Č. 12680.

Zaměstnanci veřejní: * Předpisy §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních, pokud se týkají snížení činovného soudců jako státních zaměstnanců, nejsou kryty zákonem č. 95/1933 a 206/1933 Sb. o mimořádné moci nařizovací.
(Nález z 5. prosince 1936 č. 16844/36.)
Věc: JUDr. Antonín Ch. v Jihlavě proti rozh. min. spravedlnosti v Praze z 18. května 1934 o snížení činovného podle vlád. nař. č. 252/ 1933 Sb. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem presidia vrch. soudu v Brně z 22. února 1934 sníženo bylo st-li, okr. soudci, podle ustanovení § 8 odst. 1 lit. c) a odst. 6 vlád. nař. z 22. prosince 1933 č. 252 Sb. od 1. ledna 1934 činovné ročních 4344 Kč o 40%, t. j. o částku ročních 1737 Kč 60 h proto, že jeho manželka, s níž uzavřel sňatek 1. března 1930, je veřejnou zaměstnankyní (učitelkou) a její služné převyšuje roční částku 6300 Kč.
Odvolání z tohoto výměru zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, ježto může zkoumati napadené rozhodnutí jen po té stránce, zda je ve shodě s platnými předpisy, není však povolán řešiti otázku, zda řádně vyhlášené vládní nařízení se pohybuje v mezích zákona, o který se opírá, po věcné stránce pak odvolání to žádných výtek napadenému rozhodnutí nečiní.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, v níž se navrhuje, aby nař. rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost, vytýkajíc, že žal. úřad rozhodl o činovném, které st-li po zákonu náleží, na základě předpisu, který odporuje zákonu a který je tedy neplatný.
Nss, maje rozhodovati o této stížnosti, musil se v prvé řadě ze své úřední povinnosti zabývati otázkou, zda předpisů §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. lze použíti i na soudce.
Vlád. nař. č. 252/1933 Sb. bylo vydáno na základě § 1 zákona č. 95/1933 Sb. o mimořádné moci nařizovací prodlouženého zákonem č. 206/1933 Sb. V § 1 zákona č. 95/1933 Sb. pak byla vláda zmocněna, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských domácích i zahraničních mimo jiné činila opatření pro zachování rovnováhy v hospodářství státním . . . atd., »pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny«. Nelze pochybovati o tom, že i docílení úspor na personálních nákladech v oboru státně-zaměstnaneckém spadá mezi opatření směřující k zachování rovnováhy ve státním hospodářství. Jde jen o to, zda k docílení úspor ve státním hospodářství, normovaných v §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., pokud úspory ty mají býti docíleny i na osobních nákladech soudců, není podle ústavní listiny zapotřebí zvláštního zákona.
V § 97 ústavní listiny se stanoví, že služební poměry soudců se upraví zvláštním zákonem. V nálezu z 30. dubna 1936 č. 12450/35, Boh. A 12388/36, dovodil nss, že služebními poměry soudců ve smyslu § 97 ústavní listiny nutno rozuměti i úpravu hmotných poměrů soudců. Mohou tedy úsporná opatření v oboru hmotných poměrů soudců a tedy i opatření, jaká mají na mysli předpisy §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., býti učiněna jenom zákonem. Pak ovšem překročila vláda, pokud tato úsporná opatřeni vztáhla i na soudce, meze zákonného zmocnění daného jí v § 1 zákona č. 95/1933 Sb.
Nss dospěl tedy k právnímu názoru, že předpisy §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních, pokud se týkají snížení činovného soudců jako státních zaměstnanců, nejsou kryta zákonem č. 95/1933 Sb. a č. 206/1933 Sb. o mimořádné moci nařizovací. Nař. rozhodnutí opírá se tudíž o neplatnou právní normu a bylo je proto podle § 7 zákona o ss zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 12680. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1186-1188.