Č. 12600.

Živnostenské právo. — Policejní věci: V trestním řízení o přestupku usnesení určitého živnostenského společenstva, učiněného podle § 53 odst. 3 zákona proti nekalé soutěži, nemůže úřad dáti provésti důkazy orgány onoho společenstva.
(Nález z 30. října 1936 č. 14420/34.) Věc: Robert K. v Jablonci n. N. proti rozh. zem. úřadu v Praze z 12. února 1934 o trestním nálezu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Podle výměru okr. úřadu v Jablonci n. N. z 6. dubna 1932 schválil zem. úřad výnosem z 22. března 1932 podle § 53 odst. 3 zákona proti nekalé soutěži z 15. července 1927 č. 111 Sb. usnesení valné hromady společenstva výrobců skleněného zboží v Jablonci n. N. ze 17. srpna 1931, podle něhož se zakazuje členům společenstva jako nekalá soutěž výroba nebo dáti zhotovovati zboží podle nových vzorů tuzemského původu, které příslušná firma, tedy ani výrobce ani zákazník ani podnikatel nesestavil nebo správným způsobem nezískal.
Nálezem z 19. července 1933 odsoudil okr. úřad v Jablonci n. N. st-le podle § 131 živn. řádu k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti k 10dennímu vězení pro přestupek úvodem podaného a zem. úřadem schváleného usnesení společenstevní valné hromady, kterého se st-1 dopustil podle oznámení společenstva, dobrozdání znalců a částečného vlastního doznání tím, že napodobil vzory Adolfa D. v Jablonci in. N. (skleněné perly s vlepenými similovanými kaménky).
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad st-lovu odvolání s odůvodněním, že skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu je prokázána dobrozdáním znalců, doznáním st-le a provedeným řízením. K vývodům odvolání podotčeno, že protokolárním výslechem Em. S. bylo zjištěno, že nesporně běží o nový vzorek, že srovnáním vzorku Em. S., vzorků st-lových a vzorku uloženého u společenstva lze bezpečně zjistiti, že mezi vzorkem Em S. a vzorkem st-lovým je podstatný rozdíl, zejména pokud jde o okraj vzorku Em. S.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí namítá po formální stránce v podstatě, že celé řízení bylo provedeno bez účasti st-le, že nebylo provedeno ani úřadem nalézacím ani stolicí odvolací, nýbrž společenstvem, jež bylo v řízení stranou, že výpovědi znalců byly protokolovány nesprávně a neúplně a že st-1 neměl příležitost uvésti tyto závady na pravou míru. O stížnosti té soud uvážil:
Podle § 114 živn. řádu odst. 3 lit. i) náleží společenstvu zvláště, aby se usnášelo o odklizení obyčejů, zvyků a novot, které jsou poctivé soutěži mezi členy společenstva na překážku. Podle § 53 odst. 3 zákona proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. zůstává toto ustanovení v platnosti s tím, že členové jednavší proti usnesením, která se stala podle tohoto ustanovení, budou trestáni pro přestupek § 131 živn. řádu, byla-li usnesení schválena živnostenským úřadem II. stolice a ve společenstvu řádně prohlášena. Podle § 131 živn. řádu lit. b) je přestupky živn. řádu trestati peněžitými pokutami až do 1000 Kč. Podle § 135 je zpravidla trestati pokutami peněžitými, v případě nedobytnosti je pokutu změniti v trest vězení tím způsobem, že za každých 10 Kč pokuty je čítati 1 den vězení, trest vězení nesmí však přesahovati 3 měsíce. Podle § 141 živn. řádu jsou politické úřady I. stolice jako úřady živnostenské příslušný k vyšetřování a k trestání přestoupení živn. řádu, pokud není výhrady ve prospěch řádných soudů. Podle § 147 je živnostenské trestní řízeni ústní, o jednání má býti sepsán protokol, rozhodnutí má býti do něho pojato a straně oznámeno. Na žádost strany nebo, není-li přítomna, jest vydati rozhodnutí s důvody písemně. Také podle § 5 min. nař. č. 34/1858 ř. z. jest — vede-li se ve správním řízení trestním protokol — zjištění rozhodných skutkových okolností protokolovati.
V daném případě není pochyby o tom, že šlo o trestní řízeni podle živn. řádu před úřady politickými, a nelze tudíž býti na pochybách, že již úřad nalézací byl povinen ve věci zaříditi jednání za účasti st-le a při tomto jednání, podle zásad ovládajících každé řízení a jmenovitě ovšem řízení trestní, zjistiti skutkový základ případu potřebný pro rozhodnutí a dáti st-li příležitost, aby uplatnil svá práva a svoje zájmy. Uznal-li tudíž úřad I. stolice za souhlasu st-lova vhodným provésti důkaz znalecký, byl povinen tento důkaz provésti za účasti st-le, t. j. dáti mu vhodným způsobem příležitost, aby k výsledku tohoto důkazu zaujal stanovisko. Totéž platí ovšem i o důkazu svědeckém. Ovšem za žádných okolností nebyl žal. úřad oprávněn důkazy ty dáti prováděti společenstvem, resp. jeho orgány, když společenstvo bylo spoluzakročitelem proti st-li a tudíž i stranou v řízení.
V daném případě však bylo celé řízení v I. stolici, spočívající v provádění důkazů, zda výrobek st-lův je napodobením vzoru uloženého Adolfem D. u společenstva a zda, jde-li o napodobení, jde o činnost příčící se usnesení společenstevní valné hromady, resp. zda nejde o vzor nový, prováděn společenstvem samotným a bez jakékoliv účasti st-lovy. St-1 to v odvolání vytýkal a namítal nad to, že se výslech znalců děl osobou podjatou a že v důsledku toho nebyly do protokolu o tom společenstvem sepsaného pojaty části znaleckých seznání, jež mu byly příznivé. K těmto výtkám však žal. úřad nezaujal vůbec stanovisko a přes tyto výtky se o seznání znalců opřel. Žal. úřad vzal tudíž přes odpor st-lův za prokázánu skutkovou podstatu zjištěnou úřadem 1. stolice formálně nesprávně a podle tvrzení odvoláni i nedostatečně. V tom spočívá dojista podstatná vada řízení správního; vytýká-li to stížnost, nelze jí odpírati důvodnost.
Tyto nedostatky nebyly po názoru soudu odstraněny ani dodatečným výslechem Em. S., provedeným před úřadem 1. stolice, ježto i tento svědek byl slyšen, aniž byla dána straně možnost zaujmouti k jeho výpovědem jakékoli stanovisko. Již pro tyto podstatné vady musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 6 zákona o ss, aniž mohl soud uvažovati o meritu stížnosti, že — i kdyby bylo zjištěno, že se st-1 prohřešil proti usnesení společenstevní valné hromady, o něž jde, tím, že vzor Adolfa D. napodobil, a že vzor ten byl nový — nebyl přece trestný, poněvadž tak neučinil vědomě, ježto svůj výrobek, jak rovněž již v odvolání namítal, zhotovil podle údajů jabloneckého vývozního podniku, tudíž v dobré víře, k čemuž rovněž žal. úřad stanovisko nezaujal.

Citace:

č. 12600. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 982-984.