoumati, lze-li Ing. Jaromíru D. přiznati v daném sporu postavení strany.
Ing. Jaromír D. ve svém odvolání, o němž žal. úřad rozhodl, odvolal se na § 99 obec. zříz., zákon č. 52/1927 Sb. a § 6 obec. fin nov. a poukázal na to, že usnesením v odpor vzatým bude město Kladno finančně poškozeno. Odvolal se tedy z usnesení obec. zastupitelstva zřejmě jako poplatník obce. Dlužno proto uvažovati, lze-li poplatníku obce v daném případě přiznati postavení strany a z toho plynoucí rekursní legitimaci. V předpisech odvolatelem citovaných není na otázku tu odpovědi.
Z § 99 čes. obec. zříz. pro otázku tu nic neplyne, poněvadž ustanovení jeho odstavce 1 je pouhou normou kompetenční, která nepraví ani, že z každého usnesení obec. zastupitelstva je možno se odvolati, ani komu v konkrétním případě odvolací právo přísluší (srov. Boh. A 3477/24). § 6 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb. dává poplatníku právo odvolací proti usnesení o rozpočtu obecním, o jakéžto usnesení v dnešním případě nepochybně nejde. Citace zákona č. 52/1927 Sb. v odvolání zúčastněné strany je pak zřejmým nedopatřením, neboť zákon ten na dnešní věc vůbec nedopadá.
Odvolací právo poplatníka proti usnesením obec. zastupitelstva kotví jen v té okolnosti, že je povinen přispívati k úhradě nákladů obec. správy. Má mu býti zárukou, že obec. zastupitelstvo svými správními opatřeními nebude proti předpisům zákona nebo proti požadavkům účelné správy ze své vůle poplatnické břímě jeho zvyšovati. Toto hledisko nedopadá však tam, kde obec. zastupitelstvo nejedná jako orgán správy obecní, nýbrž kde v základě § 40 obec. zříz. povoláno je jako odvolací úřad vykonávati instanční kontrolu nad rozhodnutími a opatřeními obec. starosty a obec. rady, jimiž v základě úřední pravomoci těmto orgánům svěřené upravena byla autoritativním způsobem právní posice určité strany, byť i rozhodnutí obec. zastupitelstva ve svých důsledcích mělo reflex na obecní finance, pokud ovšem obec. zastupitelstvo ve svém usnesení se skutečně omezuje jen na činnost judikující. Nelze připustit, aby v takovém případě bez výslovného ustanovení zákona vsunoval se mezi úřad a stranu kterýkoli poplatník obce a vstupoval jenom na základě svého všeobecného poplatnického zájmu do řízení.
Usnesení městského zastupitelstva, jež vzal Ing. Jaromír D. v odpor, není správním opatřením zastupitelstva jako správního orgánu obce, nýbrž instančním rozhodnutím podle § 44 obec. fin. nov. v řízení o vyměření obecní dávky ze zábav, jímž městské zastupitelstvo jako stolice odvolací judikovalo o sporném nároku podnikatele biografu na vrácení zaplacené dávky. Proti takovému usnesení může se brániti jen ten, kdo je stranou v řízení upraveném pravidly vlád. nař. č. 143/1922 Sb. ve znění vlád. nař. č. 15/1928 Sb. o vybírání obec. dávky ze zábav (§§ 35, 43, 44 obec. fin. nov.). Subjektem platební povinnosti dávky ze zábav je podle § 4 cit. prav. podnikatel, po případě osoby tam uvedené, zavázané za řádné placení dávky (majitel, pachtýř živnosti hostinské nebo výčepnické, nájemce, vlastník místnosti), a jen ten, kdo je podle § 4 povinen dávku platiti, může žádati o vrácení dávky. Připouští-li § 14 odvolání proti předpisu dávky a vrácení dávky, pak stranami v tomto odvolacím řízení mohou býti jen subjekty v § 4 uvedené, které dávku zaplatily, resp. o jichž žádosti za vrácení dávky se rozhoduje. Není v cit. normách ani sebe menšího náznaku, že by postavení strany příslušelo tu i kterémukoli poplatníku obce. Ale pak nebyl Ing. Jaromír D. vůbec stranou v daném sporu o vrácení dávky a nebyl proto k odvolání legitimován. Rozhodl-li přesto žal. úřad o jeho odvolání věcně, je rozhodnutí jeho nezákonné.

Citace:

č. 12708. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1257-1258.