Č. 12379.

Samospráva obecní. — Živnostenské právo: * Tržní poplatky, vybírané na základě ustanovení § 97 živn. zákona č. 259/1924 Sb., nejsou obecními poplatky ve smyslu § 28 ob. fin. nov. č. 329/1921 Sb. Ustanovení této novely se na ně nevztahují, a proto neplatí pro ně ani zákaz čl. XI. vl. nař. č. 15/1928 Sb., pronajímati vybírání poplatků.
(Nález z 23. dubna 1936 č. 12420/36.)
Věc: Město Rimavská Sobota proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 25. června 1934 o vybírání tržních poplatků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v Rimavské Sobotě výměrem z 25. ledna 1934 zrušil usnesení obec. zastupitelstva v Rimavské Sobotě z 22. prosince 1933 a opatření vlád. komisaře z 18. srpna 1932 o pronájmu práva vybírati tržní poplatky, vysloviv, že podle čl. XI. vlád. nař. č. 15/1928 Sb. je tento pronájem s hlediska veřejnoprávního nezákonný a vůči městu bez újmy soukromých práv nájemců nezávazný. Konečně uložil městu, aby do 60 dnů vybírání poplatků do vlastní správy převzalo a ve vlastní režii dále je vybíralo. Výměr ten byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti města Rimavské Soboty do tohoto rozhodnutí podané bylo uváženo: — —
Žal. úřad uznal pronájem vybírání tržních poplatků zmatečným a opatření vládního komisaře z 18. srpna 1932 o uzavření nájemní smlouvy nezákonným proto, že shledal tento stav v rozporu s ustanovením čl. XI. nař. č. 15/1928 Sb. Při tom vycházel z toho, že právo obce, vybírati tržní poplatky, není právem, kotvícím v zákoně č. 329/1921 Sb., nýbrž právem, vyplývajícím podle živn. zákona z oprávnění obce provozovati trhy. Ježto však obsahově je totožným s právem vybírati poplatky ve smyslili § 28 zákona č. 329/21 Sb., platí o něm totéž, co pro poplatky podle tohoto ustanovení, tedy i vyloučení přípustnosti pronájmu. Stížnost popírá, že se na tržní poplatky, vybírané obcí, vztahuje zákaz čl. XI. nař. č. 15/1928 Sb. Podle názoru soudu právem.
Žal. úřad má pravdu v tom, že poplatky ve smyslu § 97 živn. zákona č, 259/1924 Sb. svým obsahem rovnají se poplatkům, vybíraným na základě ustanovení § 28 zákona č. 329/1921 Sb. Přehlíží však, že se od nich liší právním základem a právní povahou.
Obce podle § 28 zákona č. 329/1921 Sb. jsou oprávněny vybírati poplatky blíže tam uvedené. Také zákon č. 259/1924 Sb. zmocňuje v § 97 obce k vybírání poplatků. Vystupuje-li však obec v prvém případě ve své vlastnosti jako územní korporace, politická organisační jednotka, která je povolána ve vlastní působnosti, zákonem jí přiznané, k určitým úkolům a která k cíli získání úhrady nákladů, s plněním jich spojených, je nadána ve svém území berní pravomocí, — vystupuje v druhém případě jako nositelka určitého živnostenského oprávnění — práva konali trhy, kteréžto právo neleží již v zákonném jejím oboru působnosti, nýbrž uděluje se jí zvláštním aktem živnostenského úřadu (§ 99 živn. zákona).
Pro ty a ony poplatky platí také různé normy kompetenční. Podle zákona č. 329/1921 Sb. schvaluje usnesení obec. zastupitelstva o zavedení poplatků, pokud se výběrčí pravidla kryjí s pravidly vzorcovými, zem. výbor, jako dohlédací úřad nad obcemi, jinak vláda (resp. nyní min. vnitra v dohodě s min. financí), tržní poplatky podle zákona č. 259/1924 Sb. schvaluje však zem. úřad jako úřad živnostenský. Kdyby byl živn. zákon č. 259/1924 Sb., jako zákon vydaný po účinnosti obec. fin. novely č. 329/1921 Sb., vycházel z názoru, že upravuje v §§ 97 a 98 z části tutéž materii, jaká jest upravena v § 28 cit. obec. fin. novely, byl by zajisté buď výstavně, nebo jiným způsobem (generální zrušovací klausulí a pod.) uvedl, že a jak se předpis § 28 zrušuje, resp. mění. Toho zákon č. 259/1924 Sb. neučinil, dávaje tím zřejmě najevo, že tržní poplatky podle § 97 pokládá za poplatky docela jiné povahy, nežli jsou poplatky obecní podle § 28 zák. č. 329/1921 Sb. Tomu svědčí i následující úvaha: Ustanovení § 97 živn. zákona č. 259/1924 Sb. kryje se v podstatě s předpisy §§ 69 a 70 živn. řádu, platného v zemích českých. Kdyby tržní poplatky byly poplatky obecními ve smyslu obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb., byla by tato finanční novela derogovala předpisům §§ 69 a 70 živn. řádu, a pro tržní poplatky v zemích českých platily by předpisy obec. fin. novely. Naopak na území Slovenska a Podkarpatské Rusi byl by zákon č. 259/1924 Sb. derogoval, pokud jde o tržní poplatky, předpisům obec. fin. novely. Tento závěr je jistě — hledíc k unifikační tendenci živn. zákona č. 259/1924 Sb. — nepřípustný. Je tedy evidentní, že jak obec. fin. nov. č. 329/1921, tak i živn. zákon č. 259/ 1924 Sb. vycházely z názoru, že poplatky podle obec. fin. nov. a poplatky tržní podle živn. řádu, resp. živn. zákona č. 259/1924 Sb. jsou podstatně odlišné. Nelze-li však na tržní poplatky, vybírané obcí podle § 97 živn. zákona č. 259/1924 Sb., vztahovati ustanovení obec. fin. nov. č. 329/ 1921 Sb., nelze na ně aplikovati ani ustanovení vlád. nař. č. 15/1928 Sb., které je vydáno k provedení zákona č. 329/1921 Sb. a vztahuje se jen na obor upravený tímto zákonem.
Za tohoto stavu nemohl nss uznati ve shodě se zákonem stanovisko žal. úřadu, že na tržní poplatky, vybírané na podkladě ustanovení § 97 živn. zákona, vztahuje se ustanovení čl. XI. vlád. nař. č. 15/1928 Sb., — a musil nař. rozhodnutí podle § 7 zákona o ss zrušiti, aniž mohl přikročiti ke zkoumání důvodnosti dalšího obsahu stížnosti. Žal. úřad opřel svoje rozhodnutí toliko o ustanovení čl. XI. nař. č. 15/1928 Sb. a neřešil otázku, dovoluje-li pronajímati vybírání tržních poplatků, podle § 97 živn. zákona zavedených, tento živn. zákon sám; nemohl proto ani nss touto otázkou se zabývati.

Citace:

Č. 12379. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 458-460.