Č. 12 662.Horní právo. — Řízení správní: I. * K autoritativnímu rozhodnutí otázky, má-li voda, vytékající z dolu, povahu vody důlní či nikoli, jsou příslušný výhradně úřady báňské (Slovensko). — II. * Okolnost, že majitel dolu svádí do důlní vody, protékající jeho dolem, odpadovou vodu z hydrocentrály, postavené v dole, neodnímá této vodě její povahu vody důlní ani tenkráte, když k pohonu oné hydrocentrály používá vody, kterou vodovodem přivádí z nějaké vody povrchové. — III. * Na území, na němž dosud platí býv. uh. vodní zákon (zák. čl. XXIII:1885), báňské úřady — rozhodujíce podle § 129 odst. 2 ob. hor. zák. o propůjčení důlní vody — nejsou omezeny na vydání negativního výroku, je-li či není-lí s hlediska zájmů hornických překážek, aby požadovaná důlní voda byla žadateli propůjčena, nýbrž jsou povolány vysloviti positivně, zda a komu se požadovaná důlní voda propůjčuje.(Nález z 25. listopadu 1936 č. 12 958/36.) Věc: Československý stát a Marie A. v Praze jménem pozůstalosti po Ing. Dr. Vincenci A., vlastníku všech kuksů těžařstva »Kremnica« pro výrobu okrů, těžbu rud a uhlí se sídlem v Praze proti rozh. min. veř. prací z 26. října 1933 o propůjčení důlních vod.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Podáním z 11. října 1924 požádalo Rakovnicko-slánské kamenouhelné těžařstvo v Praze báň. kapitanát v Báňské Bystřici o propůjčení důlní vody, vyvěrající z dědičné štoly Ferdinandovy v obci Sv Kříž nad Hronem. Když stát. báň. ředitelství v Kremnici, k jehož důlnímu komplexu uvedená dědičná štola náleží a jehož důlní díla odvodňuje, prohlásilo, že ve smyslu §§ 128 a 129 hor. zák. činí samo nárok na užívání uvedené důlní vody a že vody té hodlá během nejbližších 5 let užívati k účelům báňského provozu, a když v důsledku toho báň. kapitanát výměrem z 27. června 1925 žádost těžařstva s poukazem na uvedené prohlášení podnikatele hor zamítl, vyhradilo si těžařstvo podáním z 9. září 1925 prioritu své žádosti s tím, že o ní smí býti definitivně rozhodnuto teprve po uplynutí 5 let, kteroužto výhradu báň. kapitanát výměrem z 19. prosince 1925 uznal s podmínkou, že stát. báň. ředitelství svůj ohlášený záměr do uvedené doby nesplní.Podáním z 11. dubna 1930 oznámil Dr. Vincenc A. báň. kapitanátu, že na něj, jakožto právního nástupce Rakovnicko-slánského kamenouhelného těžařstva přešla veškerá práva ze shora uvedené přihlášky a že nyní žádá za propůjčení důlní vody podle přihlášky z 11. dubna 1924.Během řízení, jež o této žádosti bylo provedeno, zejména při komisionálním jednání ve dnech 11. a 12. října 1932, bylo v podstatě zjištěno toto:Dědičná štola Ferdinandova byla správou stát. dolů kremnických zřízena na základě zvláštní koncese z 8. záři 1841, byla vybudována na délku asi 16 km a sloužila a slouží dodnes k odvodňování celého komplexu státních dolů, v tomto území provozovaných. Ústí této štoly leží na území obce Sv. Kříž nad Hronem a voda z ústí štoly vyvěrající odtékala a odtéká dodnes přes pozemky náležející k provozu hor zvláštním příkopem, dlouhým 350 m, načež se vlévá bezprostředně do řeky Hronu, při čemž v poslední části protéká propustkou pod veřejnou silnicí Hronská Březnice—Sv. Kříž nad Hronem.V roce 1923 postavila správa dolů v jedné z větracích šachet k uvedenému důlnímu komplexu náležejících, označené jako šachta IV, na základě vodoprávního povolení okr. úřadu v Kremnici hydrocentrálu, skládající se ze 3 turbin a příslušných generátorů na výrobu elektrického proudu. K pohonu turbin byl zřízen vodovod, napájený povrchovou vodou z Turčekovského vodovodu a Kremnického potoku a potrubí tohoto vodovodu bylo šachtou č. IV zavedeno až ke zmíněné hydrocentrále. Odpadová voda svádí se opět uvnitř důlních prostor do dědičné štoly Ferdinandovy, kdež se spojuje s vodami touto štolou protékajícími, s nimiž pak společně vytéká ústím štoly a dále do řeky Hronu. Podle vodoprávního konsensu je správa dolů oprávněna odbírati z uvedených povrchových vod až 1 m3/sek. vody. Toto množství však nikdy nespotřebuje, poněvadž 3-tí turbina je pouze reservní, takže zpravidla jsou v chodu pouze turbiny dvě a v dobách, kdy je málo vody nebo menší odběr proudu, pouze jedna. Pracují-li 2 turbiny, spotřebuje se asi 450 lit./sek., pracuje-li jen jedna turbina, pak jen asi 209 lit./sek. vody. Stejné množství pak ovšem také odtéká jako voda odpadová. Jednou do roka se vodovod čistí a pak se asi na 3—4 dny přítok vody s povrchu vůbec zastaví, takže odtéká po povrchu dále a do dolu vůbec nepřijde. Množství důlní vody, protékající dědičnou štolou Ferdinandovou před spojením s odpadem z hydrocentrály, činí průměrné asi 160 lit./sek., není však stálé, naopak se mění podle množství povrchových srážek. Množství vody vytékající z ústí štoly — tedy vody pocházející jak z důlních prostor tak i z hydrocentrály — bylo změřeno jen jednou při chodu 2 turbin a činilo 550 lit./sek. Voda pocházející z důlních prostor přináší s sebou okr, odpadová voda z hydrocentrály neobsahuje žádný okr.Správa stát. dolů dobývá již od mnoha let z vody vyvěrající z Ferdinandovy štoly okr. Od r. 1921 je toto dobývání pronajímáno samostatným podnikatelům, posledně od r. 1930 firmě René G. Dobývací zařízení spočívá dnes v tom, že pod ústím dědičné štoly je zřízeno na pravém břehu odtokového kanálu 6 usazovacích nádržek a na levém jeho břehu je jich 5. Celé toto zařízení leží na pozemcích báň. eráru. Voda do nádržek přivádí se z odtokového kanálu bez zvláštních zařízení, pouhými otevřenými příkopy a stejným způsobem se po usazení okru odvádí zase zpět do odtokového kanálu. Dobývání okru může býti provozováno jen v době, kdy ze štoly vytéká menší množství vody, t. j. když pracuje jen jedna turbina, neboť při větším odtoku vody následkem nedostatečného zařízení usazovacích nádržek nemůže rychlost vody býti na tolik snížena, aby se okr mohl v nádržkách usazovati. Mimo to se před každým vyráběním okr, usazený ve štole před vtokem odpadové vody z hydrocentrály, rozmíchává. Děje se tak podle smlouvy dělnictvem nájemné firmy a dociluje se tím jednak Většího množství okru ve vytékající vodě, jednak se tím dědičná štola čistí od okru, který ji v těchto místech zanáší a tak zužuje její profil. V oné části dědičné štoly, jež leží pod místem, kde se obě vody spojují, se následkem většího proudění okr již neusazuje. Shora uvedeným způsobem se vyrobí asi 300 tun sušeného okru za rok; t. č. má firma G. na skladě tohoto okru asi 200 tun.Dobývání okru z uvedené vody provozovala správa stát. dolů nejprve bez zvláštního povolení. Teprve podáním z 9. listopadu 1921 požádala báň. kapitanát »o koncesi pro využitkování vodní síly potoka, vytékajícího z Ferdinandovy štoly k pohonu mlýna na zpracování okrů«, a této žádosti bylo výměrem z 10. ledna 1922 vyhověno a »využitkování báň. vody, vytékající z dědičné štoly Ferdinand«, na základě a v rozsahu § 128 hor. zák. dovoleno. Tento mlýn dosud postaven nebyl. V r. 1926 — tedy až po podáni žádosti Rakovnicko-slánského kamenouhelného těžařstva — vymohla si správa stát. dolů od báň. kapitanátu pro území pod ústím Ferdinandovy štoly propůjčení povrchové míry zv. »Barevná železitá« na okr a příbuzné nerosty usazené z báň. vod, a mimo to jí okr. úřad v Kremnici výměrem z 21. prosince 1931 k její žádosti udělil povolení na stavbu a užívání zařízení k vyrábění okru a k využití vodní síly odpadového náhonu dědičné štoly k pohonu mlýna na okr.Konečně dlužno ještě poznamenati, že během, řízení přešla práva z původní přihlášky Rakovnicko-slánského kamenouhelného těžařstva na Dr. Vincence A. V Praze a s tohoto opět na firmu »Kremnica«, těžařstvo pro výrobu okrů, těžbu rud a uhlí v Praze.Báň. kapitanát výměrem z 2. února 1933 žádost těžařstva »Kremnica« zamítl v podstatě z toho důvodu, že požadovaná voda nemá povahu vody důlní, protože je to voda smíšená, skládající se jednak z vody důlní, jednak ze stálé vody povrchové, při čemž tato povrchová voda tvoří větší její část, a že proto na tuto vodu nelze použiti ustanovení §§ 128 a 129 hor. zák. Mimo to poukázal na to, že stát. báň. ředitelství užívalo této vody již před uvedením hydrocentrály v chod podle výnosu báň. kapitanátu z 10. ledna 1922.K odvolání těžařstva »Kremnica« vydalo žal. min. nař. rozhodnutí, jehož enunciát zní takto:1. Napadený výměr se zrušuje pro nezákonnost;2. stát. báň. ředitelství v Kremnici se k jeho žádosti z 9. listopadu 1921 propůjčuje se důlní voda vytékající z dědičné štoly Ferdinandovy k využitkování vodní síly vodním kolem ve vzdálenosti 100 m od ústí štoly. K udělení povolení ke stavbě zařízení je podle § 133 hor. zák. příslušný politický úřad;3. těžařstvu »Kremnica« se propůjčuje důlní voda vytékající z dědičné štoly Ferdinandovy k jakémukoliv účelu s podmínkou, že svým užíváním důlní vody nebude rušiti užívání důlní vody, propůjčené stát. báň. ředitelství v Kremnici.Výrok tento odůvodnilo žal. min. takto: Nař. rozhodnutí báň. kapitanátu je založeno na nesprávném výkladu dotčených ustanovení obec. hor. zákona. Důlní vody ztrácejí svoji povahu ve smyslu § 128 obec. hor. zákona teprve tehdy, když po výtoku na povrch spojí se s jinými stálými povrchovými vodami. Poněvadž v daném případě nejde o spojení důlních vod s jinými povrchovými vodami po výtoku na povrch, založil báň. kapitanát svoje rozhodnutí na nesprávném výkladu zákona, pročež je rozhodnutí to pro nezákonnost zrušiti. Stát. báň. ředitelství v Kremnici zažádalo podáním z 9. listopadu 1921 u báň. kapitanátu o povolení k využitkování důlní vody pro pohon vodního kola, jež mělo býti postaveno ve vzdálenosti 100 m od ústí štoly. Báň. kapitanát v Báňské Bystřici vyhověl této žádosti výnosem z 10. ledna 1922; byť i jeho výnos nebyl formálně bezvadný, musilo býti při rozhodování přihlíženo ke zmíněné žádosti, protože žádost ta nemůže býti jinak kvalifikována, než jako starší žádost za propůjčku důlních vod. Se zřetelem k tomu, že kromě využití vodní síly, která se omezuje na jediné určité místo, je možné i jinaké užití důlní vody, vytékající z dědičné štoly Ferdinandovy, a poněvadž při šetření o věci konaném nebylo zjištěno, že stát. báň. ředitelství v Kremnici užilo nebo užívá zmíněnou důlní vodu k účelu provozování hor, hutí a jejich příslušenství, ačkoliv uplynula již pětiletá lhůta podle § 129 obec. hor. zák., byla důlní voda k jakýmkoliv účelům propůjčena těžařstvu »Kremnica«, těžařstvo pro výrobu okrů, těžbu rud a uhlí se sídlem v Praze, ovšem s takovým, omezením, aby právo stát. báň. ředitelství v Kremnici nebylo rušeno.Jednaje o stížnostech, jež do tohoto rozhodnutí podali jednak Marie A. jako universální dědička Dr. Vincence A., jediného majitele všech kuksů těžařstva »Kremnica«, jednak československý stát, jako majitel stát. důlního majetku kremnického, musil se soud v prvé řadě zabývati k námitkám obou stížností, zároveň však i z moci úřední oněmi otázkami, jež mají význam pro kompetenci žal. úřadu k vydání nař. rozhodnutí. Je to především otázka, jakou právní povahu má vodní tok, o jehož užívání bylo nař. rozhodnutím rozhodnuto, zda totiž tento vodní tok lze uznati za důlní vodu ve smyslu § 128 hor. zák. či nikoli.Na prvém místě přichází tu v úvahu námitka neúplnosti nař. rozhodnutí, vznesená ve stížnostech československého státu a vytýkající, že žal. úřad tuto primérní otázku sám nerozhodl. Soud nemohl tuto námitku uznati důvodnou.Jak ze znění nař. rozhodnutí, zejména z bodu 2 a 3 jeho enunciátu je patrno, propůjčil žal. úřad spornou vodu v jejím celku výslovně jako vodu důlní, tedy ji uznal za vodu důlní a tento svůj názor také odůvodnil poukazem na znění § 128 hor. zák., jež vyložil v ten smysl, že důlní vodě probíhající důlními prostorami nemůže tuto její povahu odníti přítok vody povrchové, přiváděný do ní ještě v mezích důlních prostor, poněvadž podle posléze cit. předpisu ztrácejí tyto vody povahu důlních vod teprve tehdy, když po výtoku na povrch se spojí s jinými stálými vodami povrchovými.Československý stát namítá ve své stížnosti v tomto směru dále, že žal. úřad nesměl spornou vodu uznávati za vodu důlní proto, že okr. úřad v Kremnici výměrem z 21. prosince 1931 udělil stát. báň. ředitelství v Kremnici vodoprávní povolení k užívání sporné vody a tím již také rozhodl jako příslušná vodoprávní vrchnost, že voda ta nemá povahu vody důlní, nýbrž vody povrchové, — čímž zřejmě chce namítati, že žal. min. nebylo již oprávněno o povaze vody té rozhodovali, poněvadž v tomto směru je zde již pravoplatné rozhodnutí kompetentního úřadu vodoprávního, tedy res iudicata. Námitku tu dlužno zamítnouti již z toho důvodu, že k autoritativnímu řešení otázky, zda voda nějaká má povahu vody důlní či nikoliv, nejsou povolány úřady vodoprávní, nýbrž úřady báňské. To plyne z ustanovení § 23 maď. vod. zák. (zák. čl. XXIII:1885), jenž praví, že pro vody důlní (maď. banyaviz) jsou směrodatný zákony horní, ve spojení s předpisy §§ 128 až 130 hor. zák., v nichž právní povaha důlních vod a jejich zařízení jsou upraveny. I před účinností zákona z 28. března 1928 č. 57 Sb. — tedy i v době vydání nař. rozhodnutí — byly k provádění předpisů hor. zákona na Slovensku podle § 225 tohoto zákona a nař. býv. uh. min. fin. č. 105 382/1911 příslušný úřady báňské. Uznal-li tedy v r. 1931 okr. úřad při udílení vodoprávního konsensu k užívání sporné vody, že to není voda důlní, mohlo toto jeho rozhodnutí míti pouze povahu řešeni prejudiciálního, jež řešení této otázky kompetentním úřadem báňským nemohlo státi v cestě. Je tedy spornou otázka, zda voda, jež byla nař. rozhodnutím propůjčena, má — resp. v rozhodné době měla — povahu vody důlní, zkoumati věcně.Pokud československý stát při obhajování svého názoru, že jde o vodu povrchovou, vychází z předpokladu, že do odpadové vody z hydrocentrály vtéká důlní voda ze stát. komplexu v Kremnici, ocitá se v rozporu s faktickým stavem, jak byl během řízení zjištěn. Není o tom sporu, že voda protékající dědičnou štolou Ferdinandovou měla až do r. 1923, kdy byla zřízena hydrocentrála, právní povahu výhradně vody důlní. Jestliže tedy teprve v tomto roce začala se umělým zařízením také odpadová voda z uvedené hydrocentrály vpouštěti do oné dědičné štoly, nedá se mluviti o tom, že voda důlní vtéká do této vody odpadové, nýbrž naopak, voda odpadová se vpouští a tedy vtéká do vody důlní.Avšak ani další předpoklad československého státu, že důlní voda vytékající ze státního komplexu v Kremnici se v dědičné štole Ferdinandově mísí se stálou vodou povrchovou, není správný. Takovouto stálou vodou povrchovou je jistě Kremnický potok, z něhož ředitelství stát. dolů část vody, potřebné pro hydrocentřálu na šachtě č. IV., odbírá. Leč tato povrchová voda se do důlních prostor nesvádí přímo, nýbrž jen část její je ředitelstvím zachycována do potrubí, tímto potrubím je vedena až k hydrocentrále, v této hydrocentrále je používána k pohonu turbin a pak teprve je vypouštěna jako odpadová voda zvláštním kanálem do Ferdinandovy dědičné štoly. Tato voda, která se potrubím do dolu vhání, a zejména ona odpadová voda, která se teprve s důlní vodou mísí, nemá již povahu stálé vody povrchové ve smyslu § 128 obec. hor. zák.Za tohoto stavu však padají veškeré dedukce, jimiž se československý stát snažil dovoditi, že voda protékající dědičnou štolou Ferdinandovou pozbývá již před svým výtokem na povrch povahy vody důlní proto, že se již pod povrchem mísí se stálou vodou povrchovou. Zbývá tedy jen otázka, zda okolnost, že majitel hor do své důlní vody nechá odtékati nějakou vodu odpadovou, zachycenou již dříve do uzavřeného potrubí, odnímá této důlní vodě její horněprávní povahu. Pro kladné zodpovědění této otázky nelze v horním zákoně nalézti nejmenší opory, kdyžtě § 128 — jak správně žal. úřad zdůraznil — stanoví jediný způsob, jak voda, jež se jednou stala vodou důlní, této své povahy opět pozbývá, t. j. když po svém' výtoku z dolu se spojí s nějakou jinou stálou, vodou povrchovou. Odporovalo by však také zřejmé tendenci hor. zákona, kdyby podnikatel hor, který svými hornickými pracemi uvolnil spodní vodu, k jejímuž využití mu má po zákonu zůstati zachováno přednostní právo, měl o tuto výhodu přijíti tím, že do této důlní vody nechá v důlních prostorách odtékati nějakou vodu odpadovou.Z vývodů až dosud podaných se tedy podává, že báň. úřady byly v daném případě zásadně příslušný o žádosti Rakovnicko-slánského těžařstva zlí. října 1924 rozhodovati. Zbývá však — vzhledem k stanovisku, které tento soud zaujal v nálezu z 6. března 1923 č. 2244, Boh. A 2051/23 — ještě zkoumati, zda žal. úřad tím, že se v daném případě neomezil na negativní výrok, je-li či není-li s hlediska zájmů hornických překážek, aby požadovaná důlní voda byla žadateli propůjčena, nýbrž positivně vyslovil, že se jemu — resp. z části také československému státu — požadovaná voda propůjčuje, nepřekročil meze své zákonné kompetence. Zde dlužno poukázati na to, že nález právě zmíněný týkal se důlních vod na území země České a hlavní důvod pro omezení kompetence báň. úřadů byl čerpán z předpisu § 30 čes. vod. zák., jenž praví, že »zákon horní ustanovuje, jaká práva mají majitelé hor na odtékající vody důlní«. Vodní zákon, platný na Slovensku, zák. čl. XXIII:1885 má v § 23 v tomto směru znění odchylné a daleko širší, neboť praví, že »pro důlní vody jsou směrodatný zákony horní«. Není tedy zákonného důvodu, aby na Slovensku byly předpisy horních zákonů tak úzce vykládány, jako se to stalo na území Čech. Jestliže tedy § 129 odst. 2 hor. zák. ustanovuje, že vody důlní mohou býti jiným osobám propůjčeny, dlužno toto ustanovení horního zákona ve spojení s jeho předpisem § 225 a s nař. býv. uh. min. fin. č. 105 382/1911 podle jejich slovného znění vykládati tak, že na Slovensku nejsou báňské úřady omezeny na vydání onoho negativního výroku, jak byl vymezen v nálezu shora citovaném, nýbrž, že zde jsou příslušný samy rozhodnouti positivně, zda a kterému ze žadatelů se důlní voda k užívání propůjčuje.Ve věci samé je nejširší námitka Marie A., že žal. úřad nebyl vůbec oprávněn své rozhodnutí opříti o výnos báň. kapitanátu z 10. ledna 1922, neboť prý výnos ten, o němž se při místním ohledání z 11. října 1932 stala zmínka, nebyl právním předchůdcům této st-lky přes jejich žádost přečten a opis jeho byl jim doručen teprve 1. března 1933, tedy po doručení výměru I. stolice, když již odvolání proti výměru tomu bylo odesláno. Tento postup zakládá po názoru st-lky podstatnou vadu řízení. K námitce této se ze spisů konstatuje, že obsah cit. výnosu byl Dru A. sdělen výměrem báň. kapitanátu ze 17. února 1933 a že mu tento výměr byl doručen již 20. února 1933 a nikoli teprve 1. března 1933. Ježto pak výměr 1. stolice byl mu doručen 6. února 1933, měl možnost ještě v otevřené 30denní lhůtě odvolací k obsahu výnosu z r. 1922 se vyjádřiti. Proto soud neshledal, že by v tomto směru provedené řízení bylo stiženo podstatnou vadou.Proti důsledkům, jež žal. úřad z výnosu právě uvedeného ve svém rozhodnutí vyvodil, obracejí se ve svých stížnostech oba st-lé. Československý stát namítá nejprve proti 2. výroku žal. úřadu, t. j. proti výroku, jímž jemu byla důlní voda propůjčena k využitkování vodní síly vodním kolem, že v roce 1921, kdy byla jeho ředitelstvím v Kremnici podána žádost o koncesi k využitkování této vodní síly, i v roce 1922, kdy této žádosti bylo vyhověno, t. j. před zřízením hydrocentrálv a vpuštěním odpadové vody do dědičné štoly Ferdinandovy, nebylo pochybnosti o tom, že touto štolou odtékala jen voda důlní a že tedy byl skutkový podklad výměru z r. 1922 zcela jiný než v době nař. rozhodnutí. Má-li tato námitka býti chápána jako námitka samostatná — čemuž nasvědčuje uvedení další námitky slovy »v tomto směru namítáme dále« — není z ní dostatečně patrno, jaký je pravý její smysl a cíl. Tím, že žal. úřad vyhověl novým rozhodnutím v širším rozsahu žádosti tohoto st-le — t. j. že mu dovolil užívati sporné důlní vody podle § 129 hor. zákona, t. j. i mimo vlastní provoz jeho hor, na rozdíl od báň. kapitanátu, jenž jemu v r. 1922 udělil povolení jen podle § 128 hor. zák., t. j. jen k takovému využití, jež by bylo prováděno v mezích vlastního horního provozu st-lova, tedy k takovému užívání, k němuž po zákonu žádného povolení nepotřeboval — nemohl zasáhnouti do jeho práv. Ostatně nyní, když bylo uznáno, že i po zřízení hydrocentrály a svádění jejích odpadových vod do dědičné štoly podržela voda z této štoly vytékající povahu ryzí vody důlní, ztrácí uvedená námitka vůbec svůj podklad a je tedy bezdůvodná.Znění stížnosti československého státu však připouští také výklad, že výtka právě vzpomenutá se připíná k námitce další, že výměrem báň. kapitanátu z 10. ledna 1922 byla věc tímto správním úřadem právoplatně rozsouzena, takže novému rozhodování téže věci stála v cestě res iudicata. Námitku tuto je třeba řešiti ve spojení s námitkou Marie A., že žal. úřad neměl důvodu o žádosti československého státu z r. 1921 nově rozhodovati, poněvadž žádostí tou se československý stát nedomáhal propůjčky sporné vody podle § 129 hor. zák., nýbrž jen užívání této vody podle § 128 hor. zák., a že jen takto vymezenému žádání bylo cit. výměrem báň. kapitanátu. z r. 1922 — třebas nadbytečně — přece však vyhověno. K námitkám těmto dlužno konstatovati, že podáním z 9. listopadu 1921 požádalo stát. báň. ředitelství v Kremnici báň. kapitanát »o koncesi pro využitkování vodní síly, vytékající z Ferdinandovy štoly, k pohonu mlýna na zpracování okru«. V žádosti té není ani slovem zmínka o § 128 hor. zák. a také se nikde nepraví, že by žadatelka zamýšlela požadované vodní síly používati k účelům provozu svých hor nebo hutí. Naopak ta okolnost, že ve svých horách provozuje dobývání železa a že požadovanou vodu pronajímala k účelu dobývání okru jako barviva a nikoli snad k výrobě železa, a že podle § 128 hor. zák. k užívání důlní vody k provozu svých hor žádného povolení zapotřebí neměla, nasvědčuje tomu, že propůjčení sporné vody se domáhala k účelu jinému než k provozu svých hor nebo hutí, t. j. že žádala za povolení podle § 129 odst. 2 hor. zák. Žádost tato byla vyřízena výměrem báň. kapitanátu z 10. ledna 1922, v němž se doslova praví: »Vaší žádosti o využitkování báňské vody vytékající v dědičné štoly Ferdinandovy báňský kapitanát na základě a v rozsahu §128 hor. zák. využitkování tímto dovoluje.« Není pochybnosti, že výměrem tímto dostalo se československému státu povolení — třebas nadbytečného — pouze a výhradně k takovému užívání sporné vody, jež spadá do rámce § 128 hor. zák., t. j. k účelu provozu hor, v nichž byla uvolněna, nikoli však k účelům jiným, tedy že se jí nedostalo povolení podle § 129 odst. 2 hor. zák. Při tom je lhostejno, zda báňský kapitanát zde snad omylem citoval § 128, či vycházel-li z názoru, že výroba okru z odtékající vody důlní spadá ještě do rámce provozu hor na železo nebo pod. Nemůže také býti pochybnosti o tom, že tímto výměrem byla žádost státní správy z r. 1921 plně a definitivně vyřízena a že také tím, že proti němu nebylo se žádné strany podáno odvolání, vešel výměr ten jak pro státní správu, tak i proti ní v moc práva. Za tohoto stavu dlužno však také dáti československému státu za pravdu, že žal. úřad nebyl oprávněn žádostí správy státních dolů z r. 1921 znovu se zabývati a znovu o ní rozhodovati.V důsledku toho je tedy nař. rozhodnutí ve shora naznačeném bodě 2 nezákonné a slušelo je zrušiti. Ježto však propůjčení, obsažené v bodě 3, je co do obmezeného rozsahu tohoto propůjčení vybudováno na před- pokladu propůjčky vyslovené v bodě 2, padá tím i tento 3. výrok, pokud rozsah práva, propůjčeného těžařstvu »Kremnica« normuje závisle na rozsahu propůjčky udělené v bodě 2.